Od letoška začala fungovat elektronická evidence započitatelných doplatků na léky v systému eRecept spravovaném lékovým ústavem. Díky tomu nevydávají pacienti v lékárnách i tisíce korun měsíčně na doplatcích za léky na předpis, aby jim je zdravotní pojišťovny za zhruba čtvrtroku zase vracely.
Pro představu, u klientů České průmyslové zdravotní pojišťovny činil průměrný přeplatek na započitatelných lécích za poslední loňské čtvrtletí 700 korun. Nejvyšší vrácený přeplatek ale byl 16 tisíc korun, šlo o nový lék na léčbu cukrovky. Tomu už je ale konec.
Od nového roku eviduje započitatelné doplatky systém eRecept, a to okamžitě. Dosažení ročního ochranného limitu na doplatky tak vidí lékárník přímo při výdeji léku v lékárně. Při jeho překročení pacient automaticky přestává za lék doplácet, pokud jde o takzvaný započitatelný doplatek, a pojišťovny proto už nic nevracejí.
„Tento nový systém tak pacientům hodně usnadní život, když po dosažení limitu nemusejí platit za započitatelné doplatky, a pak čekat na vrácení přeplatku,“ potvrzuje novou praxi Elenka Mazurová, mluvčí České průmyslové zdravotní pojišťovny.
Zadržované doplatky tížily hlavně seniory
Pozitivní přínos má tato novinka především pro seniory. Právě ti jsou největší skupinou pacientů užívající léky ve větším množství. Současně však však jsou těmi nejzranitelnějšími, pokud jde o finance. Změna tak prospěla hlavně jejich domácím rozpočtům.
„Tato změna přináší úspory nejen zdravotním pojišťovnám, kterým ubyly výdaje za poštovní doručování přeplatků, ale i pacientům, jimž systém zbytečně zadržoval měsíce jejich peníze,“ říká finanční poradce skupiny Partners David Kučera. Ty jim pak často chyběly na uhrazení běžných výdajů spojených s provozem domácnosti, jako je elektřina, voda, plyn nebo komunální poplatky.
„Díky této změně se hlavně seniorům a lidem s omezenými možnostmi výdělku lépe plánují jejich výdaje a neřeší, zda na konci měsíce zvládnou v lékárně zaplatit doplatky za užívané léky,“ vysvětluje Kučera. Dokonce se setkal i s případem, kdy pacient žádal svého lékaře o předepsání jiného léku se stejným nebo podobným účinkem, protože na ten prvně předepsaný se vázal doplatek. „Ve chvíli, kdy nemá pacient dostatek peněz, mu nepomůže ani ten argument, že mu částku pojišťovna za čtvrt roku pošle zpátky,“ dodává finanční poradce.
Invaliditu již není třeba dokládat potvrzením
Upozorňuje i na to, že nově už nemusí lidé s uznanou invaliditou ve druhém a třetím stupni své zdravotní pojišťovně dokládat potvrzení o invaliditě vydané sociální správou. Systém eRecept, který doplatky na léky eviduje, je totiž propojený s informačními systémy České správy sociální zabezpečení, zdravotních pojišťoven a lékáren. Do systému se tak propisují i údaje o přiznaném stupni invalidity.
S tím souvisí i výše limitů pro započitatelné limity. „Na pacienty ve druhém a třetím stupni invalidity se automaticky vztahuje roční ochranný limit 500 korun,“ vysvětluje Kučera. To znamená, že na započitatelných doplatcích zaplatí ročně maximálně právě zmíněných pět set korun. Po dosažení této hranice přestávají v lékárně na léky automaticky doplácet.
Stejný limit, tedy 500 korun, platí rovněž pro seniory nad 70 let. Děti do 18 let a lidé ve věku 65 až 69 let platí na doplatcích nejvýše tisíc korun ročně, pro ostatní platí limit pět tisíc korun na rok.
Ne každý doplatek na lék se do limitu započítává
Zádrhel je ale v tom, že není doplatek jako doplatek. V lékárnách tak často vznikají nepříjemné situace. Při doplácení na lék vázaný na předpis s úhradou ze zdravotního pojištění totiž mnohdy pacient argumentuje, že již dosáhl ochranného limitu a za lék tedy nic doplácet už nemá.
To však není vždycky pravda. Do zákonného limitu se totiž zahrnují pouze takzvané započitatelné doplatky. A po dosažení limitu pacienti neplatí pouze započitatelné doplatky. Ty ostatní už doplácejí. Jak to tedy je?
„Doplatek obecně je část ceny léku, kterou pacient musí zaplatit v lékárně, a výše tohoto doplatku je rozdíl mezi cenou léku a částkou, kterou hradí zdravotní pojišťovna,“ vysvětluje David Kučera.
Započitatelný doplatek je částka, která se doplácí na nejlevnější lék v dané skupině přípravků. Jenže v lékárnách jsou dostupné i léky sice se stejnou účinnou látkou, ale například od jiného výrobce a za vyšší cenu. To znamená, že rozdíl mezi doplatkem u nejlacinějšího léku a dražšího léku musí pacient zaplatit z vlastních prostředků. „A tato část doplatku se ani nezahrnuje do zákonného ochranného limitu, a i při jeho dosažení jej musí pacienti v lékárnách doplácet,“ dodává finanční poradce.
Jak to funguje v praxi? Například u nejlacinějšího léku ve své skupině činí započitatelný doplatek 50 korun. Po dosažení ochranného limitu tak za takový lék pacient v lékárně už nic nedoplácí. Pokud půjde o lék s totožnou léčivou látkou, ale například od jiného výrobce a s doplatkem 70 korun, pak za něj pacient doplatí 20 korun a tato částka (20 Kč) se nezahrnuje do ochranného limitu. Započítá se do něj pouze těch 50 korun.
