"Ačkoli se spíše kloníme k názoru, že dvouletá zákonná záruční doba zůstává zachována, formulace NOZ rozhodně není jednoznačná a již nyní vyvolává debaty mezi odborníky," říká advokát Tomáš Pelikán.

"Ačkoli se spíše kloníme k názoru, že dvouletá zákonná záruční doba zůstává zachována, formulace NOZ rozhodně není jednoznačná a již nyní vyvolává debaty mezi odborníky," říká advokát Tomáš Pelikán. | foto: Archiv Tomáše Pelikána

Bude platit dvouletá záruka? V zákoně ne, v praxi pravděpodobně ano

  • 93
Zřejmě každého, kdo chodí občas nakupovat, znervózněla zpráva, že by od účinnosti nového občanského zákoníku už neměla platit zákonná dvouletá záruka. I když přišlo ministerské uklidnění, znění zákoníku není jasné. O změnách a různém vysvětlení právnických termínů jsme si povídali s advokátem Tomášem Pelikánem z advokátní kanceláře Pelikán, Krofta, Kohoutek.

V novém občanském zákoníku (NOZ) se objevuje termín "dobrovolná záruka za jakost", co to přesně znamená?
V právní úpravě, která bude platit od ledna 2014, musíme rozlišovat takzvanou záruku za jakost a zákonná práva kupujícího z vadného plnění. Poskytnout záruku za jakost může prodávající tak, že prohlásí, že věc bude po určitou dobu způsobilá k obvyklému použití nebo si zachová obvyklé vlastnosti. Prodejci tak mohou záruční dobu libovolně prodloužit, což ostatně mohli i dosud.

Čeho se tedy změna konkrétně dotkne?
Podle NOZ platí totéž prohlášení na uvedení doby použitelnosti v reklamě nebo na obalu výrobku. Když tedy bude například reklama hlásat, že automobil spolehlivě funguje deset let a po pěti letech se stane nepojízdným, bude stále možné ho u prodejce reklamovat, i kdyby žádnou záruku jinak neposkytl. V případě, že by reklama uváděla jinou dobu než záruční list, bude platit doba delší. Smyslem této úpravy je ochránit spotřebitele před různými marketingovými praktikami prodejců a zaručit, že sliby dané v reklamě se budou dodržovat. Nejde však o nic převratně nového, podobné závěry je možné dovodit i z dosavadní právní úpravy, v novém znění je to však specifikováno.

Co když prodejce uvede záruku kratší než dva roky?
Tak jako dosud platí, že dobrovolná záruka za jakost nemůže takzvaně vylučovat nebo omezovat zákonná práva z vad věci. I kdyby tedy kupující souhlasil se zkrácením zákonné odpovědnosti prodávajícího, bude takové ujednání neplatné.
Výjimkou je pouze situace, když kupujete použité spotřební zboží, u něhož lze zkrátit dobu pro uplatnění práva z vadného plnění na polovinu, tedy jeden rok. S takovým zkrácením však musíte jako kupující svobodně souhlasit.

Dosud jsme také byli zvyklí na zákonnou dvouletou záruku. Bude, nebo nebude i příští rok? V čem je problém? 
Pes je zakopaný právě v pojmech. NOZ už termín zákonná záruka nepoužívá, jednoduše zmizel. A názory na to, jestli budeme moci spoléhat i v příštím roce na dvouletou záruku, se liší. Proč? Důvod je nepochybně v problematické formulaci ustanovení § 2165 odst. 1 NOZ: "Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí." Spekulace se objevily kvůli interpretaci slova "vyskytne se".

Vyskytne se je přece jasné. Koupím výrobek, po roce se vyskytne vada a já jdu reklamovat v záruce...
To není tak jednoznačné. Problematický termín "vyskytnutí vady" by i v souladu s evropskou směrnicí měl znamenat, že pro zákonnou odpovědnost prodávajícího za vady NOZ vyžaduje, aby věc měla vadu již v době předání zboží kupujícímu a projevila (vyskytla) se během následujících šesti měsíců. Lhůta dvacet čtyři měsíců je pak nejzazší lhůtou pro uplatnění vad u prodávajícího, čili pro reklamaci.

Přiznávám, že z toho moc moudrá nejsem.
Jádrem problému je totiž jiné ustanovení NOZ, které stanoví, že "právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na prodávajícího, byť se projeví až později" (§ 2100 NOZ). Okamžikem přechodu nebezpečí je pak chvíle, kdy si kupující věc převezme. A aby toho nebylo málo, zákon navíc zakotvuje takzvanou vyvratitelnou domněnku, že projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí (obdobná úprava je v § 616 současného občanského zákoníku).

Nebyl by nějaký příklad? 
Koupíte-li si televizi, která po zapojení nefunguje, můžete ji reklamovat. Pokud se vada projeví do půl roku po zakoupení, považuje se vada za vadu existující při převzetí, ledaže by prodávající byl schopen prokázat, že při převzetí vada neexistovala. Pokud ovšem televize přestane fungovat za rok po prodeji, můžete sice vadu reklamovat, ale musela byste prokázat, že vada existovala již při převzetí.

Nepřehlédněte

To by ale byl posun k horšímu, ne?
To je pravda, tento výklad by odpovědnost prodávajícího za vady oproti dosavadní právní úpravě značně limitoval. Na druhou stranu je potřeba říci, že by šlo o posun směřující ke standardizaci naší právní úpravy v evropském měřítku, neboť snad s výjimkou Slovenska, které vychází ze stejné koncepce společného socialistického občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., bychom obtížně hledali jiný evropský stát, v kterém dvouletou záruku předepisuje prodejcům zákon. Stejně tak evropská směrnice upravující práva kupujících z vad zboží žádnou zákonnou záruční dobu nepředepisuje.

Že by to takhle opravdu tvůrci mysleli? Vyjadřovala se k tomu přece i ministerstva a sdružení spotřebitelů. Všichni tvrdí, že vše zůstane při starém. 
Je pravda, že z důvodové zprávy k NOZ nevyplývá, že by takovou zásadní změnu v oblasti české právní úpravy ochrany spotřebitele tvůrci zákona zamýšleli. Názor, že dvouletá záruka zůstane zachována, ostatně společným tiskovým prohlášením v polovině května potvrdila i ministerstva spravedlnosti a  průmyslu a obchodu. I podle právníků spotřebitelského časopisu dTest pojem "vyskytne se" neznamená, že by byl výrobek vadný již při převzetí. Dvouletá zákonná záruka by podle nich měla zůstat zachována, neuplatní se pouze v případě, že kupující o vadě při převzetí věděl, třeba při koupi zboží druhé jakosti, nebo pokud vadu sám způsobil.

K tomu všemu je ale potřeba dodat, že žádné ministerstvo nemůže podávat závazné výklady zákonů, proto jedinou konečnou interpretací problematické normy bude až rozhodnutí soudu.

Co na to evropská legislativa?
Směrnice členským státům dovoluje, aby vnitrostátními právními předpisy zajišťovaly vyšší úroveň ochrany spotřebitele. Dvouletá zákonná záruční doba tedy není v rozporu s právem Evropské unie a v českém právním řádu existovat může.

A vy si o tom všem myslíte co? Bude dvouletá záruka, nebo nebude? 
Já si myslím, že kupující budou nadále se zárukou počítat. Nedá se totiž očekávat, že by prodávající na základě natolik nejasně formulované právní úpravy odpírali spotřebitelům práva ze zákonné záruky v rozsahu, v jakém na ně spotřebitelé spoléhali dosud. Ostatně většina výrobců a prodejců už dnes poskytuje dvouletou nebo i delší záruku dobrovolně v celé Evropě, kde jinak nemusí.

Jednoznačnou odpověď na otázku, jestli bude nová právní úprava nadále vykládána tak, že obsahuje dvouletou zákonnou záruku, poskytnou nejspíš až rozhodnutí soudu. Na ta si ale budeme muset několik let počkat. Už teď je však jisté, že NOZ neplní záměr vytvořit kvalitní a jednoznačný základ moderního občanského práva, neboli jasně a srozumitelně postihnout všechny oblasti každodenního života občanů.