Jak Himl dodává, výsledkem bývají zbytečné chyby a někdy i velmi drahé investiční zkušenosti. Zároveň uvádí na pravou míru několik široce rozšířených mýtů, s nimiž se můžeme setkat při vstupu do světa investic.
1. mýtus Jistá investice
Nic takového bohužel neexistuje. Jak řekl už Benjamin Franklin: „Na světě jsou jisté jen daně a smrt.“ Jako investor se musíte smířit s tím, že váš výnos je vždy tržním oceněním za podstoupená rizika. Čím vyšší riziko, tím vyšší může být výnosový potenciál.
Neplatí to však zákonitě a bez výjimky. Můžete přijít o termínovaný vklad v bance? Co když banka zkrachuje? A co když ani Fond pojištění vkladů nebude mít dostatek peněz na jejich okamžitou výplatu? Ani takový státní dluhopis (z hlediska rizika mnohdy považovaný za nejkvalitnější cenný papír) nemusí poskytnout stoprocentní jistotu.
2. mýtus Akcie dlouhodobě jen rostou
Trhy se pohybují nahoru, dolů nebo přešlapují na místě. Německý index DAX 30 v letech 1960 až 1975 nebo japonský Nikkei 225 v letech 1989 až 2008 jsou jasným důkazem, že ani dlouhodobý investiční horizont nemusí být zárukou výnosu. Je možné rizikovost a volatilitu akciové investice nějak snížit? Rozhodně ano, možností je hned několik – například rozložením portfolia do různých regionů, pravidelným investováním (tedy průměrováním nákupní ceny), investováním při poklesech na trhu atd.
3. mýtus Čím více fondů v portfoliu, tím lépe
Diverzifikace je dobrá věc, není ale až tak důležité, kolik fondů (respektive cenných papírů) v portfoliu máte, ale jak jsou navzájem korelované (to je na sobě závislé).
Čtěte také |
Pokud budete mít portfolio sestaveno z fondů zaměřených na velké firmy v Evropě, malé firmy v Evropě, italské akcie a firmy v eurozóně, pak jde o „přediverzifikaci“, a pokud Evropu jako region potká nízký hospodářský růst, zažijí všechny vaše investice těžké chvíle.
Proto je lepší skládat portfolio z různých regionů a z různých typů cenných papírů (státní dluhopisy, firemní dluhopisy, akcie, komodity). Budou-li pak klesat akcie, mohou růst například státní dluhopisy nebo komodity a naopak. Ideální je zkombinovat takové typy investic, které jsou na sobě co nejvíc nezávislé, aby pokles cen jedné investice co nejméně ovlivnil pokles cen jiné investice.
4. mýtus Fond byl loni nejvýkonnější, proto je nejlepší
Asi nejčastější chyba v uvažování investorů – když jsou média přesycena informacemi o bombastických výnosech některých typů investic, přitahují tyto typy investic největší pozornost a masy investorů. Je však třeba si uvědomit, že minulé výsledky nejsou zárukou výsledků budoucích a mimořádné výnosy u rizikovějších aktiv, řekněme například ve výši několika desítek procent ročně, nemusejí být dlouhodobě udržitelné.
Výnosový potenciál dluhopisů závisí na aktuální výši úrokových sazeb, ne na minulých sazbách. U akcií jde o to, jak se bude dařit ekonomice a firmám a jaký bude zájem investorů o jejich cenné papíry.
5. mýtus „Někdo“ jistě ví, jaká investice v budoucnu vydělá
Mnozí potenciální investoři mají pocit, že určití lidé v bance nebo finanční experti mají tajné informace o investicích, které v nejbližším roce „zaručeně“ přinesou zisk. Vězte, že nemají. Jak již bylo řečeno, žádná jistá investice neexistuje – a už vůbec ne pro takto krátkodobý horizont.
Poradit se s odborníkem, který má přehled o situaci na trzích a přístup k více informacím o investičních produktech, ale určitě není na škodu. Skutečný finanční expert by vás měl upozornit nejen na možné výnosy, ale i na reálná rizika. Pokud to neudělá, buďte raději velmi opatrní a obezřetní.
Rozhodnout se a začít investovat, nemusí být snadné. Také najít ideální okamžik pro začátek investování může být velmi těžké. Pokud ale podlehnete mýtům a budete ustavičně vyčkávat, vystavujete se riziku, že vhodnou příležitost promeškáte. A ztracené výnosy jsou ztracené peníze. A ty vám nikdo nevrátí.
6. mýtus Čím více hvězdiček, tím lepší fond to bude
„Hvězdička znamená úspěch!“ říká se ve známé české komedii. Sluší se však doplnit, že ve světě podílových fondů nemusí hvězdičky – neboli ranking – automaticky znamenat zářivou budoucnost a při hodnocení fondu je dobré nezaměřovat se pouze na ně.
Cílem rankingu je totiž popsat minulost: čím lepší byl daný fond v porovnání s relevantní konkurencí (typově stejné fondy) za uplynulé období, tím více hvězdiček drží. Nezkoumá se přitom, jakým způsobem bylo nadvýkonnosti dosaženo (jestli kvalitou investičního procesu, portfolio manažera či náhodně) a přidělení hvězdiček také příliš nevypovídá o dlouhodobých kvalitách fondu, pokud jde o budoucnost.
7. mýtus Portfolio manažer může dělat, co uzná za vhodné
Portfolio manažer je osoba, která je zodpovědná za „aktivní“ správu portfolia podílového fondu. Obvykle nakládá s obrovským objemem prostředků, a proto musí mít patřičné odborné znalosti, zdravý úsudek a v neposlední řadě také pevné nervy. Z investičního vesmíru totiž vybírá do portfolia fondu vhodné tituly, které mají potenciál přinést zhodnocení. To ale neznamená, že pro něj neplatí žádná pravidla.
Opak je pravdou! Pravidla pro zainvestování investorských prostředků, tedy tak zvané investiční cíle, jsou definovány ve statutu podílového fondu a portfolio manažer, potažmo správcovská společnost, se jich musí striktně držet.
Když tedy například na trzích klesají akcie, nemůže z akciového fondu najednou udělat dluhopisový (byť by dluhopisy zrovna rostly), z fondu zaměřeného na zlato jen tak udělat nemovitostní nebo změnit region z vyspělých evropských trhů třeba na Ameriku.
