Rozvody manželství řeší v České republice výhradně soudy. Jenže ty jsou zahlcené a i přes obecnou snahu zkracovat dobu trvání soudního řízení a vyřizovat věci rychle se to ne vždy daří. Už delší dobu probíhají diskuse o tom, že by nesporné rozvody – tedy ty, kde se manželé spolu dohodli a o nic se nesoudí – mohli řešit notáři. Přesto se v tomto směru ledy zatím nepohnuly.
Jaká je situace v zahraničí? Máme se kde inspirovat, když budeme chtít soudům odlehčit?
V četných, nejen západoevropských zemích vnímali stejný problém. Agendu, která je spíše administrativní povahy, přesunuli na tamní notáře a prací zavalené soudy tímto způsobem částečně odbřemenili. Oba manželé se totiž v rámci nesporných rozvodů dokážou navzájem dohodnout a o nic se nesoudí. A soudy mají přece řešit především spory. Proto takové případy v zahraničí k soudu nejdou.
Můžete být konkrétnější?
Například ve Francii tento model funguje už pět let. Ve Španělsku platí teritorialita a manželé se rozvádějí u svého místně příslušného notáře, nemají tedy jako u nás možnost si notáře zvolit. Zajímavý příklad je i Lotyšsko, kde se u notáře v případě, že mezi sebou manželé nemají spor, rozvádějí již deset let. A Estonsko jako špička v oblasti eGovernmentu tento druh rozvodu také umožňuje.
Bylo by to možné řešení, jak ulevit přetíženým českým soudům?
U nás se ročně jedná o zhruba 15 tisíc případů. Takový rozvod může mít více stání a trvá většinou déle než čtvrt roku, než je soudní jednání vůbec nařízeno. Takto dlouho by na termín u notáře lidé určitě nečekali, i když rychlost nepovažuji za zásadní argument. Argumentem je zejména snížení už tak značné psychické zátěže pro manžele a děti.
Proč by to měli být právě notáři, kdo by vedle soudů měl rozvody řešit?
Notář je pod velmi silným dohledem státu – ten jej jmenuje, odvolává, kontroluje a stanovuje výši odměny za jednotlivé úkony. Postavení notáře by v tomto případě bylo stejné jako postavení soudce. I notář je nestranný, nezávislý a výsledek jeho činnosti musí být tzv. vnitřně spravedlivý.
To znamená, že nestraní zájmu žádného z účastníků řízení, to je záležitost advokátů. Naproti tomu notář je tu proto, aby vše proběhlo podle zákona a aby ani jedna strana nebyla krácena na svých právech. K tomu přispívá i poučovací povinnost notáře, který vysvětlí podmínky rozvodu a práva obou stran. Mimochodem, například v pozůstalostním řízení, kde se mezi dědice rozděluje majetek zemřelého, má notář funkci soudního komisaře.
Jsou zde ještě nějaké další formální benefity rozvodů u notáře?
Je tu ještě řada výhod, které znají hlavně lidé, kteří byli účastníky nějakého soudního procesu. On už samotný vstup do soudní budovy může působit negativně, citlivější lidé jsou sklíčení a mohou mít problém při komunikaci s pracovníky soudu. Dále by také v notářské kanceláři nemuseli před celou řadou zúčastněných popisovat konkrétní situace ze svého soužití, které si soud může vyžádat. Jak se říká, špinavé prádlo se pere doma. Notářská kancelář může v tomto ohledu být pro svou menší formálnost příjemnějším prostředím k jednání.
Víte, jak se k tomu vlastně staví sami lidé?
Nejpozitivnější reakce jsou od těch, kdo si již rozvodem před soudem prošli. Zaznamenali jsme průzkum veřejného mínění na toto téma a lidé myšlenku vítali. A ti s osobní zkušeností, tedy ti, kdo si již rozvodem u soudu osobně prošli, byli pro v 85 procentech případů. Jako argument uváděli, že se doma na všem domluvili, soudit se nechtěli, a přesto k soudu museli. Soudy by tak mohly volné kapacity zaměřit na sporné věci a stát by tím získal nemalé úspory. Navíc sňatek soud také neschvaluje, proč by tedy nutně musel participovat na ukončení manželství?
Notář by tedy mohl rozvádět páry, které se na všem domluvily. Co přesně ale znamená to „na všem“?
Důležité je, aby si rozvádějící se manželé stanovili tři aspekty. Jak bude probíhat péče o děti, pokud nějaké mají. Jak si rozdělí majetek včetně společných peněz. A do třetice – kdo bude kde po rozvodu bydlet. Pokud se na těchto věcech dohodnou, rozvod je nesporný, a není se tedy o co soudit.
Jaký rozvod by měl naopak i do budoucna zůstat u soudu?
Jakýkoliv rozvod, kde manželé nenaleznou shodu nad kterýmkoliv z uvedených bodů. Má-li jeden z nich pocit, že ho druhý chce krátit na jeho právech, je na soudu, aby o případu rozhodl.
Když o tom takhle hovoříte, zdá se, že by převedení nesporných rozvodů k notářům mohlo být skutečně dobrým řešením. A to jak pro soudy, tak pro rozvádějící se páry. V čem je tedy problém? Kde se to zadrhlo?
To už je otázka spíš na naše zákonodárce. Směrem k Notářské komoře některé předchozí vlády vyslaly dotazy, například ohledně pracovní kapacity.
Tedy zda by notáři byli schopni při běžném objemu práce takovou agendu přijmout. Situaci jsme prověřili a potvrdili, že všech 450 českých notářských kanceláří by takovou agendu zvládlo a nehrozilo by tedy žádné upozadění jiných případů a životních situací, které lidé chodí k notáři řešit.
Jak tedy vidíte další vývoj? Je zde na změnu šance? A případně kdy výhledově?
V poslední době je v našem odvětví patrný posun, například společnost s ručením omezeným již rok zakládáme také online, což u nás oproti jiným evropským státům dlouho nešlo. Společenský vývoj tedy dopadá už snad na každý obor, takže předpokládám, že bude-li veřejnost po takové úpravě volat, politici její požadavek vyslyší.
