Změny v občanském zákoníku mají za cíl zjednodušit a zrychlit rozvodové řízení, jak konkrétně?
Především v případech, kdy se manželé předem dohodnou na klíčových otázkách, jako je péče o děti, výživné, vypořádání společného jmění i bydlení po rozvodu, by měl být proces méně formální a méně konfliktní. Zákonodárci zachovali požadavek na soudní úpravu poměrů nezletilého dítěte, ale nově se dosavadní dvojí řízení – opatrovnické, které řeší péči a výživu, a rozvodové, které se týká zániku manželství – spojí do jednoho.
Novela vstoupí v platnost v lednu 2025. Co se změní pro manžele, kteří se budou chtít rozvést?
Pokud manželé budou souhlasit s rozvodem a dohodnou se na rozdělení péče o děti a dalších podmínkách, nebude nutné, aby byli vyslýcháni u soudu. V případech, kdy se dohodnou na všech podmínkách, nebude soud zjišťovat existenci rozvratu manželství, díky čemuž zmizí povinnost manželé vyslýchat. U sporných rozvodů se nebude zjišťovat příčina rozvratu manželství, kromě situací, kdy jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí.
Pro rodiče, kteří se dohodnou na péči o děti a výživném, bude řízení po novém roce také jednodušší. Nebude jmenován kolizní opatrovník, což znamená, že rodiče budou dítě zastupovat sami a odpadne tak nutnost dotazování dětí sociální pracovnicí. Snížení soudního poplatku by navíc mohlo podpořit rychlé řešení záležitostí manželů a rodičů.
Jednou z hlavních změn je i zrušení rozlišení mezi střídavou péčí a výlučnou péčí, je to krok správným směrem?
Střídavá péče byla zavedena již v roce 1998 a po přijetí nového občanského zákoníku v roce 2014 se stala preferovanou formou péče. Často však mezi rodiči vznikaly spory, protože se nedokázali dohodnout na konkrétním uspořádání.
I když z hlediska práv a odpovědnosti rodičů nejsou mezi formami péče podstatné rozdíly, střídavá péče měla pro rodiče psychologický význam – oba se cítili rovnocenně. Naopak výlučná péče mohla vyvolávat mylný dojem, že jeden z rodičů má více práv k dítěti. Postupem času se začaly objevovat různé formy asymetrické střídavé péče a výlučné péče s rozšířeným kontaktem, které se v praxi ukázaly jako obdobné. Novela se proto zaměřuje na zjednodušení různých forem péče, což by mělo pomoci předcházet konfliktům mezi rodiči a usnadnit soudům rozhodování.
Nikdo nečeká, že hezký vztah skončí. Jak na dělení majetku, radí advokátka |
Zjednodušení rozvodového procesu zní jako vítaná změna. Nemůže rychlejší rozvod narušit důkladné posouzení situace dětí?
Vycházíme z předpokladu, že rodiče nejlépe vědí, co je pro jejich dítě nejlepší. Jakákoli dohoda mezi rodiči je obvykle lepší než rozhodnutí soudu. I když soud může vydat autoritativní rozhodnutí, vždy bude na rodičích, jak se rozhodnou a zda budou fungovat podle dohody. Proto se nedomnívám, že by jednodušší ukončení manželství vedlo k opomenutí zájmů dětí.
Jaká další opatření by podle vás mohla ještě více přispět k ochraně zájmů dětí v rozvodových řízeních?
Myslím si, že by soud měl vždy hovořit s dětmi, ne nutně při samotném soudním jednání, zvláště u malých dětí, ale spíše v jejich přirozeném prostředí, například při setkání s oběma rodiči.
Soud obvykle pracuje s informacemi od opatrovníka a u starších dětí je předvolá k výslechu. Aby to však bylo možné, soudci by museli být proškoleni v komunikaci s dětmi a mít dostatek času, což je vzhledem k jejich pracovnímu vytížení obtížné. Z vlastní zkušenosti vím, že v několika případech soudci použili tzv. jiný soudní rok, kdy si děti vzali do kanceláře nebo navštívili školu, kde si s nimi hráli a povídali, a nakonec pomohli rodičům dosáhnout dohody.
Novela mění i úpravu snížení výživného.
V současné době platí, že pokud soud rozhodne o snížení výživného, například zpětně k datu zahájení řízení, spotřebované výživné se nevrací. Mezi zahájením a ukončením řízení přitom může uběhnout značná doba. Novela proto navrhuje, aby se částka, kterou nelze vrátit, přiměřeně odečetla z budoucích splátek výživného. Dále novela přináší možnost postoupit pohledávku na výživné a stanovuje vyšší úrokovou sazbu za prodlení při neplacení výživného.
Některé kritické hlasy upozorňují na riziko, že by pohledávky na výživném mohly být předmětem spekulací. Jaký je váš názor?
Zavedení vyšších úroků za neplacení výživného a možnost postoupení pohledávky na výživném jiné osobě považuji za významné kroky k zajištění finanční stability a jistoty dětí po rozvodu. Tyto změny mohou být efektivním řešením problematiky neplacení výživného, zejména pro rodiče, kteří nemají dostatečné prostředky na vymáhání dlužných částek.
Domnívám se také, že pohledávky na výživném nemusí být pro inkasní agentury tak atraktivní, aby hrozilo masivní obchodování s těmito pohledávkami. Nicméně až praxe ukáže, do jaké míry budou oprávnění tuto možnost skutečně využívat.
U alimentů nerozhoduje, co vyděláte, ale co byste vydělat mohli, kdybyste chtěli |
Je zrušena povinnosti půlročního odloučení před rozvodem. Nebude tento krok vést k unáhleným rozvodům?
Podle mého názoru je důležité se především zamyslet nad tím, zda nejsou unáhlené sňatky a zda mají snoubenci dostatečné informace o důsledcích manželství a jeho případného zániku. Určité vzdělání a informovanost před vstupem do manželství by mohly pomoci snoubencům lépe zvážit tento krok.
Pokud vycházíme z toho, že nikdo nemůže být nucen setrvat v manželství, že manželé spolu často ani reálně nežijí, pak považuji půlroční odloučení za zcela zbytečné. V praxi jsem se nesetkala s případem, kdy by tato lhůta pomohla manželům obnovit manželský vztah. S nadsázkou lze říci, že by možná „manželství na zkoušku“ mohlo eliminovat unáhlené sňatky, které často vedou k rozvodu. Pokud zákon nestanoví, jak dlouho spolu musí snoubenci žít před vstupem do manželství, není podle mého názoru vhodné požadovat po nich ani setrvání v manželství po určitou dobu před rozvodem.
Určité kontroverze vzbudilo i zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí.
Podle současných právních předpisů má dítě povinnost poslouchat své rodiče, kteří mají právo jej usměrňovat výchovnými opatřeními. Tato opatření však musí být přiměřená okolnostem, nesmí ohrožovat zdraví dítěte, jeho vývoj ani jeho důstojnost.
Tělesné tresty jsou v ČR zakázány ve školách, ve věznicích a na pracovištích. Násilí v partnerských vztazích mezi dospělými je trestáno, ale vůči dětem je stále částečně tolerováno jak zákonem, tak společností. Současná legislativa umožňuje přiměřené tresty u dětí, ale co je přiměřené, je často subjektivní. To ztěžuje rozlišení mezi přiměřeným výchovným opatřením a závažným násilím. Soudní rozhodnutí se o tělesném trestání zmiňují jen zřídka, a to především v případech týrání svěřené osoby.
Kateřina Kolářová JustováAbsolvovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Praktické zkušenosti získala mimo jiné i v justici. Advokacii vykonává jako spolupracující advokát AK Valíček a Valíčková, je členkou Unie rodinných advokátů. Zaměřuje se na právo občanské, zejména rodinné, nemovitostní, stavební i trestní. |
V souladu s mezinárodními závazky byl do návrhu zahrnut zákaz tělesného trestání dětí. Tato změna nemá za cíl trestat rodiče, ale podpořit je v používání jiných výchovných metod než tělesných trestů. Osobně ovšem vnímám problémy s vymahatelností takového ustanovení a nedostatečnou jasnost v definici tělesného trestání.
Efektivním řešením by podle mého názoru mohlo být vytvoření mechanismů pro řešení závažných případů, zavedení povinnosti hlásit nepřijatelné tělesné trestání, osvěta a podpora rodičů při výchově a stanovení sankcí za nepřijatelné tělesné tresty. Takovou sankcí by mohla být například povinnost účasti na vzdělávacím programu, rodinném poradenství nebo terapii.
Je něco, co vám v novele chybí?
Novela zákona nezměnila vymahatelnost rozhodnutí v oblasti péče o děti. Výkon rozhodnutí probíhá podle Zákona o zvláštních řízeních soudních. Například pokud rodič nepředá dítě druhému rodiči podle rozsudku, může dotčený rodič podat návrh na výkon rozhodnutí. Při prvním porušení je zaslána výzva k dodržování rozhodnutí, při dalším porušení může být uložena pokuta a v krajních případech hrozí i odebrání dětí.
V praxi se však často stává, že předání dítěte neproběhne a až po delší době se koná jednání, kde se řeší, zda bylo odmítnutí péče či styku oprávněné. Následně je obvykle udělena symbolická pokuta. Čas, který rodič kvůli tomu ztratil, mu nikdo nenahradí. Do budoucna by se proto kromě pokuty mohlo zvažovat také nahrazení nerealizovaného styku a v případě opakovaného nerespektování rozhodnutí i změna péče.
