Právní řád umožňuje přiznat takzvané výživné i mezi manželi. Tedy peněžní podporu, která má zajistit srovnatelnou životní úroveň obou z nich. Advokátka Věra Kovandová se přitom ve své praxi setkává s řadou mýtů. Zde jsou některé z nich:
Časté mýty
|
„Manželé mají vůči sobě vyživovací povinnost, a to i tehdy, když spolu nežijí ve společné domácnosti,“ vysvětluje advokátka Věra Kovandová z advokátní kanceláře Drobiš & Novotný. Jak se takové výživné stanovuje, kdy o něj lze žádat? A co musí žadatel prokázat? Na tyto i další otázky odpovídá rozvodová advokátka.
Věra Kovandová Jako advokátka se zaměřuje se na rodinné a nemovitostní právo. Spolupracuje s Drobiš & Novotný, advokáti s. r. o., kde společně s týmem řeší rozvody manželství. Je odborným právním garantem projektu: www.rozvodovipravnici.cz |
Co je to výživné mezi manželi?
Podle občanského zákoníku mají manželé povinnost žít ve shodě a vzájemně si pomáhat, a to i finančně. Výživné mezi manželi je tedy právní nástroj, který zajišťuje, aby ani jeden z nich neměl rozdílnou kulturní a hmotnou úroveň. Jde tedy o právní institut, který primárně slouží k dorovnání životní úrovně mezi manželi.
Co je smyslem této právní úpravy?
Vyživovací povinnost mezi manželi je zakotvena v občanském zákoníku, a to konkrétně ustanovení § 697. Má oběma zajistit stejnou kulturní a hmotnou úroveň. Smyslem není trestat jednoho z manželů, ale zachovat rovnováhu a chránit toho z dvojice, který se dočasně nebo trvale ocitl v horší finanční situaci.
V souvislosti s výživným mezi manželi se často hovoří o „hmotné a kulturní úrovni“. Co to znamená?
Výraz „hmotná a kulturní úroveň“ zahrnuje široké spektrum životních podmínek. Od základních potřeb odpovídajících společenskému postavení – jako je bydlení a stravování. Přes možnosti osobního rozvoje – například účast na kulturních či společenských událostech. Až po způsoby dopravy – ať už veřejnou dopravou, nebo vlastním autem.
Patří tam i určité výhody spojené s vyšším společenským statusem, například nadstandardní zdravotní péče, dovolené, volnočasové aktivity nebo služby zahradníka či uklízečky. Všechny tyto prvky dohromady utvářejí životní standard člověka v jeho hmotné i kulturní rovině a jsou pro posuzování výživného mezi manželi klíčové.
Co je podmínkou, aby vyživovací povinnost vůbec vznikla?
Základní podmínkou je samotné uzavření manželství. U nesezdaných párů tento nárok neexistuje, a to ani tehdy, pokud spolu druh a družka dlouhodobě žijí ve společné domácnosti, společně nesou veškeré náklady nebo vychovávají děti.
Advokátka radí, jak se dá rozvést bez zbytečných průtahů a nervů |
V jakých situacích může nárok na výživné vzniknout?
Nárok může vzniknout v různých situacích. Například pokud jeden z manželů pečuje o společné dítě a nemá vlastní příjem. Nebo jeden z nich přišel o zaměstnání a nemůže si zatím najít práci. Další situací může být nemoc, nebo dlouhodobá pracovní neschopnost jednoho z manželů.
Důležité však je, že se nejedná pouze o situace, kdy je jeden z manželů v určité krizi. Postačuje, pokud má nižší příjem než druhá polovička, tím se jejich kulturní a hmotná úroveň výrazně liší.
Jak dlouho vyživovací povinnost platí?
Trvá po celé období manželství – od okamžiku uzavření sňatku až do nabytí právní moci rozsudku o jeho rozvodu. Platí i tehdy, když manželé nežijí ve společné domácnosti nebo už netvoří partnerský pár, avšak jsou stále právně manželé.
Jak se stanoví výše výživného?
Při stanovování soud posuzuje celkovou finanční situaci obou partnerů. Tedy jejich příjmy, majetkové poměry, běžný životní standard, aktuální potřeby a také to, jak každý z nich přispívá k chodu domácnosti.
V zásadě platí, že během manželství by měli mít oba právo čerpat rovnocenný podíl z prostředků, které do domácnosti přicházejí. Prakticky to znamená, že se sečtou veškeré měsíční příjmy obou manželů. Od této částky se odečtou nezbytné náklady na chod domácnosti a z částky, která zůstane, má každý z manželů stejný díl určený pro své osobní potřeby.
Výškový rozdíl jako recept na šťastné manželství. Americký pár boří mýty |
Jak je to se soudním vymáháním nároku na výživné. S čím je třeba počítat?
Pokud se jeden z manželů své odpovědnosti týkající se vyživovací povinnosti vyhýbá nebo ji plní jen částečně, druhý se může obrátit na soud. Soudní řízení o výživném se zpravidla zahajuje na základě návrhu podaného manželem, který se cítí finančně znevýhodněn. Výživné mezi manželi nelze přiznat zpětně jako tomu je například u výživného na děti. Proto doporučujeme podat návrh co nejdříve.
V takovém návrhu k soudu je třeba přesně popsat klíčové skutečnosti. Především uvést výši příjmů obou manželů, doložit odůvodněné výdaje, popsat aktuální zdravotní stav obou, uvést, jak je zajišťován chod domácnosti. Dále kdo se na něm podílí a také informovat o případné péči o nezletilé děti.
Co nejdetailnější popis těchto skutečností může být velmi nápomocný, jelikož pomůže soudu udělat si lepší obrázek o celkové situaci mezi manželi. Soud totiž při rozhodování komplexně hodnotí finanční poměry obou, přiměřenost jejich výdajů a celkový životní standard, aby určil spravedlivou výši výživného.
Můžete uvést případ, který vychází z praxe?
Uvedu situaci, kterou řešil manželský pár Petr a Klára. Manželé jsou deset let. Petr pracuje jako kuchař v menší restauraci a jeho příjem je průměrný. Klára naopak vybudovala úspěšnou marketingovou firmu a její měsíční příjem je několikanásobně vyšší než Petrův.
Po čase se jejich vztah začal hroutit a Klára se rozhodla odstěhovat. Přestala přispívat na společné náklady a Petr zůstal v bytě, kde dál žil se synem, o kterého primárně pečoval. Jeho příjem ale sotva stačil na pokrytí nájmu, energií a základních potřeb.
Petr se s Klárou opakovaně snažil dohodnout na finanční pomoci, ale Klára tvrdila, že nemá povinnost mu posílat peníze, protože už spolu nežijí. Petr i tak podal návrh k soudu na stanovení výživného mezi manželi. Soud nakonec přiznal Petrovi měsíční výživné, aby jejich životní úroveň byla vyrovnaná. Klára pak musela začít pravidelně platit, a to i přes to, že spolu s Petrem v daný moment nebydleli. Byli ale stále manželé.
