Název této manipulace (anglicky „gaslighting“), která se opírá o zkreslování a překrucování skutečností, je odvozen od thrilleru „Gaslight“ (Plynové lampy) ze 40. let minulého století s Charlesem Boyerem a Ingrid Bergmanovou v hlavních rolích.
Film líčí pokus manžela přesvědčit svou ženu o tom, že se zbláznila, a dosáhnout tak jejího umístění do psychiatrické léčebny. Mezi metody, které k tomu používá, patří především záměrné stmívání plynových světel v jejich domě, a přesvědčování manželky o tom, že světla, jejichž stmívání vidí, se ve skutečnosti neztlumila. Na tomto základě se snaží podkopat její důvěru v to, co vnímá, i ve své vzpomínky a uvažování vůbec, a přesvědčit ji, že ztrácí rozum.
Psychologie se touto technikou začala zabývat v 80. letech 20. století, lidově je však známa prakticky od nepaměti. Označuje se většinou slovy „dělat z člověka blázna“. Teprve v posledních letech se však stala takřka všudypřítomnou, a to především díky sociálním médiím. Jejím nástrojem se staly konspirační teorie, internetový trolling, fake news a někteří politici. Setkat se s ní však lze i v osobních a pracovních vztazích.
Encyklopedická společnost Merriam-Webster označila proto termín „gaslighting“ jako slovo roku 2022.
Cíle gaslightingu
Gaslighting je psychologickou manipulací, která je na hraně psychologického týrání a vymývání mozků. Může být zaměřena na jednotlivce i menší nebo větší skupinu a má zpravidla dlouhodobější povahu.
Jan Urban
|
Oběti této manipulace, které si ji včas neuvědomí, začínají zpochybňovat spolehlivost svých názorů, závěrů i zkušeností. Spolu s tím ztrácejí své sebevědomí i smysl pro realitu, stávají se zmatenými a nejistými. V důsledku toho se stávají snadným cílem pro svého manipulátora a začínají věřit falešné realitě, kterou jim předestírá.
Po čase se mohou stát natolik dezorientovanými, že nad nimi jejich manipulátor získává téměř neomezenou moc. Může je přesvědčit takřka o čemkoli, a učinit je na sobě plně závislými.
Vedle osobních vztahů včetně vztahů mezi rodiči a dětmi bývá efekt plynového osvětlení využíván i v pracovních či obchodních vztazích (například s cílem vyhnout se odpovědnosti nebo svést vinu na druhého) či ve společenském a politickém kontextu. Lidé, kteří se této manipulace v osobních vztazích dopouštějí, nebývají příliš empatičtí, a svůj sklon manipulovat druhými si někdy nemusejí plně uvědomovat. Řada z nich si jej však uvědomuje velmi dobře a na své manipulativní schopnosti dále pracuje.
Metody manipulace
K nejčastějším podobám gaslightingu patří situace, kdy druhá strana zpochybňuje naši paměť, předstírá, že nerozumí obsahu našeho rozhovoru, že nechápe, co jí chceme říct, a popírá, že se něco, o čem mluvíme, skutečně stalo. Často nám dokonce odmítá naslouchat nebo se snaží bagatelizovat to, co říkáme.
Společným cílem těchto taktik není jen uvést nás v omyl, ale i vyvolat v nás pochybnost o sobě samých. Manipulátorovi při tom zpravidla pomáhá i jeho snaha přesvědčit nás, že se o nás zajímá, že mu na nás záleží a chce nám pomoci. A to přesto, že mu jde většinou jen o to nás využít, a osobně námi zpravidla opovrhuje.
Gaslighting v práci
Příkladem tohoto efektu v pracovních vztazích je situace, kdy šéf svého spolupracovníka obviní, že svůj úkol odevzdal pozdě, přestože ho ve skutečnosti dokončil včas. Současně mu ale dá najevo svůj strojený zájem o něj.
„Bojím se o vás, pořád zapomínáte,“ řekne například takový manipulátor a může dodat: „Vypadáte ve stresu. Ne každý zvládne nové povinnosti.“ Pak svému spolupracovníkovi doporučí, aby se pokusil omezit stres ve svém mimopracovním životě. Tento stres, jak prohlásí, mu totiž zjevně brání, aby se na svou práci soustředil, odevzdával úkoly včas.
Podobně využívá tento efekt i vedoucí, který odmítá připustit, že by se osobně zúčastnil práce na určitém neúspěšném projektu, a přesvědčuje své kolegy, že výsledek je jejich vina. Když jeho spolupracovníci namítnou, že tomu tak nebylo, odpoví, že si projekt již dobře nevybavují nebo že jeho úlohu v rámci projektu nepochopili.
K přesouvání viny na oběť dochází i v případě, kdy vedoucí kolegovi záměrně nepošle určitou zprávu, a poté se „diví“, že si ji nepřečetl: „Poslal jsem ti e-mail o schůzce. Jsi si jistý, že jsi ho nedostal?“
Jak fungují peníze v pracovní motivaci a čím může šéf víc nakopnout |
S gaslightingem se však můžeme setkat i v medicíně, například v situaci, kdy lékař svého pacienta přesvědčuje, že intenzívní bolest, kterou prožívá, je jen psychologické povahy, případně známkou jeho snížené tolerance vůči bolesti, a o příznak skutečné choroby nejde. Příkladem může být jeho tvrzení: „Není to tak zlé. Ostatní lidé to mají mnohem horší.“
Jak efekt „plynového osvětlení“ rozpoznat
Základem obrany před jakoukoli snahou druhé strany využít efekt gaslightingu proti nám je rozpoznat včas jeho nebezpečí. Pokud mu propadneme, může být možnost vymanit se z něj, a obnovit svůj smysl pro realitu, podstatně obtížnější.
Gaslighting v osobním či pracovním životě většinou lze zavčas rozpoznat. K varovným znamením, na která bychom si měli dát pozor, je, že se s určitým člověkem ve svém okolí neustále na něčem dohadujeme, ptáme se sami sebe, zda si věci vybavujeme správně, cítíme se zmatení, ztrácíme orientaci ve vlastních emocích, často se za něco omlouváme, aniž by proto byl důvod, nebo se prostě cítíme špatně, aniž bychom si jasně uvědomovali proč.
K dalším varovným signálům patří pocit, že máme potíže provádět samostatně i jednoduchá rozhodnutí, že jsme dříve bývali úplně jiní, především sebevědomější, zábavnější a uvolněnější, že nedokážeme udělat nic správně apod. Podobným symptomem je i sklon k častým úvahám o tom, zda se v určitých názorech včetně pohledu na sebe nemýlíme.
Jak na gaslighting reagovat
Když se vám podaří efekt „plynového osvětlení“ v určitém z vašich vztahů rozpoznat, je třeba si uvědomit, že na vině vašich pocitů nejste vy. Vztah, který je ovlivněný touto manipulací, se pokuste změnit.
Základem vaší reakce, a to v osobních i pracovních vztazích, by měla být sebedůvěra a asertivita, projevující se například vyjádřeními typu:
„Neříkej mi, jak se mám cítit. Cítím se takto.“, „Vím, co jsem viděl“ nebo protějšku sdělit: „Když budete nadále znevažovat mé zkušenosti, nebudu v této konverzaci pokračovat“.
Dalším důležitým krokem je stanovit si (a dát najevo) jasné hranice, které by manipulátor neměl ve zpochybňování vašich názorů překračovat, a obklopit se lidmi, kterým důvěřujeme. Ve složitějších případech může pomoci, pokud si určité události či zkušenosti zapisujete, tak abyste si jimi byli skutečně jisti. Při rozhovoru s manipulátorem je důležité držet téma vašeho jednání v určitých mantinelech. Ve snaze bránit se konfrontaci s jinými názory se totiž manipulátoři často snaží převést téma rozhovoru jinam.
Pokud se manipulátor nadále snaží vás znejistit, je namístě zvážit, zda ve vztahu s ním pokračovat. Mějte přitom na paměti, že cílem manipulátora je, abyste o svém vnímání a schopnostech začali pochybovat. Jestliže nechcete, aby ve vás samých zasel sémě nedůvěry, je třeba se od něj odpoutat.
Kdo gaslighting používá
Lidé, kteří se této manipulace dopouštějí, sledují svůj prospěch. Už ve filmu, který dal metodě jméno, bylo cílem manžela snažícího se zbavit ženu smyslu pro realitu připravit ji tak o její svéprávnost, a získat tak její majetek.
Přes svou snahu o získání nadvlády nad ostatními jsou přitom manipulátoři, využívající tento efekt, často vnitřně rozpolcení. Snaží se sami sebe přesvědčit o své výjimečnosti a nadřazenosti, často ale o své výjimečnosti pochybují. Svou nejistotu však navenek skrývají, mimo jiné i tím, že se snaží sobě i druhým dokázat, že jsou výjimeční, lepší či silnější než ostatní, ať již sociálně, profesionálně nebo materiálně.
Pokud se jim tato manipulace nedaří nebo jsou za ni kritizováni, řídí se heslem „nejlepší obrana je útok“. Jsou agresívní, a své manipulace stupňují. Jejich typickým prohlášením je: „Kdo si myslíš, že jsi!?“ nebo „Nekřičel bych na vás, kdybyste nebyli tak hloupí!“.
Negativní emoce, které kolem sebe šíří, jim nevadí, ale spíše vyhovují. Ve vztazích k druhým mají totiž většinou sklon soutěžit a spolupráce nejsou příliš schopni.
