Během porodu mohou nastat nejrůznější komplikace, kdy i přes veškerou snahu zdravotníků nemusí dopadnout dobře. Existují však i případy, ve kterých zdravotníci pochybí, což může skončit i smrtí matky či novorozeněte nebo tato pochybení ovlivní další vývoj dítěte.
O těchto případech se v Česku podle advokátů moc nemluví a zdravotnická zařízení se jimi rozhodně nechlubí. Tým, který stojí za novým projektem LexNatalis, se přesto do podobných případů neváhá pustit. Vznikl spojením dvou advokátních kanceláří. „Prokázat, že šlo o pochybení zdravotníků, patří k nejnáročnějším právním kauzám,“ shodují se v rozhovoru advokátka Monika Skalová a advokát Radek Novotný.
Umí se rodiče v Česku bránit, když pochybením zdravotníků nedopadne porod dobře?
Monika Skalová: Dosavadní zkušenosti nám potvrzují, že rodiče jsou o možnostech řešení případných pochybení zdravotníků informováni minimálně. Když už právní pomoc vyhledají, mnohdy je to až po letech, kdy v některých případech může hrozit i promlčení nároků souvisejících s chybným postupem.
Dalším typickým případem je situace, kdy se rodička o pochybení zdravotnického zařízení dozví v podstatě náhodou, například tak, že se při následné léčbě dostane do péče nezainteresovaného lékaře, který ji na možné nesrovnalosti při porodu upozorní. Nebo se rodiče, většinou matka, ocitne v kruhu lidí s podobnými zkušenostmi, což jim zavdá semínko pochybností a teprve poté se začnou o možnostech dalšího postupu více zajímat.
Radek Novotný: Ono je to svým způsobem logické. Pokud se něco takového stane, řeší rodiče primárně otázky spojené s léčbou a péčí o dítě. To bývá obrovský nápor a nezbývá jim tak čas a síla se nad něčím podobným zamýšlet. Na druhé straně ne každá komplikace při porodu zakládá odpovědnost zdravotnického zařízení. Aby bylo možno úspěšně řešit odškodnění za pochybení při porodu, je třeba prokázat tři základní elementy.
Chybný neboli non lege artis postup zdravotnického zařízení, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi tímto chybným postupem a vzniklou újmou. Zjednodušeně, lze řešit pouze odškodnění za újmu na zdraví vzniklou následkem toho, že zdravotní péče nebyla poskytnuta na náležité odborné úrovni.
LexNatalisProjekt vznikl unikátním spojením dvou advokátních kanceláří, a to AK Drobiš & Novotný a Monika Skalová, advokátka. Všichni zúčastnění advokáti se ve své vlastní právní praxi již řadu let specializují na oblast odškodnění újmy na zdraví. Cílem projektu LexNatalis je poskytnout poškozeným kvalitní a specializovanou právní pomoc při jejich snaze domoci se svých práv a adekvátního odškodnění. |
Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodli specializovat právě na tuto problematiku a vytvořili jste projekt nazvaný LexNatalis?
Monika Skalová: Důvodů je hned několik. Domníváme se, že se o této problematice ve veřejném prostoru hovoří minimálně, což může mít za následek utvrzení v tom, že k takovým případům nedochází vůbec či jen ojediněle. Když pak při porodu dojde ke zranění nebo úmrtí, nikdo si předem nepřipouští, že by příčinou mohlo být i pochybení zdravotníků.
Obecně totiž lékaře vnímáme jako neomylné odborníky, někoho, komu bezmezně důvěřujeme, svěřujeme do jejich rukou zcela přirozeně své životy, ale už si mnohdy neuvědomujeme, že i lékaři jsou pouze lidé, kteří se jako všichni ostatní dopouští menších či větších chyb.
Porodníků si stejně jako dalších zdravotníků velmi vážíme a nezpochybňujeme fakt, že porodnictví je bezpochyby komplikovaným medicínským oborem, kde může nastat nespočet neočekávaných komplikací, cítíme však potřebu podat pomocnou ruku slabší straně, tedy poškozeným.
Z našeho pohledu jde nejen o nejcitlivější oblast zdravotnictví, ale i práva. Z toho důvodu jsme se rozhodli spojit síly našich právních praxí a být pro poškozené rodiny silným partnerem, který jim pomůže objasnit průběh porodu a v případě pochybení zdravotníků pro ně vymůže určitou morální a finanční satisfakci.
Jaký tým stojí za projektem LexNatalis?
Radek Novotný: Všichni naši advokáti mají více než desetileté zkušenosti v oboru řešení odškodnění újmy na zdraví. Jednou z oblastí, kterým jsme se v průběhu své praxe věnovali, byly právě i případy pochybení zdravotnických zařízení včetně pochybení u porodu. Víme proto, že tyto kauzy jsou na řešení a prokazování ty vůbec nejsložitější.
Prakticky vždy jde o nerovný boj, kde na jedné straně stojí poškození a na straně druhé nemocnice a její pojistitel, tedy subjekty s velkým medicínským i právním zázemím. Je proto vhodné mít na své straně zkušeného právníka, který se na odškodňování újmy na zdraví specializuje. Další výhodou je, že jsme si v průběhu své kariéry vytvořili síť spolupracujících lékařů a znalců, kteří jsou pro úspěšné řešení případů tohoto typu zcela zásadní a nezbytní.
Jak dlouho může trvat, než se rodina dočká prokázání, že došlo k pochybení a dostane finanční satisfakci?
Monika Skalová: Na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět. Vždy záleží na konkrétních okolnostech případu, jako je například závažnost pochybení, postoj zdravotnického zařízení a jeho odpovědnostního pojistitele. Spor o prokázání pochybení a vymožení odškodnění může trvat pár měsíců, ale bohužel i řadu let. Pokud nemocnice již v počátcích uzná své pochybení, může to být relativně rychlý proces, kdy během několika měsíců dojde k uzavření dohody o narovnání a poškození se domohou finanční kompenzace mimosoudně.
Častěji se však bohužel setkáváme s odmítavým stanoviskem nemocnice. V takovém případě poškozeným nakonec nezbude nic jiného než se obrátit na příslušný soud s civilní žalobou. Soudní spory o prokázání tzv. non lege artis postupu zdravotnického zařízení pak mohou být velmi zdlouhavé. Důvodem je především odborná náročnost, kdy se v první fázi znaleckými posudky prokazuje odpovědnost nemocnice. Teprve až po prokázání odpovědnosti za pochybení se přistupuje k řešení odškodnění, tedy oprávněnosti a výše jednotlivých žalovaných nároků.
Jak se prokazuje, že opravdu došlo k nějakým chybám?
Radek Novotný: V první fázi je vždy třeba nashromáždit dostatek podkladů prokazujících pochybení a odpovědnost za něj. Zcela zásadní roli přitom hraje zdravotnická dokumentace z období těhotenství a porodu. Nestačí však pouze lékařské zprávy, které poškození obdrželi při propuštění z nemocnice či po jednotlivých ošetřeních, ale je třeba vyžádat si vydání kopie veškeré zdravotnické dokumentace včetně všech provedených vyšetření, operačních protokolů, informovaných souhlasů apod.
Na základě této dokumentace a vlastního popisu situace ze strany poškozených může následně příslušný soudní znalec posoudit, zda došlo z medicínského hlediska k pochybení při poskytování péče a zda toto pochybení vedlo ke vzniku újmy, tedy poškození zdraví či smrti novorozence, popřípadě rodičky. Znalecké posudky hrají při prokazování odpovědnosti nepostrádatelnou roli, a to jak při mimosoudním jednání, tak v případném soudním sporu.
Dá se předem odhadnout, kdy případ skončí u soudu, nebo se podaří dosáhnout vyrovnání i mimosoudně?
Monika Skalová: Případy pochybení při porodu bohužel často končí u civilních soudů. Vždy záleží na okolnostech daného případu a skutečnost, zda se podaří dosáhnout mimosoudního smíru či budou muset poškození vést dlouholetý soudní spor, není na začátku zcela předvídatelná. Není výjimkou situace, kdy se na nás poškození obrátí s tím, že se jim zdravotník dané nemocnice v průběhu následné péče omluvil a de facto přiznal určité pochybení jeho samotného či kolegy. Jakmile se však věc začne řešit oficiálně na úrovni vedení nemocnice, postoj se obrátí do zcela rezolutního odmítnutí jakéhokoliv pochybení v poskytnuté zdravotní péči.
Jaké případy jste ve své advokátní praxi pomáhali odškodnit?
Monika Skalová: Všechny příběhy klientů, kterým jsme v minulosti pomohli, jsou nezapomenutelné a často na ně vzpomínám i přesto, že už je třeba případ několik let ukončen. V živé paměti mám například chlapečka, který porod sice přežil, ale v důsledku těžké hypoxie plodu se do dnešního dne bohužel potýká s fatálními a nezvratnými zdravotními obtížemi, kdy s ohledem na jeho věk již nelze očekávat žádné zásadní pozitivní změny.
K tomuto smutnému příběhu došlo pasivitou ošetřujících lékařů v situaci, kdy srdeční ozvy chlapečka byly již velmi nepříznivé, což mělo za následek pozdní přistoupení k akutnímu císařskému řezu. Novorozenec utrpěl nespočet postižení, pro která bude jeho zdravotní stav navždy vyžadovat nepřetržitou péči další osoby.
Radek Novotný: Náš společný projekt LexNatalis je zcela nový, zatím tedy nemůžeme prezentovat žádné kauzy vyřešené s jeho pomocí. Jako advokáti jsme nadto vázáni striktní mlčenlivostí a tyto případy jsou velmi citlivé a často extrémně specifické. Musíme tak při jejich popisu postupovat ještě opatrněji. Nicméně lze říci, že nejvážnější kauzy, které jsme v průběhu své praxe řešili, se týkaly vždy scénáře popisovaného výše, tedy hypoxie novorozence a následných velmi závažných trvalých zdravotních následků.
Pokud prokážete, že kvůli pochybení zdravotníků dítě zemřelo, mohou rodiče mít nárok na odškodnění. O jak vysoké částky může jít a co konkrétně takové odškodnění zahrnuje?
Monika Skalová: Pokud dojde následkem pochybení k úmrtí miminka, mohu rodiče požadovat tzv. odškodnění duševních útrap, jakožto nemajetkové újmy. Laicky řečeno jde o náhradu za psychickou újmu, strádání a utrpení v důsledku ztráty jejich dítěte. Výše této náhrady není zákonem přesně stanovena a odvíjí se tak vždy od aktuální soudní praxe a okolností konkrétního případu.
Přiznávaná výše odškodnění se pro rodiče jako nejbližší pozůstalé osoby pohybuje v řádech statisíců, obvykle od pěti set tisíc do jednoho milionu korun. Vždy se posuzují konkrétní okolnosti případu, jako například věk pozůstalých, věk zemřelého, intenzita útrap, která mohla vyústit v dlouhodobou psychiatrickou léčbu, postoj odpovědné nemocnice a další skutečnosti. Určitý vliv může mít i doba, po níž se rodiče o miminko snažili nebo třeba fakt, že šlo o miminko první a další mít nemohou.
Vedle toho lze požadovat další související náhrady, jako například náhradu nákladů pohřbu, konkrétně pak náklady za smuteční obřad a hostinu, zajištění hrobu nebo za služby pohřebního ústavu.
Pečovat o dítě, které následkem porodu utrpělo újmu na zdraví a je trvale zdravotně postižené, není jednoduché. Jakou kompenzaci lze v těchto případech získat?
Radek Novotný: Pokud jde o možnou kompenzaci a její výši, je ke každému případu nutno přistupovat individuálně a zohlednit veškerá jeho specifika a okolnosti. Každá kauza je jedinečná a výše majetkové a nemajetkové újmy nemůže být nikdy zcela totožná.
Vždy je třeba posuzovat, na jaké konkrétní náhrady mají poškození nárok a v jaké výši je možno tyto vymáhat. Obecně jednotlivé náhrady vycházejí z občanského zákoníku. V případech tohoto typu jde většinou o bolestné, účelně vynaložené náklady spojené s léčbou, náklady spojené s péčí o dítě, popřípadě odškodnění trvalých zdravotních následků.
Výši některých náhrad, jako je bolestné či ztížení společenského uplatnění, je třeba vyčíslit specializovaným znaleckým posudkem, u jiných náhrad je třeba znát aktuální rozhodovací praxi soudů. Odškodnění bolestného například závisí na intenzitě zranění, absolvovaných operacích a vzniklých komplikacích, přičemž se obvykle pohybuje v desítkách až stovkách tisíc korun.
Co když je postižení dítěte závažné a jeho zdravotní stav v budoucnu bude takový, že se ztíží jeho možnost uplatnit se ve společnosti, popřípadě vyžaduje celodenní péči rodiny. Jak se vyčíslují takové nároky?
Monika Skalová: I přesto, že se dítě s určitými zdravotními komplikacemi mnohdy vypořádává podstatně lépe než dospělý člověk, může bezpochyby dojít k tomu, že se ani po delší době nebude jeho stav jevit zcela příznivě. V okamžiku, kdy lze zdravotní stav dítěte považovat za ustálený a nepředpokládají se jeho významnější změny, je možné řešit tzv. ztížení společenského uplatnění, laicky řečeno trvalé zdravotní následky a jejich dopady do budoucího života.
Ztížení společenského uplatnění může hodnotit ošetřující lékař, ideálně však znalec s příslušnou specializací, a to na základě zdravotnické dokumentace a osobního vyšetření dítěte. Ve výpočtu by měly být zohledněny dopady do všech sfér života poškozeného. Může například jít o obtíže s pohyblivostí, komunikací, stravováním nebo sebeobsluhou. Odškodnění této náhrady se obvykle pohybuje v podstatně vyšších částkách než bolestné, a to v řádů statisíců až milionů korun.
Pokud nastane situace, kdy je o dítě nezbytná intenzivní péče, kterou poskytuje matka či jiná blízká osoba, mají rodiny obvykle právo požadovat náhradu nákladů péče ve výši, kterou by si účtovala profesionální pečovatelská služba v okolí místa bydliště rodiny. Je však nezbytné vzít v potaz mimo jiné skutečnost, že každé dítě, tedy i zcela zdravé, vyžaduje určitou péči, což se může promítnout do výše přiznané náhrady a je možno požadovat odškodnění pouze za zvýšenou péči.
Někteří rodiče začnou vnímat, že s dítětem není něco v pořádku, třeba až v dalších měsících jeho vývoje nebo i později. Existuje nějaká „promlčecí doba“, kdy už není šance dovolat se nároku?
Radek Novotný: Problematika promlčení je velmi složitá i v situacích „normálních“ pochybení lékařů. V případech pochybení u porodu mohou do věci vstupovat ještě další proměnné (pozdní zjištění komplikací, věk dítěte apod.). Nedá se tak najisto říct, že se odškodnění za pochybení při porodu promlčuje po určité fixní době. Není výjimkou, že na konkrétní promlčení mají různý názor i jednotlivé soudní instance v rámci jednoho řízení.
Obecně platí tříletá subjektivní promlčecí lhůta, která počíná běžet od okamžiku znalosti či vědomosti poškozeného o vzniku újmy a o tom, kdo za ni odpovídá. Otázkou je tedy vždy začátek jejího běhu. Poškozeným lze proto jen doporučit, aby zbytečně neotáleli a co nejdříve vyhledali odbornou právní pomoc. Jednak se tím předejde promlčení možnosti řešit odškodnění a současně s plynutím času většinou slábne pravděpodobnost, že se pochybení podaří prokázat.
V rámci projektu LexNatalis poskytujete právní poradenství. Zaznamenáváte i případy, kdy klientům sdělíte, že jejich nárok není oprávněný? Pokud ano, o jaké situace jde?
Monika Skalová: Cílem našeho projektu je právně zastupovat poškozené ve sporech o náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného postupu zdravotnického zařízení při porodu. Jelikož jde o odborně velmi složité kauzy, nabízíme poškozeným prvotní konzultaci zdarma, kde se blíže pobavíme o konkrétních okolnostech a možnostech případného postupu. Již z prvotní komunikace může například vyplynout, že je případ promlčený.
Posouzení, zda je nárok poškozených oprávněný či nikoliv, je velmi komplikovaný proces, pochopitelně ale dochází k tomu, že po prostudování případu nebo po vypracování odborného posouzení znalcem dospějeme k závěru, že šance na úspěch jsou minimální. Jako příklad lze uvést situaci, kdy se konkrétní komplikace při porodu a jejich důsledky považují za takzvané přípustné riziko, ke kterému bohužel během poskytování zdravotní péče může dojít.
Radek Novotný: O tom, zda je nárok poškozených oprávněný, může s konečnou platností rozhodnout pouze soud. Kombinací právního a medicínského posouzení případu se však většinou dá stanovit určitá pravděpodobnost úspěchu či neúspěchu ve věci. Případy pochybení při porodu bohužel skutečně patří mezi ty nejsložitější na prokazování. Často je problém prokázat konkrétní pochybení či příčinnou souvislost mezi tímto pochybením a vzniklou újmou.
Může se dnes v době elektronických záznamů stát, že se zdravotnická dokumentace „ztratí“ nebo jsou v ní prokazatelně nějaká dodatečná doplnění?
Radek Novotný: Zdravotnická dokumentace má zcela stěžejní postavení v procesu prokazování odpovědnosti za pochybení při poskytování zdravotní péče. Každé zdravotnické zařízení má ze zákona povinnost vést a po stanovenou dobu archivovat zdravotnickou dokumentaci, která zachycuje údaje o zdravotním stavu pacienta, průběhu hospitalizace, poskytnuté péči a další právními předpisy stanovené informace.
Setkali jsme se již samozřejmě i s „podivně“ vedenou zdravotnickou dokumentací a pochybnostmi poškozených o její pravdivosti a správnosti. I ve velkých zdravotnických zařízeních není v dnešní době bohužel dokumentace vedena čistě elektronickou formou, u které by prokazování manipulace mělo být nejjednodušší.
Část dokumentace může být vedena jen v papírové formě či dokonce psána rukou. I když je dokumentace vedena elektronicky, mají poškození velmi omezené nástroje k prokázání jakékoli manipulace. Pokud tak mají důvodné podezření, podložené určitými důkazy, může být často jedinou cestou k prokázání trestní oznámení.
Pro soudní spory o vymáhání odškodnění sice existuje judikatura, že nedostatečně vedená či absentující dokumentace by měla jít k tíži zdravotnického zařízení. V praxi však na toto nelze spoléhat a v případě, kdy z dokumentace není pochybení zřejmé, je jeho následné prokazování přinejmenším značně ztížené.
