Žádná práce není dokonalá. Téměř každý z nás si proto na své zaměstnání občas stěžuje nebo dokonce uvažuje o jeho změně. Ať již proto, že firma neplní, co slíbila, že náš nadřízený svou práci příliš nezvládá, nevěnuje nám dostatečnou pozornost, nebo si nás naopak všímá až příliš, že nám práce již nepřináší nic příliš nového, a jsme schopni ji vykonávat téměř poslepu, nebo nás prostě již nebaví jako dříve. Tyto či další okolnosti přitom nemusejí vždy souviset s tím, jak dlouho svou práci vykonáváme.
Složité rozhodnutí
Řada z výše uvedených skutečností možná po čase pomine. Například proto, že se naše práce trochu změní. Změnit se někdy může i náš nadřízený. Občas si svou práci dokonce můžeme učinit zajímavější sami. Například tím, že získáme nové schopnosti, které nám umožní v ní být úspěšnější, a více si vydělat, přejít na trochu jiné místo, dosáhnout zvýšení svých pravomocí a tak podobně.
Někdy však k tomu ani po čase nedojde. Rozhodnutí změnit místo může být přesto složité. Například proto, že svou prací sice nejsme příliš nadšeni, ale velmi dobře vycházíme s kolegy, a nechceme je opustit. S rostoucím věkem se změny práce můžeme i více obávat: co když o nás nebude mít nikdo jiný zájem?
Může se hodit |
Stát se tak může i to, že varovné signály, které naznačují, že bychom se nad změnou svého zaměstnání měli zamyslet, přestaneme vnímat. Nebo si namluvíme, že nespokojenost s prací je celkem běžná, že práci si člověk příliš nevybírá, a ke změně není důvod. Ke své škodě tak můžeme na svém místě setrvávat déle, než je vhodné.
Rozhodnutí o změně práce závisí pochopitelně vždy na řadě osobních okolností. Které varovné signály, jenž naznačují potřebu změny, byste však neměli přehlédnout?
1. Již dva roky jste nedostali přidáno
Není to příliš časté, pokud se však ekonomika zrovna nenachází v krizi a svou práci dobře zvládáte, je velmi pravděpodobné, že jinde dostanete více.
Příčinou může být, že se vaší firmě nedaří, že pracujete v odvětví, které prožívá útlum, nebo že vaše práce není ohodnocena objektivně. Ať tak či onak, z čistě mzdového hlediska je čas ke změně.
Má-li firma finanční problémy, což se může projevit například tím, že výplata mezd začíná být nepravidelná, nebo se v ní množí propouštění, je nejlepší odejít okamžitě. Pokud to nelze, je namístě začít se na změnu místa připravovat, nejlépe i vytvořením určité finanční rezervy.
2. Vývoj platu neodpovídá vaší úloze v organizaci
Od předchozí se tato situace liší tím, že v organizaci jste již déle, například pět či více let, a vaše schopnosti a zkušenosti od nástupu podstatně vzrostly. S nimi vzrostl i váš osobní příspěvek k úspěchu firmy. Vaše celková odměna se však příliš nezměnila, a to přesto, že noví pracovníci nastoupili na podobná místa za vyšší plat.
Řešením je pochopitelně o zvýšení platu požádat. Váš zaměstnavatel se může domnívat, že svou roli v organizaci podceňujete, nebo že se žádosti o zvýšení platu obáváte, a pokud o jeho zvýšení nepožádáte, sám je nenabídne.
Pokud však tato žádost nepomůže, je čas poohlédnout se jinde, kde vaše schopnosti ocení lépe. Ještě rychleji je třeba „opustit loď“, máte-li důvodný pocit, že váš nadřízený vaší ochoty pracovat za víceméně neměnný plat zneužívá.
3. Ve vaší organizaci již nelze dále postupovat
Pokud vás vaše práce baví a jste s ní i jejím mzdovým ohodnocením spokojeni, nemusí vás tato okolnost zneklidňovat. Jste-li však ambiciózní a přesvědčeni, že máte na víc, je tato okolnost důvodem k odchodu.
Když je totiž místo, které v organizaci zastáváte, to nejvyšší, kterého zde můžete dosáhnout, pak vás po odborné, ale i finanční stránce čeká jen stagnace. Není důvod čekat, až vám to váš nadřízený sdělí, ani doufat, že se situace změní.
Problém tohoto typu vzniká především v organizacích, které jsou z povahy své činnosti „ploché“ nebo u kterých je jen malá šance jejich rozvoje či růstu, vytváření poboček apod. Může však vznikat i tam, kde o postupu rozhodují jiné okolnosti než osobní schopnosti a výkonnost.
Dodatečným varovným signálem může být přitom i fakt, že se s nemožností dalšího profesního postupu začnete smiřovat, nebo že se vaši spolupracovníci – i váš šéf – začnou domnívat, že jste s ní srozuměni.
4. Vaše práce začíná nepříznivě ovlivňovat váš život
Způsoby, jak k tomu dochází, mohou být u různých lidí rozdílné. Nejčastějším projevem však je, že žijete v neustálém stresu, že svůj stres či nepříznivou náladu přenášíte i na svou rodinu, nebo že vás dokonce začínají pronásledovat určité zdravotní problémy, které s vaší prací souvisejí.
Může však jít i „jen“ o to, že se vaše práce začíná negativně promítat do způsobu, kterým trávíte svůj čas.
Pokud se tyto či podobné příznaky množí, jste na nejlepší cestě k vyhoření, které vám ani vašemu okolí nepřinese nic dobrého. Například tím, že čas, který jí věnujete, začíná být neúměrný, a má za následek, že netrávíte dostatek času se svou rodinou. Podobné důsledky má i sklon na svou práci neustále myslet, skutečná nebo zdánlivá potřeba „být stále na telefonu“ či e-mailu, neschopnost prožít skutečnou dovolenou apod.
5. Práce vás přestala bavit
Je možné, že jste na cestě k vyhoření již prvé kroky dokonce podnikli. Práce vás přestala bavit a nechodíte do ní rádi. Nebo vás stále více nudí a příliš nezajímá, a k jejímu vykonávání jen obtížně hledáte motivaci.
Pokud tomu tak dříve nebylo a od své práce očekáváte i nadále určité uspokojení či dokonce výzvu k dalšímu rozvoji, je důležité s tímto problémem něco podniknout. Ztráta motivace k práci hrozí navíc i poklesem výkonnosti, pracovních výsledků a omezením možnosti dalšího postupu.
Je-li váš šéf rozumný, pak pochopí, co je ve hře, a na vaši žádost o změnu náplně vašeho místa či rozšíření okruhu vašich činností či pravomocí přikývne. Vaši iniciativu možná dokonce přivítá, třeba i proto, že zjistí, že problémem vaší organizace je příliš úzká specializace pracovních míst, která vedle k poklesu pracovní motivace přináší i vyšší požadavky na počty pracovníků.
Pokud s vaší žádostí souhlasit nebude, můžete se možná o rozšíření svých činností pokusit sami. Pravděpodobnější však je, že budete muset zvážit jinou pracovní příležitost – práci, která vám vrátí motivaci.
6. Špatné vztahy na pracovišti
Špatné mezilidské vztahy v práci mají lidé často sklon omlouvat, přehlížet, někdy i bagatelizovat. Vycházejí z toho, že nikdo není dokonalý a věří, že lidé se časem změní a jejich vztahy zlepší. Většinou však tomu tak není.
Jan Urban (1953)
 |
Špatné vztahy mohou vyvolávat jednotlivci, kteří se nezmění nikdy. Vina však často není jen na jedné straně: určité typy lidí spolu prostě někdy nejsou schopny vycházet. Vztahy na pracovišti jsou však často jedním z hlavních důvodů, proč nejsme v práci spokojeni. Má-li tato okolnost trvalý vliv na naši náladu nebo dokonce pracovní výkonnost, může být důvodem, proč se začít poohlížet po práci jiné.
Totéž se ještě větší míře týká vztahu s nadřízeným. Špatné vztahy se šéfem jsou podle průzkumů tou vůbec nejčastější příčinou, proč lidé svou práci opouštějí, častější, než nespokojenost s výší mzdy.
Organizace si to přesto velmi často nepřipouštějí, a šéfům jejich chování ke své škodě tolerují. Nejčastěji proto, že nechápou, že dobrý odborník nemusí být dobrým manažerem. „Spolupráce“ s nadřízenými se tak pro zaměstnance občas stává noční můrou, a je-li tomu tak, není třeba být u toho. Platí to především tehdy, jedná-li s vámi nadřízený hanlivým, urážlivým nebo dokonce diskriminačním způsobem. I sebelepší organizace nemá k takovému jednání právo.
Ještě vážnějším signálem ke změně pak může být situace, kdy špatné vztahy na pracovišti organizace sama vytváří. Nejčastěji tím, že toleruje či podporuje politikaření a zákulisní jednání a ohodnocení či postup pracovníků zakládá především na osobních vztazích s šéfy.
