Určitě to znáte. Sedíte u kulatého stolu a někdo začne hovořit. Mluví velmi potichu, k tomu se ještě vyhýbá očního kontaktu. Nic neslyšíte, tak se nakloníte trochu dopředu. Jenže prezentující dál nesrozumitelně mumlá, bez ohledu na vaši reakci. Za chvíli ztrácíte zájem. Začnete si kontrolovat mobil či se poohlížet po někom zajímavějším. Celá interakce trvá pár sekund, během kterých se váš mozek a podvědomí už rozhodly: tento člověk nestojí za pozornost, bude lepší nemít s ním nic společného.
Podobná situace se může opakovat i v jiném kontextu. Přestavte si, že na vás někdo spustí proslov rychlý jako kulomet nebo na vás dokonce hlasitě křičí. Celý váš organismus se stáhne jako před útokem. Bohužel si často vůbec nejsme vědomi toho, jak náš hlas působí na naše okolí. Proto také nevíme, co vše ztrácíme, když si nehlídáme práci s hlasem. Odborníci se například shodují, že jedna z příčin, proč Hillary Clintonová prohrála v USA v roce 2016 prezidentské volby, byl právě její ostrý hlas, který spoustě lidí připomínal naštvanou matku či paní učitelku. Zato Margaret Thatcherová, bývalá britská premiérka, investovala nemálo úsilí a času, aby prohloubila svůj hlas, a tím získala důraz, autoritu a respekt svých protějšků.
Vědomá práce s hlasem
V našem hlase se skrývá více informací o našem sebevědomí a o empatii (schopnost vnímat a brát ohledy na potřeby jiných lidí), než bychom si kdy dokázali připustit. Na co vše bychom si tedy měli dávat pozor, pokud chceme pracovat vědoměji se svým hlasem i se svým projevem?
1. Práce s dechem
Pokud by náš hlas bylo auto, byl by náš dech palivo, které toto auto pohání na místa, na která chceme dojet. Základ veškeré dobré práce s hlasem je náš dech. Proto, pokud chcete posílit svůj hlas, začněte u dechu. K tomu slouží jakákoli dechová cvičení, které vám pomohou vnímat vaše tělo a naučí vás lépe pracovat s jeho potenciálem. Podobná cvičení jsou ideální, když postupně propojují dech s hlasem a když vám poskytují možnost průběžně vnímat proměnu svého hlasu.
2. Hlasitost
Jedna z prvních klíčových věcí, kterou bychom si při práci s hlasem měli pohlídat, je samotná hlasitost. Jestli nás lidé, na které mluvíme, vůbec slyší. Pokud ne, měli bychom umět zvýšit hlas, aniž bychom začali křičet, a udržet zvýšenou tonalitu po celou dobu projevu. Jak zjistíme, jestli nás lidé slyší? Nejlepší způsob je, se jich na to prostě zeptat. Nemějte obavy, že je tím budete obtěžovat. Naopak, většina lidí bude ráda, že vám záleží na jejich komfortu. Proto pokud si příště nebude jistí, zda jste dobře slyšet, zeptejte se na to přímo posluchačů hned na začátku svého projevu a řiďte se jejich reakcemi.
3. Rychlost
Pokud máte tendenci mluvit hodně rychle, zkuste se zamyslet nad tím, proč to děláte. Chcete to mít rychle za sebou, protože máte strach z veřejných projevů nebo protože se třeba bojíte, že by vás někdo mohl konfrontovat či negativně hodnotit? Chcete toho sdílet moc najednou, protože si myslíte, že o tématu víte opravdu hodně? A jaké potřeby má vaše publikum? Skutečně se musí během pár minut dozvědět všechno, co jste se vy učili hodiny, dny nebo roky?
Jaký dopad má rychlost vašeho projevu na vaše vztahy – kolik prostoru si prostřednictvím rychlosti svého projevu zaberete ve svých vztazích vy a kolik prostoru zbývá druhým? Nejlepší způsob, jak ověřit rychlost řeči, je vnímat svůj dech. Za jak dlouho zůstanete bez kyslíku a začnete lapat po dechu? Pokud se vám to děje často, znamená to, že nejspíš mluvíte příliš rychle. Druhý nejlepší způsob je stejný jako u hlasitosti – prostě se lidí zeptejte, zda nemluvíte příliš rychle a jestli váš projev dokážou pohodlně sledovat.
4. Intonace a přestávky
Co máte tedy dělat, aby se vám nestalo, že vám dojde kyslík a že začnete lapat po dechu v průběhu projevu?
Cristina Muntean
 |
Odpověď je snadná. Ovšem její realizace vyžaduje důsledný trénink. Je to vědomé zpomalení vašeho projevu a práce s přestávkami. Pokud tomu nechcete věřit, zkuste se podívat na projev bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy – na internetu se dají najít jeho hovory z mládí a z konce jeho mandátu v Bílém domě. Rozdíl je markantní – v pozdější fázi života mluví Obama klidněji a klade důraz na každé slovo a na každou větu. Tím vyvolává dojem, že má věci pod kontrolou. Nic ho nemůže rozptýlit – on je přesně tam, kde chce být, a říká přesně to, co chce říct.
Naše intonace o nás tedy prozradí, nakolik dobře či špatně se cítíme, když máme mít veřejný proslov, do jaké míry máme své projevy promyšlené a také do jaké míry dokážeme sami sebe regulovat a vědomě zpomalit. Pokud chcete zlepšit svou práci s intonací, zkuste si na papír napsat část projevu. Zapněte diktafon a nahrávejte sami sebe, nejdříve tak, jak mluvíte běžně. Pak zkuste stejný projev přednést trochu pomaleji. Vybírejte vědomě slova, na která chcete klást větší důraz. Jak vám vaše řeč zní teď?
Stejné cvičení si zopakujte několikrát. Sledujte přitom, jak se váš hlas prohlubuje a jak získává na autoritě. Pomalejší přednes, přestávky a vědomý důraz na slova a na věty mají totiž obrovskou sílu. Koneckonců z velkých historických projevů si zpravidla pamatujeme také jen jednu větu, třeba: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
5. Výslovnost
Pokud pracujete v prostředí, ve kterém se používá hodně cizích slov, nebo pokud pracujete s technickými termíny, kterým nemusí každý rozumět, měli byste dbát na to, abyste právě tato náročná slova vyslovovali jasně.
V průběhu pohovoru či rozhovoru důrazně doporučuji vyhýbat se vyslovování zkratek (například DGI, DLA, DPAD – řada lidí netuší, co tyto zkratky znamenají). Pro novináře není nic otravnějšího než dialog s člověkem, který používá hodně zkratek, které nevysvětluje. Při přepisu rozhovoru musí novinář nejdříve danou zkratku správně zachytit, a poté dohledat její význam (zpravidla na internetu). Tím se manažeři vystavují hrozbě chybné interpretace.
Správná výslovnost ale není důležitá jen v případě zkratek – každé delší, cizí či náročnější slovo si zaslouží lehké zpomalení projevu a vědomou výslovnost tak, aby se význam vašich myšlenek dostal k auditoriu.
6. Přízvuk
Jako cizinka mluvící svým původním jazykem jen o víkendu po telefonu s rodinou přesně vím, jak je zábavné mít v jazyku, který je navíc vaším pracovním nástrojem, silný přízvuk. V takovém případě máte dvě možnosti – buď se snažit ho odstranit (což samozřejmě vyžaduje hodně tréninku), anebo si z něj udělat jedinečnou osobní značku. Podle mě je pravda někdy uprostřed. Například vím, že v rumunštině mám silný transylvánský přízvuk. Když jsem ale v Bukurešti nebo když chci v rumunštině vést formální projev, myslím si, že ho dokážu odložit a mluvit srozumitelně pro většinu Rumunů. Přiznám se však, že mi není nic příjemnějšího než večeře s bratranci na vesnici, když se uvolníme a vtipkujeme svým domácím jazykem.
Skutečnou volbu nám tedy nabízí jen vědomé využívání možností, které při práci s jazykem máme. Pokud víte, že máte silný přízvuk a že by vám proto lidé mohli hůře rozumět, zkuste znovu zpomalit a ověřte si, zda je vaše řeč srozumitelná. Pokud ano, nemusí přízvuk být takovou překážkou, jak se mohl na první pohled zdát.
7. Celkové zdraví a podpora hlasu
Ze všech uvedených důvodu je již zřejmě, že bychom o svůj hlas měli pečovat jako o cenný klenot. Zkusme pravidelně vnímat, co našemu hlasu dělá dobře a co nikoliv. Například přírodní voda s citronem nebo zelený čas pomáhají čistit hlasivky a dodávají hlasu jasnost. Naopak vypití kávy s mlékem těsně před projevem může vaši řeč ztížit, protože se vám v ústech vytváří větší množství slin, které musíte spolknout. Samozřejmě se nikdy nepouštějte do projevu hned následující ráno poté, co jste byli na hokejovém zápase, kde jste se pořádně a hlasitě vykřičeli. Vaše hlasivky budou trpět ještě nějakou dobu, proto s nimi pracujte jemně a dopřejte jim klid a alespoň den regenerace.
Jak vidíte, náš hlas – stejně jako dech – je klenot, který s sebou nosíme neustále, i když na to často zapomínáme. A on nám může sloužit víc, než si myslíme. Buďme proto na svůj hlas laskaví. Mysleme na to, že ještě dříve, než někomu podáme ruku, se ho dotkne náš hlas. Náš hlas je nosičem kvalit, které chceme lidem dopřát a kterými je chceme obohatit. Proto si zaslouží naši vědomou pozornost mnohem víc, než je zřejmé na první pohled.
