Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jak posílit sebedůvěru a nepropadnout přílišnému zobecňování

  • 1
Stává se vám, že uvažujete někdy černobíle a pak vidíte dění kolem sebe zkresleně? Třeba tak, že na lepší pozici nedosáhnete, protože to už dvakrát nevyšlo. Nebo máte pocit, že se určité věci dějí jen vám. Podle psychologa Jana Urbana můžete mít sklon k přílišnému zobecňování. Proč mu nepropadat a jak s tím bojovat?

Od přírody jsme vybaveni instinkty, které se promítají i do našeho uvažování. Mnohdy nás vedou správným směrem, občas nám však při myšlení škodí. K nejčastějším případům „instinktivního“ uvažování, které má vedle svých prospěšných i méně příznivé stránky, patří zobecňování. Platí to především tehdy, když v něm zacházíme příliš daleko.

Klady a zápory instinktivního myšlení

Instinktivní myšlenkové reakce jsou ty, které nám jsou z velké části vrozené. Jejich výhodnou je, že naše uvažování v řadě situací urychlují či dokonce automatizují.

Instinktivní myšlení má však občas tendenci věci zjednodušovat, a skutečnost tak zkreslovat. Může nás proto i klamat. Přílišné spoléhání na instinktivní uvažování může proto občas vést k tomu, že naše myšlení ztrácí potřebnou kritičnost a někdy i logiku. Dochází k tomu zvláště tehdy, pokud si instinktivní povahu svého myšlení v dané situaci příliš neuvědomujeme.

Instinktivní uvažování má řadu podob. K jeho nejčastějším a často i nejškodlivějším projevům patří černobílé uvažování, přílišné zobecňování a sklon zaměřovat se při řešení problémů především na hledání viníků a nikoli na jejich odstranění. Nebo jde také o tendenci všímat si v daleko vyšší míře věcí negativních.

Co přináší přílišné zobecňování

Zobecňování je jedním z předpokladů efektivního myšlení, především proto, že ho usnadňuje. Nenutí nás totiž uvažovat o každé věci, osobnosti či události zvlášť. Jeho podstatou je odvozování vlastností z vlastností skupiny, do které (údajně) patří.

Jan Urban (1953)

  • Je absolventem VŠE Praha a Filosofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.
  • Věnuje se dlouhodobě personálnímu a manažerskému poradenství i firemnímu a manažerskému vzdělávání.
  • Je autorem publikací Přestaňte se v práci stresovat a Jak lépe naložit s časem.
Docent Jan Urban je autorem publikace Ekonomie bez mýtů a iluzí s podtitulem Co...

Zobecňování provádíme většinou úspěšně, denně, aniž bychom si to plně uvědomovali. Chybným se však zobecňování stává v situacích, kdy zachází příliš daleko a brání nám vidět skutečnost, jaká je.

Dochází k tomu dvěma způsoby. Zaprvé tím, že lidé, věci či události, se kterými se seznámíme, nejsou pro skupinu, do které spadají, příliš typické, a my tak skupině jako celku přisuzujeme vlastnosti, které ve skutečnosti nemá. Druhý způsob spočívá v tom, že určitého člověka, věc či událost zařadíme do skupiny, do které ve skutečnosti nepatří, a vlastnosti, které jim na základě toho přisoudíme, se jí ve skutečnosti netýkají.

V prvém případě se dopouštíme chybného závěru, který se týká skupiny, ve druhém se týká jednotlivce. Příkladem je představa, že v zemi, kde jsme se setkali s několika nepříjemnými lidmi, budou nepříjemní i všichni ostatní, či závěr, že člověk velmi příjemný a komunikativní, bude i velmi schopný.

Rozhodnutí, která na podobných generalizacích zakládáme, mohou být proto chybná a nemusí se nám vyplatit. Příkladem z historie je přesvědčení známého amerického ekonoma Irvinga Fishera, který dva týdny před burzovním krachem roku 1929 pronesl, že americké akcie dosáhly již natrvalo vysoké úrovně. Toto tvrzení založil na přílišném zobecnění zkušeností z předchozích let.

Vytváření fiktivní skupiny

K ještě vážnější chybě může přílišné zobecňování vést, když si na základě poznání jen několika lidí vytvoříme sami určitou fiktivní „skupinu“ a mentálně s ní zacházíme, jako by byla skutečná.

Příkladem z poslední doby je údajná generační skupina označovaná jako „mileniálové“. Má jít o generaci, která vstoupila na trhy práce a spotřebního zboží počátkem tohoto století, pro niž je charakteristické, že se svými vlastnostmi, například nároky na volný čas či zálibou v elektronických médiích, výrazně odlišuje od generací předchozích.

Lidé s těmito vlastnosti se v dané skupině nesporně vyskytují. Přisuzovat je celé generaci (podobně jako obdobné tendence v minulosti) a řídit se jimi v oblasti personalistiky či marketingu však může být zavádějící.

Důvody nadměrného zobecňování

Příčiny nadměrného zobecňování nejsou složité. Svou roli většinou hrají tři okolnosti. Za prvé to, že naše mysl je po zobecňování hladová: snaží se vytvářet nové skupiny, pojmy či kategorie, které jí uvažování usnadňují.

Svou úlohu však sehrává i mentální pohodlnost, tedy sklon činit širší závěry na základě relativně omezené zkušenosti. Tedy tendence nevěnovat dostatečnou pozornost tomu, že mezi lidmi, věcmi či událostmi, spadajícími do určité skupiny, mohou být značné rozdíly, či nechápat, že zařadit osoby či věci do určité skupiny jen na základě několika projevů nemusí být opodstatněné. Důsledkem jsou urychlená či zveličená zobecnění, která s realitou nemají mnoho společného.

Ke sklonu k zobecňování přispívají i silné emoce, především negativní, vedoucí ke sklonu vidět určité typy situací černě. Svou roli však může hrát i opačný sklon, a to tendence si určité věci v souladu se svými přáními idealizovat.

Zobecňování týkající se nás samotných

Nejnebezpečnější formou přílišného zobecňování jsou neoprávněné závěry o nás samých. Patří k nim například představa, že určité události se stávají jen nám, přestože postihují i mnohé další. Nebo jde o přesvědčení, že poté, co jsme v určité oblasti několikrát neuspěli, jsme odsouzeni být v ní neúspěšní i nadále.

Čtěte také

V posledním případě v nás naše mysl, vycházející z nadměrného zobecnění, vytváří navíc umělé a zbytečné bariéry, které nás mohou vést k představě, že některé věci nemůžeme či nejsme schopni vykonat nebo dosáhnout. A to přesto, že to možné je. Nejčastěji jde o přesvědčení, že poté, co jsme v určité oblasti, ať již v osobním životě, práci či podnikání, selhali, v ní budeme selhávat i nadále, protože pro ni postrádáme potřebné schopnosti.

Může jít například i o představu, že pokud se nám dvakrát nepodařilo získat určité místo, neměli bychom o ně dále usilovat. Jednoduchým příkladem je však i představa, že poté, co jsme svůj den nezačali nejlépe, musí série neúspěchů pokračovat i nadále.

Tato zobecnění mohou vést nejen k tomu, že ztrácíme sebedůvěru, ale i k tomu, že nevyužíváme příležitosti, které se nám naskýtají. Ne však proto, že to, co chceme, není možné, ale protože se to domníváme na základě přílišného zobecnění minulých událostí.

Jak se nadměrného zobecňování vyvarovat

Cestou, jak se nadměrného zobecňování zbavit, je věnovat svým závěrům větší vědomou pozornost.

Pokud to uděláte, velmi pravděpodobně si uvědomíte, že některé z nich jsou příliš široké, povšechné a obecné, a že se neopírají o příliš velké množství vašich vlastních praktických zkušeností. A to bez ohledu na to, zda se týkají druhých (například toho, že určité typy žen mají rády určité typy mužů nebo naopak), nebo se týkají nás samých (například toho, že v určité oblasti nejsme schopni uspět).

Jestliže chcete nesprávným závěrům předejít, měli byste se ptát sami sebe:

  • Znám tu věc skutečně podrobně?
  • Z jaké reálné, dlouhodobější a praktické zkušenosti při tvorbě svého názoru vycházím?
  • Jsou důkazy pro toto přesvědčení skutečně dostačující? 

A nenajdeme-li pro ně dostatek spolehlivých důkazů, měli bychom zvážit, zda se jich nezbavit.

Je možné, že vaše mysl bude mít čas od času sklon se ke starým zobecněním vracet. Váš zápas s přílišnou generalizací tak může nějakou dobu trvat. Naše mysl má však schopnost se učit, a sklon k instinktivnímu uvažování tak můžeme omezit.

Pokud tento zápas vyhrajete, získáte schopnost realističtějších pohledů na svět i sebe sama, které vám umožní se lépe rozhodovat. Kde jste dříve viděli limity, uvidíte možná nové příležitosti a svůj život budete žít svobodněji.