Úroky v bankách a stavebních spořitelnách jsou nízko, stát nedávno prodal dluhopisy dokonce se záporným výnosem. Investoři pochopitelně hledají alternativy, a toho stále více využívají i menší české firmy k získávání financí. Výjimkou není ani společnost s roční historií a skromným kapitálem, která si chce vypůjčit desítky milionů.
Na rizikových dluhopisech není v principu nic špatného: umožňují financovat rozvoj i firmám, které u banky nebo u konzervativnějších investorů nepochodí. Opatrnost je však na místě.
1. Výnos bez rizika neexistuje
Pokud někdo nabízí úrok například 7 procent, nedělá to z čirého lidumilství. Banka by mu půjčila zřejmě dráž, pokud vůbec, kdežto drobní investoři se o dluhopisy ještě poperou. Mají totiž mnohem menší možnost posoudit, jestli nabízený úrok odpovídá riziku.
Příklad: jistá brněnská společnost nabízí pětileté dluhopisy s výnosem 7,5 %, kterými financuje rychlou expanzi. Jak velká je šance, že půjčené peníze nevrátí? Bez detailního pohledu do hospodaření firmy, i do jejích mnoha dceřiných společností, to těžko budete odhadovat.
2 Ptejte se, kdo si vlastně půjčuje peníze a na co
I zavedený podnik může zbankrotovat. Ale kdo už má nějaké jméno ve svém oboru, bude pravděpodobně důvěryhodnější než s.r.o. založená před pár měsíci. Před nákupem dluhopisů dostanete takzvané emisní podmínky, které však bývají velice stručné. Někdy ani neobsahují informaci, jak emitent peníze použije.
Zcela jasná „červená“ pro investici potom je, pokud firma nezveřejňuje účetní závěrky v obchodním rejstříku a porušuje tak zákonnou povinnost. Z účetnictví se totiž dá alespoň přibližně odhadnout míra rizika. Čím vyšší dluh v poměru k vlastnímu kapitálu, tím vyšší je zpravidla riziko.
3. Pozor na magickou sílu slov „pevný výnos“ a „garance“
Jako bezrizikovou investici svoje dluhopisy v minulosti propagovala i v úvodu zmíněná brněnská společnost. Obě slova ale znamenají jen to, že se vám dlužník zavazuje vrátit peníze. Každá taková garance ale samozřejmě stojí a padá s jeho finanční sílou.
Nenechte se zmást ani častým tvrzením typu „dluhopisy jsou plně kryté majetkem firmy“. To je podobně užitečná věta, jako že trenýrky mají rub a líc. Řada firem láká na to, že vypůjčené peníze investují bezpečně do realit.
Jenže to v principu není o mnoho bezpečnější než jiné investice, pokud držitelé dluhopisů nemají k příslušnému majetku zástavní právo. Pouze to jim dává přednostní nárok na uspokojení pohledávky v případě problémů. Skutečné zajištěné dluhopisy jsou spíše výjimkou a vydávají je spíše velké firmy. Velcí investoři se totiž nenechají opít rohlíkem.
4. Bez dcerky odejdu
Další možné riziko se skrývá ve struktuře podniku. Jistá pražská firma založila dceřinou společnost vyvíjející software, kterou financuje téměř výhradně dluhem. V emisních podmínkách není ani slovo o tom, že by matka za dceru ručila.
Pokud se projekt nepovede, musí věřitelé doufat, že matka dceři pošle další peníze. Jenže bez závazku „černé na bílém“ jí nic (kromě obavy o dobré jméno) nebrání poslat dceru do konkurzu, aniž by to mělo vliv na její další podnikání.
Jak na investice jednoduše |
Investice do fondů jsou rizikové: kolísají v ceně, někdy i dost výrazně. Dluhopisy menších firem se nikde neobchodují, tudíž nemají tržní cenu. Díky tomu riziko nevidíte. Ale to neznamená, že není přítomno. V případě potřeby navíc máte velice omezenou možnost dluhopisy prodat před splatností.
Praktický závěr? Nechte raději zkoumání rizika nesplácení profesionálům v investičním fondu. Pokud už vás nějaká nabídka vysoce úročeného dluhopisu zaujme a zkusíte ji, neriskujte alespoň peníze, které si nemůžete dovolit prodělat. Tedy například úspory, za které plánujete pořizovat bydlení.
