Co novinka znamená, přibližuje advokátka Anna Čerbáková z advokátní kanceláře Spring Walk.
Soudní tahanice o majetek při rozvodu manželství jsou velmi časté. Teď došlo k významnému rozhodnutí Ústavního soudu v případě rozvodu a dělení majetku manželského páru. O jaký spor konkrétně šlo?
Šlo o případ rozvodu, kdy manželé koupili dům za 171 tisíc korun před 30 lety z výlučných prostředků jednoho z manželů. Tento nový dům byl poté vlastněn manželi v režimu SJM, tedy byl ve společném jmění manželů. Manželé se však v roce 2017 rozvedli a v době rozvodu měl dům, který téměř před 30 lety koupili z prostředků manžela, hodnotu 9,8 milionu korun.
Jak se měl majetek rozdělit podle stávající praxe?
Podle dosavadního stavu by si manželé měli rozdělit majetek tak, že ten, který vynaložil na společný majetek částku 171 tisíc korun, má právo na tuto částku, která se od celkové hodnoty nemovitosti odečte. Zbývající částka, tedy zhruba 9,6 milionu korun se poté měla rozdělit mezi oba manžele, tedy pro každého 4,8 milionů korun.
Co však bylo podmínkou, aby soud přihlížel k tomu, že se cena domu během let obrovsky zvedla?
Právní názory na řešení této otázky se dosud v soudní praxi lišily. Podle výkladu Nejvyššího soudu v rozhodnutí z konce roku 2022 mělo k valorizaci vnosu docházet při vypořádání společného jmění manželů pouze v případě, že se na tom účastníci dohodli. Nejvyšší soud tedy doposud popíral zákonodárcem nastavená pravidla v Občanském zákoníku při vypořádání SJM a pravidlo valorizace vnosu v podstatě přetvořil ve výjimku, kterou podmiňoval dohodou manželů.
Anna Čerbáková
|
Použila jste pojem valorizace vnosu. Co tento pojem konkrétně znamená?
Vnosem do společného jmění manželů se rozumí to, co jeden z manželů přinesl do manželství, ať už ze svých vlastních prostředků nebo třeba děděním či dary. Typicky se při vypořádání jedná o nemovitosti, ale může jít samozřejmě i o jiný typ majetku.
Jak se ale řešily případy, kdy se manželé nedohodli, že došlo k valorizaci majetku? Jak se vypořádal jejich majetek?
Občanský zákoník říká, že nedohodnou-li se manželé jinak, použijí se pro vypořádání mimo jiná pravidla, i to, že „každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek“. Zároveň se má pro vypořádání přihlížet i k dalším okolnostem, jako péči o rodinnou domácnost či děti.
S valorizací vnosů ale občanský zákoník počítá. Výslovně se v něm říká, že hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy došlo k rozvodu manželství, zvýšila či snížila hodnota tohoto majetku.
Stávající výklad je ovšem složitý a není divu, že tahanice o majetek byly v některých případech značně složité. Teď přišel Ústavní soud s novým verdiktem, co by mělo nově platit?
Nově by mělo platit pravidlo, že pokud jeden z manželů vynaložil například na koupi společného domu 100 % svých prostředků, mělo by být tomuto manželovi těch 100 % při vypořádání nahrazeno a celá hodnota nemovitosti by pak měla připadnout v daném případě manželovi, který ji do společného jmění manželů pořídil z vlastních prostředků. Aktuální rozhodnutí Ústavního soudu se tak dotkne řady sporů kolem rozvodů a vypořádání společného jmění. Zvláště u nemovitostí totiž platí, že jejich hodnota v posledních dekádách rostla, často mnohonásobně.
Jak by se měl nově vypořádat spor o majetek manželů, který řešil svým verdiktem Ústavní soud?
Pokud rozhodnutí Ústavního soudu projde celým dalším soudním procesem, ten z manželů, za jehož peníze byla koupena nemovitost, by měl nově dostat 9,8 milionu korun.
Když říkáte, že rozhodnutí Ústavního soudu musí ještě projít celým dalším soudním procesem. Co to v právní řeči znamená?
Předmětnou věcí se tak bude opětovně zabývat Krajský soud, kam se případ vrací po rozhodnutí Ústavního soudu. Krajský soud není přitom již vázán kritizovaným právním názorem Nejvyššího soudu. Je teď úlohou Krajského soudu přijít s ústavně souladnou interpretací § 742 odst. 2 občanského zákoníku na podkladě skutkových okolností posuzovaného případu. Zjednodušeně řečeno – valorizace či redukce majetku by měla být při rozvodu automatickou záležitostí. Při vypořádání společného jmění manželů by tak soudy měly zohlednit nárůst či pokles hodnoty majetku, který do manželství vnesl některý z partnerů.
