Podílové fondy lze rozčlenit do mnoha kategorií, ale vyjít se dá i z jejich investiční strategie. Některé fondy investují do akcií, jiné do státních dluhopisů a jsou i fondy, které za peníze podílníků nakoupí zas jen další fondy. V základu avšak můžeme hovořit o konzervativních, vyvážených a dynamických podílových fondech.
Váháte, do kterých statků je aktuálně výhodné investovat?Poradíme Vám kde a do čeho investovat, aby vaše zisky byly co nejvyšší a rizika co nejnižší. |
„U dynamických fondů dlouhodobá průměrná výkonnost činí šest až osm procent. U fondů s vyváženou investiční strategií se většinou pohybuje mezi třemi až pěti procenty. Řeč je přitom vždy o dlouhodobé investici,“ říká specialista investičního plánování poradenské společnosti Partners Martin Tománek.
Očekávat od fondů zhodnocení investovaných peněz za rok, dva, nebo za tři podle něj nelze, protože na to je život finančních trhů příliš nevyzpytatelný.
„Spíše konzervativní jsou dluhopisové fondy a smíšené fondy s podílem akcií menším než třetina portfolia. Jejich dlouhodobá průměrná výkonnost je zpravidla mezi třemi až pěti procenty z investovaných peněz. V současné době nízkých úrokových sazeb však spíše nižší, spíše jedno procento,“ doplňuje Tománkova slova ředitel obchodu skupiny Pioneer Investments ČR Petr Šimčák.
Peníze nebo život
Při investování do podílových fondů je třeba od sebe striktně rozlišovat mezi kolísáním hodnoty investovaných peněz a ztráty této hodnoty. To, že například akcie firmy loni stála dvacet dolarů a letos stojí deset dolarů, je normální, protože v příštím roce bude stát zase jinak. Zkušenosti dlouhodobých investorů ale potvrzují, že při správném výběru investičního instrumentu, což jsou i podílové fondy, ceny aktiv na finančních trzích až na pár výjimek, u nichž má vývoj cen cyklický charakter, dlouhodobě rostou. I přes mnohé krize, které je mnohdy stlačí na jejich takzvaná minima.
Nepřehlédněte |
Kupříkladu ten, kdo nakoupil v roce 1993 za jeden tisíc dolarů 71 akcií Walt Disney, za ně o 20 let později dostal 11 143 dolarů. Anebo ten, kdo ve stejném roce za stejnou cenu koupil 77 akcií IBM, za ně o dvacet let později dostal 59 692 dolarů.
„Z hlediska kolísání hodnoty investovaných peněz jsou nejrizikovější akciové fondy. Z hlediska ztráty majetku jsou ale podílové fondy bezpečné, protože jsou diverzifikované a obsahují jen tržní riziko, což je kolísání hodnoty majetku investora. Toto kolísání si bohužel mnohdy mnozí vykládají jako hrozbu ztráty hodnoty investice a ve strachu ji zlikvidují dříve, než se jim stačí zhodnotit,“ vysvětluje Šimčák.
Podle něj je to přirozená lidská reakce, ale nic to nemění na tom, že je škodlivá. U nediverzifikovaných investic může pokles ceny znamenat oprávněný důvod k prodeji, ale u podílových fondů prodej povede jenom ke znehodnocení investice. Bohužel většina lidí mezi kolísáním investice a hrozbou ztráty investovaných peněz nerozlišuje. V momentě, kdy jsou ceny dole, investici prodá, místo aby levně nakupovala a investovala dál.
Akciové fondy
Mezi nejrizikovější fondy patří fondy akciové. Akcie minimálně zahraničních firem by avšak podle analytiků měly být součástí každé dlouhodobé investice. Vyšší míra rizika při správném řízení investice totiž může přinést atraktivní výnos. Což lze dokumentovat na raketovém růstu akcií třeba amerického výrobce zbraní společnosti Smith & Wesson, jehož akcie letos stojí dvakrát tolik, co stály loni. Řečeno bankovní terminologií je to stoprocentní úrok za jeden rok. Ve srovnání se spořicími účty, které klientovi banky za rok dají často ani ne procento z uložených peněz, je to fantastické zhodnocení. Přesto je třeba se mít na pozoru i z případných ztrát.
Riziko investice si korigujete samiČím větší riziko, tím větší výnosy a naopak. Vyberte výši rizika, která vám vyhovuje a mějte své finance pod neustálým dohledem. |
„Přímé investice do jednotlivých akcií jsou násobně rizikovější díky specifickému riziku jednotlivých firem než investice skrze diverzifikované akciové fondy. Vždyť vzpomeňme na cenu akcií známé české společnosti NWR, která klesla z hodnot kolem 200 korun na osm haléřů nebo třeba na nedávný propad ceny akcií Volkswagenu o 40 procent,“ upozorňuje Martin Mašát, portfolio manažer Partners investiční společnosti.
Podle Martina Tománka jsou velmi rizikové úzce zaměřené akciové fondy: „Ty často vyloženě ohrožují finanční zdraví investorů, kteří mají tendenci nakupovat akcie, jež v nedávné minulosti přinesly velmi vysoké výnosy.“
Chybný přístup k výběru akciového fondu ukazuje na oblibě fondů zaměřených na akcie technologických firem na konci 90. let minulého století.
„Potom bublina praskla a investoři přišli o obrovské sumy peněz. Před finanční krizí 2008 byly v kurzu zase nemovitostní fondy, pak bublina splaskla. V roce 2010 vrcholila mánie kolem akcií rozvíjejících se trhů, populární byly fondy zaměřené na uskupení zemí BRIC, znovu přišlo zklamání a finanční ztráty. A tento vzorec chování se neustále opakuje,“ vysvětluje Tománek, podle kterého je velmi pravděpodobné, že podobný scénář lze očekávat i u nyní velmi populárních fondů cílících na biotechnologické a farmaceutické firmy. Důvod je jediný, v posledních letech jejich ceny až příliš strmě rostly.
Dluhopisové fondy
Investování je především o diverzifikaci. To je rozdělení investované částky mezi různé investiční instrumenty tak, aby když jeden ztrácí na ceně, jiný na ní získával. To je myšlenka stará několik stovek let, ale podle analytiků dodnes nikdo nic lepšího nevymyslel.
„Největšího diverzifikačního efektu v případě fondů dosáhnete spojením globálních akcií velkých firem se státními a firemními dluhopisy,“ říká Petr Šimčák.
„Řečeno jinak, jen málo investorů může držet čistě akciové portfolio. Takové portfolio ho totiž vystavuje velmi vysoké kolísavosti investice. Dluhopisy, zejména státní, jsou přirozenou protiváhou vůči propadům cen akcií,“ doplňuje Martin Tománek.
Dluhopisy se tak stávají po akciích druhou hlavní volbou každého investora, který má zájem investovat prostřednictvím podílových fondů. V současné době nízkých výnosů státních dluhopisů další rada pak zní chtít po svém fondu, aby investoval i do firemních dluhopisů.
„Začlenění kvalitních firemních dluhopisů je logickou volbou pro každého správce dluhopisových fondů už jenom proto, že státní dluhopisy mají v současnosti záporný výnos, což znamená, že za jejich držení platí investor státu úrok. Opatrnost je na místě v případě investic do tzv. spekulativních dluhopisů, jejichž rizikovost a kolísání cen je na půli cesty k akciím,“ upřesňuje Martin Mašát.
Smíšené fondy
Podle Asociace pro kapitálový trh ČR české domácnosti a instituce mají v podílových fondech kolektivního investování naspořeno zhruba 367 miliard korun, přičemž každá jejich druhá investice aktuálně směřuje do takzvaných smíšených fondů. To jsou fondy, které investují jak do akcií, tak do dluhopisů nebo třeba termínovaných vkladů. Cílem je diverzifikovat investici klienta tak, aby i při propadu například akciových trhů, mu výnosy z dluhopisového trhu alespoň částečně kompenzovaly případnou ztrátu z investovaných peněz.
Výhoda těchto fondů spočívá v tom, že klienta nenutí o nastavení své investice přemýšlet. Za pohodlnost se však platí. Podle analytiků nedává velký smysl koupit si fond, který investuje 50 procent peněz do státních dluhopisů s „nulovým“ zhodnocením a přitom si za to vezme správní poplatek, jako by jeho správce celý den nedělal nic jiného, než obchodoval na akciových trzích. A jsou tu i další ale.
„Smíšené fondy postrádají smysl tam, kde klient investuje větší majetek, řádově statisíce korun a více, do několika fondů. Využitím smíšených fondů totiž ztrácí kontrolu nad alokací aktiv svého celkového portfolia,“ vysvětluje Tománek.
Fondy životního cyklu
Fondy životního cyklu poskytují investorům službu, kterou někteří analytici označují – nastav a zapomeň. Totiž, že jedinou starostí investora je nastavení trvalého příkazu v bance.
Princip těchto fondů spočívá v tom, že investorovy peníze jsou správcem fondu kvůli co možná nejvyššímu zhodnocení nejdříve investovány do rizikovějších aktiv, zejména akcií, které jsou však po určitém čase prodány a investorovy peníze jsou vloženy do méně rizikových investičních nástrojů, jako jsou například státní dluhopisy.
Cílem fondů životního cyklu tedy není nonstop „hnát se“ za co nejvyšším zhodnocením peněz, ale na začátku „něco vydělat“ a to „něco“ následně uchovat, aby investor v momentě, kdy bude chtít své peníze z fondu vybrat, nezjistil, že trhy ovládá panika a jeho investice aktuálně ztrácejí kupříkladu 60 procent na hodnotě. Tyto fondy jsou ušité pro ty, kdo investování berou jako spoření si na stáří.
Jak se vyznat v dalších fondech
Za bezpečné fondy jsou považovány fondy peněžního trhu, které mnohdy slouží ke krátkodobému „parkování“ peněz pro další investice. Současným problémem těchto fondů je, že nepřinášejí prakticky žádný výnos.
Takzvané fondy fondů nabízejí dobrou diverzifikaci, protože dál investují peníze klientů do dalších fondů, avšak díky nutnosti platit poplatky více správcům fondů bývají nákladné na správu.
Do kvalitně vybalancovaného portfolia mohou patřit i nemovitostní fondy, což platí hlavně tehdy, když investor má peníze již v akciích a dluhopisech.
Komoditní fondy se hodí jako rozšíření rizikové složky každého většího portfolia. Nejsou však vhodné pro každého, protože ceny komodit nemají dlouhodobý rostoucí trend, ale pohybují se v cyklech.
Jak je to s daněmi
Investice na finančních trzích mají to kouzlo, že jsou mezinárodní. Další výhodou je, že po uplynutí tří let držení investice i podle aktuálně platných zákonů ČR nepodléhají výnosy z investovaných peněz u nepodnikajících fyzických osob dani z příjmu.
Ve lhůtě zmíněných tří let jsou tak investoři od daně z příjmů osvobozeni, stejně jako jsou osvobozeny i příjmy z prodeje cenných papírů a příjmy z podílů připadající na podílový list při zrušení podílového fondu, pokud jejich hrubý příjem u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období 100 tisíc korun.
