V roce 2025 rozvedly soudy v Česku zhruba 21 200 manželství. To je podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) meziroční nárůst o 2 procenta. Podíl manželství končících rozvodem dosáhl 41 %. Přičemž zhruba čtvrtina rozvodů nastala po 5 až 9 letech od uzavření sňatku. Jen loňské rozvody se dotkly více než 20 300 dětí. A jsou to právě hlavně potomci, kteří mění přístup rozvedených párů k majetkovému uspořádání v případě, že se rozhodly opět vstoupit do manželství.
„První ani druhé manželství mi nevyšlo, třetí už sice vyšlo, ale jako takzvaně sešívaná rodina jsme museli upravit majetkové uspořádání, jinak by došlo k nespravedlnosti,“ říká paní Stanislava z Berouna, která už se těší čtyři roky klidnému stáří v důchodu.
A každé, jak sama říká, sešívané rodině, v níž figurují třeba už i dospělé děti z předchozího manželství, doporučuje se zamyslet nad majetkovým uspořádáním, respektive vypořádáním při případné pozůstalosti, pokud jeden z manželů zemře. V opačném případě může dojít k nemilému překvapení.
„Po zkušenosti mojí sousedky, které vyšlo až druhé manželství a do kterého si každý také přivedl děti z předchozího vztahu, jsem toto opomíjené téma doma otevřela,“ říká paní Stanislava.
Dům za 18 milionů se stal pastí. Neřešené dědictví může zničit jistotu pro stáří |
Vypořádání pozůstalosti někdy překvapí a šokuje
Její sousedka totiž náhle zemřela a jejími rodiči jí kdysi darovaný majetek v podobě rodinného domu ve městě, venkovské chalupy a zemědělské půdy o několika hektarech v podstatě zčásti připadl i dětem, které si přivedl z předchozího vztahu do manželství její choť. Byť v případě vypořádání tohoto majetku nešlo o společné jmění manželů (SJM), ale o výlučné vlastnictví jednoho z manželů, tedy o majetek zesnulé ženy.
„Po zesnulé kamarádce dědil tento darovaný majetek její manžel a její jediná vlastní dcera. A to znamená, že polovina připadající jejímu manželovi připadne jednou jeho dvěma dětem z předchozího vztahu,“ vysvětluje dále.
Investice |
Podle ní napřímo řečeno polovina z rodinného majetku ze strany zesnulé přejde jednou v podstatě na cizí děti. A na druhou stranu vlastní dcera zesnulé ženy bude jednou stát docela mimo dědické řízení po jejím nevlastním otci.
„Pokud není sepsaná závěť, tak podle občanského zákoníku v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem,“ potvrzuje právní postup v dědickém vypořádání pozůstalosti právník z finanční skupiny Partners Lukáš Vacek.
A připomíná, že předmětem dědění se vedle výlučné pozůstalosti, tedy té, kterou nabyl zesnulý například darem nebo rovněž v dědictví, stává i majetek nabytý za dobu trvání manželství. Pak jde o takzvané společné jmění manželů (SJM). A tam se při jeho vypořádání postupuje podle Vacka následovně.
„Společný majetek, který byl v SJM, se po úmrtí jednoho z manželů rozdělí na dvě poloviny. Jedna polovina zůstává přeživšímu manželovi, zatímco druhá je předmětem pozůstalosti a dědění, stejně jako veškerý další majetek zůstavitele, který nebyl součástí SJM,“ vysvětluje dále.
Část, která připadne pozůstalému manželovi nebo manželce, se pak u SJM odvíjí podle počtu dětí po zemřelé osobě. A to v poměrném rozložení. Například pokud měl zesnulý dvě děti, pak manžel a každé z dětí dědí 1/3 pozůstalosti. Stejně tak se postupuje při vypořádání majetku nespadajícího do SJM. Tedy toho, který je ve výlučném vlastnictví zesnulého.
Majetek často rozděluje. K domluvě může pomoci i rodinná ústava, líčí advokát |
Nejčistší řešení je závěť
Namístě je proto upravit majetkové poměry, a to nejen ve zmiňované „sešívané“ rodině, ještě za života obou manželů. A otevřeně o tom hovořit s dětmi, protože budou jednou rodinný majetek spravovat. A nejde o nic zas až tak složitého.
„V této situaci je vhodné zvážit sepsání závěti, ideálně formou notářské zápisu“ říká Vacek.
Závěť sice může každý sepsat a podepsat sám vlastní rukou, větší právní jistotu pro zůstavitele i dědice a snížení rizika budoucích soudních sporů však představuje závěť sepsaná formou notářského zápisu.
Notář totiž při jejím sepsání zajistí, že závěť splňuje všechny zákonné náležitosti, upozorní například zůstavitele na práva nepominutelných dědiců a pomůže formulovat vůli zůstavitele jednoznačně a bez výkladových nejasností. Originál závěti zůstává uložen u notáře a současně je takto pořízená závěť evidována v Evidenci právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou ČR. Zůstavitel tak má jistotu, že se závěť neztratí a že se podle ní bude po jeho úmrtí postupovat, i když dědické řízení bude vyřizovat nějaký jiný notář.
Rodiče chtějí darovat dům jen synovi. Jak předejít potížím, radí advokát |
V závěti zůstavitel přesně vymezí, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho majetkem. Přesně v ní určí dědice a stanoví i jejich podíly na majetku. Proto se o závěti hovoří jako o projevu poslední vůle, byť za života kdykoli odvolatelné.
„Další možností je uzavření dědické smlouvy formou notářského zápisu. Zatímco závěť lze kdykoliv změnit, dědická smlouva poskytuje budoucímu dědici výrazně vyšší míru právní jistoty, protože ji zůstavitel nemůže jednostranně změnit,“ připomíná Lukáš Vacek.
Předmětem dědické smlouvy však nemůže být celá pozůstalost, ale nejvýše její tři čtvrtiny. Poslední čtvrtina musí zůstat volná, aby o ní mohl zůstavitel případně pořídit závěť.
„Lidé by se neměli sepsání závěti bát, ani to nijak odkládat. Je to normální věc, která k životu patří. A také je to nezbytný krok k tomu, aby jejich majetek zdědil právě ten, kdo chtějí, aby ho zdědil,“ uzavírá Lukáš Vacek.
