ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Víte, kdo jste? Seznamte se s „velkou pětkou“ určující povahu lidí

  • 8
Každého se můžete zeptat bez potíží na jeho jméno, zaměstnání, postavení v práci, národnost i názory nebo osobní přesvědčení. Zkuste však někomu položit jednoduchou otázku: Kdo jste? Odpověď v takovém případě není jednoduchá. „Z psychologického hlediska nám jde totiž o zjištění, co tvoří naši osobnost,“ říká psycholog Jan Urban.

Sám pojem osobnosti není příliš složitý. Jde o souhrn poměrně stálých vlastností, charakteristik a rysů, které nás činí jedinečnými a odlišují nás od ostatních. Jde o vlastnosti a rysy, které předurčují, jak v určitých situacích jednáme, reagujeme, uvažujeme či jak určité dění kolem nás prožíváme a pociťujeme.

Naše osobnost rozhoduje většinou i o řadě dalších důležitých věcí, například o tom, jak šťastní se cítíme, čeho jsme dosáhli nebo ještě dosáhneme a jak příjemně či méně příjemně se lidem kolem nás s námi žije.

Problém s lidskou osobností není ve složitosti pojmu, ale její proměnlivosti. Když se totiž setkáme s tisíci či dokonce desetitisíci lidmi, jen těžko mezi nimi najdeme dva, kteří by byli psychicky vzato zcela stejní. Jak však popsat a zatřídit něco, co dokáže být natolik proměnlivé?

Jan Urban (1953)

  • Autor publikací Přestaňte se v práci stresovat a Jak lépe naložit s časem.
  • Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.
  • Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.

Filozofové a psychologové se od nepaměti snažili redukovat osobnost na několik málo základních povahových rysů. Tedy vysvětlit ji na základě omezeného počtu relativně stálých vlastností a jejich vzájemných kombinací.

Po staletích úvah i experimentů došli nakonec k tzv. velké pětce hlavních vrozených rysů chápaných vesměs tak, že každý z nich má dva výrazně odlišné protipóly. Každý z nás se tak může nacházet buď blíže jednomu, nebo druhému z nich, případně se mezi nimi pohybovat někde uprostřed.

Praktický význam „velké pětky“ osobních rysů spočívá v tom, že jejich odlišná úroveň a vzájemné kombinace dokážou vysvětlit velkou část povahových odlišností, s nimiž se u konkrétních lidí setkáváme. Navíc jde o vlastnosti, které se léty většinou příliš výrazně nemění. Seznámit se s „velkou pětkou“ tak pomáhá lépe porozumět vlastní osobnosti i lépe chápat a předvídat jednání druhých. Které hlavní vlastnosti tvoří naši jedinečnost?

1. Zvědavost a otevřenost vůči novým zkušenostem

Jde o otevřenost či toleranci vůči novému: ochotu hledat a zkoušet nové věci, nebránit se novinkám, novým postupům a myšlenkám či prostě uvažovat mimo ustálené rámce. Opakem této vlastnosti je konzervatismus a obava z nového.

Lidé s vyšší či vysokou úrovní této vlastnosti mívají živější fantazii, širší zájmy, jsou zvědaví a nových věcí se nejen nebojí, ale mají naopak sklon je vyhledávat, někdy i na úkor praktičnosti. Jejich otevřenost vůči novým myšlenkám a zkušenostem občas dokonce s věkem mírně roste, často v důsledku jejich vyššího zájmu o osobní rozvoj či odborný růst.

Zvýšená úroveň této vlastnosti zvyšuje často pravděpodobnost získání vedoucí pozice, a to díky zájmu a schopnosti inovovat, reformovat či hledat nové tržní příležitosti. Týká se to však především situací vyžadujících vyšší pružnost a kreativitu.

Lidé s nízkou či nižší úrovní této vlastnosti bývají vůči novým věcem opatrní, a občas mají dokonce sklon se jim vyhýbat. Upřednostňují rutinu, status quo a drží se toho, co dobře znají. Novinky jim nic moc neříkají, spíše hledají záminky, jak se jim vyhnout. Nikoli proto, že by s nimi měli špatné zkušenosti, ale jsou prostě takoví.

2. Svědomitost

Lidé s vysokou úrovní tohoto rysu charakterizuje cílené jednání. Bývají vytrvalí, ctižádostiví, odhodlaní a pečliví. Projevují se zvýšenou sebekázní a spolehlivostí, svou práci si plánují a úkoly neodkládají. Ve škole, práci či profesi bývají proto úspěšní, mimo jiné i proto, že lépe uplatňují své schopnosti.

Na druhém konci spektra tohoto rysu jsou lidé, jejichž vrozená odpovědnost či disciplína je nižší. Jsou často impulzívní a jejich schopnost oddálit své uspokojení na později nebývá vysoká. Totéž se zpravidla vztahuje k jejich pracovnímu tempu, pečlivosti, vytrvalosti a odpovědnosti. Často tomu odpovídají i jejich pracovní výsledky. Jsou proto zpravidla noční můrou svých zaměstnavatelů.

3. Extroverze

Protichůdné konce této vlastnosti bývají dobře známé. Na jednom z nich jsou lidé silně extrovertní, jež vyhledávají společenské vztahy, snadno je navazují a obrazně řečeno si v nich i „dobíjejí své baterky“. Bývají hovornější, jsou rádi středem pozornosti, občas jsou však i asertivnější a někdy i povrchnější.

Opačně ladění introverti bývají ze společenských vztahů spíše unaveni a svou energii doplňují samotou a intenzívnějším vnitřním životem. Navenek bývají rezervovanější, tišší, obklopují se menším počtem lidí, často jsou však uvážlivější. Vykonávání vedoucí pozice jim na rozdíl od extrovertů může vytvářet problémy. Lépe se proto uplatňují v analytických funkcích.

4. Vstřícnost k ostatním

Lidé s vyšší úrovní tohoto rysu jsou k druhým vstřícní a přátelští a většinou s nimi i dobře vycházejí. Na rozdíl od extrovertů, jež potřebují početné a nové kontakty, jim však jde spíše o potřebu příznivého vztahu k druhým a ochotu vycházet jim vstříc. Lidé společensky vstřícní proto mohou, ale nemusí být vysoce extrovertní.

Společným jmenovatelem lidí s vyšší úrovní tohoto rysu je tendence nahlížet na lidskou povahu s optimismem. Mají sklon důvěřovat, jednají s taktem, laskavostí a zdvořilostí, bývají nesobečtí, přívětiví a citliví vůči potřebám druhých a snaží se jim pomoci. Vyznačují se i vyšší empatií a schopností kontrolovat své negativní emoce. Vyšší je i jejich sklon být k druhým loajální a snažit se s nimi spíše spolupracovat než soupeřit. Bývají proto oblíbení, často jsou však i osobně citlivější.

Lidé na opačném konci tohoto rysu mají naopak sklon být k druhým nedůvěřiví a sami většinou ani velkou důvěru u druhých nevyvolávají. Cení si moci, bývají bezcitní, někdy i hrubí a konfliktní a často jsou vůči druhým sarkastičtí. Jejich sklon ke spolupráci s ostatními je slabší, spíše se snaží soutěžit a vyniknout. Nejsou tak dobrými týmovými hráči.

5. Neurotismus

Nejde o chorobu, ale sklon vyznačovat se spíše vyšší nebo naopak nižší emocionální stabilitou, tedy střídáním či kolísáním nálady. Lidé s vyšším neurotismem nemusí být však pracovně nekompetentní. Jejich problém je spíše vnitřní – ve „své kůži“ se necítí vždy zcela dobře. Její výkonnost však může být touto okolností poznamenána, a to zejména v náročnějších či vyhrocených situacích.

Hlavní projevy spojované s vyšším neurotismem zahrnují pesimismus, náladovost, sklon k úzkosti či častým obavám, zvýšenou plachost, ostražitost, nejistotu, nedostatek sebedůvěry a přecitlivělost. Lidé s vysokým neurotismem jsou obvykle náchylní ke smutku a nižšímu sebevědomí.

Lidé na opačném konci spektra, jejichž neurotismus je nízký, mají naopak sklon cítit se sebevědomě. Jsou statečnější, dobrodružnější, méně zatíženi starostmi a pochybami, především pokud jde o ně samotné.