Kdo zná svou vlastní hodnotu, zažívá pocity úspěchu v práci i ve vztazích

Sebehodnota je způsob přemýšlení o sobě a vnímání sebe samého. Vychází z našeho nitra, souvisí s charisma a vytváří se již od dětství. Z pocitu vlastní hodnoty se odvíjí subjektivní porozumění situacím, lidem a následně i naše chování. I na narušeném pocitu sebehodnoty se ale dá pracovat. Jak na to, přibližuje psycholožka Radka Loja.

Radka Loja | foto: archiv Radky Loja

Už jste někdy slyšeli sami od sebe nebo od druhých věty typu: A udělal jsem to dobře? Druzí by to asi zvládli líp! Jak to má být správně? To nejspíš nikdy nezvládnu. Co si o mně ostatní pomyslí? A máš mě opravdu rád?

Občas to říkáme všichni. Někdo více, někdo méně. Řada lidí však tyto věty opakuje stále dokola. Hledají potvrzení a ujištění zvenčí, že se zachovali správně. Ale i když toto ujištění dostanou, stejně mu nevěří. Mají narušený pocit vlastní hodnoty, nedokážou se přijmout takoví, jací jsou. Vyvíjí na sebe obrovský tlak a jsou přesvědčeni, že se pořád „musí“ zlepšovat.

Případ Milana

Představte si Milana, který si o sobě myslí, že v práci nedokáže prosadit svůj názor. Bojí se zapojit do diskuzí na schůzích, když chce promluvit, stáhne se mu hrdlo a má slabý, přiškrcený hlas. Je přesvědčen, že se mu nic nedaří.

S tímto nastavením má samozřejmě mnohem větší tendenci k selhání a nervozitě. Čím víc však bude se svou nervozitou bojovat a odmítat ji, tím to bude horší. Musím, nesmím, měl bych, neměl bych ... jsem dost dobrý?

Radka Loja

• Psycholožka, lektorka a koučka, autorka knihy „Emoce pod kontrolou“ a spoluautorka knihy „Jak získat úspěch, klid a vyrovnanost v hektické současnosti“.
• V červnu vyšla její nová kniha „Myšlení pod kontrolou“.
• Vede akreditované kurzy koučinku se zaměřením na celkový osobní rozvoj a leadership, poskytuje individuální koučink a psychologické poradenství.
• Je spoluautorkou webu emoční inteligence www.mindtrix.cz.

Kdyby Milan přijal sebe i se svou nervozitou, tak by se nejspíš uklidnil. V praxi se velmi osvědčuje otevřeně přiznat, co se v nás odehrává.

Například pokud Milan řekne: „Rád bych vám sdělil svůj názor, ale jsem z toho trochu nervózní,“ většinou to druzí přijmou a Milan se uklidní.

Sebepřijetí není stagnace

Nedostatečný pocit vlastní hodnoty poznáme i podle toho, jak zacházíme s kritikou. Pokud často kritizujeme nebo poučujeme druhé, možná to děláme právě proto, že máme nízkou sebehodnotu.

Problém se sebehodnotou můžeme mít také, když se nás kritika druhých velmi emocionálně dotýká. Schopnost přijímat kritiku je indikátorem síly pocitu vlastní hodnoty.

Vlastní hodnotu člověk dokázat nemůže. Vlastní hodnota je stabilní pocit, který buď máme, nebo nemáme. Kdo chce svou hodnotu dokazovat, dělá to právě proto, že se cítí méněcenný.

Naše sebehodnota roste postupným vyrovnáváním se sama se sebou. Přijetí sebe samého není v žádném případě stagnace. Měnit se budeme a změně se nevyhneme. Záleží však na tom, zda bude změna vycházet z přijetí, lásky a tolerance, nebo z nepřijetí a nenávisti.