Náš právní řád je zpravidla vždy na straně slabší smluvní strany a nejinak je tomu asi i v případě pronájmu bytu?
Ano, máte pravdu. Občanský zákoník ve věcech bydlení vychází z toho, že každý člověk potřebuje někde bydlet, a právě proto je nájemce považován za slabší smluvní stranu. Bydlení je základní potřebou každého, a pokud si ho někdo musí zajišťovat nájmem, je důležité, aby měl v právním řádu oporu.
V praxi to znamená, že pronajímatel nemůže v nájemní smlouvě zkracovat některá práva nájemce nebo mu ukládat povinnosti, které jsou zjevně nepřiměřené. Ochrana nájemce se projevuje také při skončení nájmu.
Poté, co mu vlastník poslal výpověď, si nájemce vzpomněl, že za uplynulé dva roky nedostal vyúčtování záloh za služby, a má tak po majiteli nárok na pokutu ve výši 50 Kč za každý den trvání prodlení a toto mu započetl proti dlužnému nájemnému.
