Lucie z Teplic je svobodná, osamělá matka. Otěhotněla s přítelem, ovšem prvotní nadšení vystřídal šok, když dal od ní i dítěte ruce pryč. Rázem se tak ocitla sama a zařadila se mezi osamělé matky, jejichž počet každým rokem narůstá.
"Podle statistik se dnes téměř čtyřicet procent dětí v Česku narodí mimo manželství a zhruba polovina z nich matkám, které po porodu zůstanou s dítětem samy bez partnera," uvádí Dana Hamplová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
I Lucie zůstala na vše sama. Prvotní citovou reakci, že s přítelem už nechce mít nic společného, vystřídal rozum a rozhodla se uvést ho jako otce dítěte. Udělala dobře, otec nemá vyživovací povinnost pouze vůči svému dítěti, ale i vůči jeho matce. I on zodpovídá za situaci, ve které se matka jeho dítěte ocitla. Lucie má právo na pravidelný příspěvek na úhradu výživy a jednorázový příspěvek na úhradu nákladů spojených s jejím těhotenstvím a porodem.
Matka nesmí trpět za nezájem otce
Lucie by ovšem měla pamatovat především na to, že své nároky vůči otci dítěte musí uplatnit nejpozději do tří let od porodu. "Pokud by své nároky uplatnila později, může se otec bránit námitkou promlčení," upozorňuje právník Ondřej Načeradský, vedoucí Občanské poradny o.s. Společnou cestou z Prahy - Jižní Město.
Nejjednodušší je se s otcem na výši obou příspěvků dohodnout. "Jde o nárok matky, takže není důvod, proč by o něm, na rozdíl od nároku dítěte, nemohla svobodně rozhodovat a musela žádat přivolení soudu. Pokud se tedy rodiče dohodnou, není co řešit a pokud ne, tak pak musí matka zvážit, zda chce svá práva vymáhat soudně," doplňuje Načeradský.
na co má osamělá matka nárokPříspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce §95 (1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím. §95 (2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolená, může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem. §95 (3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí. Zdroj: Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině |
Kočárek a výbavička pro dítě do nákladů matky nepatří
Příspěvek na úhradu výživy je otec povinen matce poskytovat pravidelně po dobu dvou let. Při stanovení jeho výše se přihlíží jak k potřebám matky, tak k majetkovým poměrům otce. Matce se ale v žádném případě nesmí v důsledku těhotenství a porodu zhoršit její životní situace.
Jednorázově je otec povinen matce přispět na náklady, které jí v důsledku těhotenství a porodu vznikají. Jsou to především výdaje za těhotenské oblečení a obutí, za zvláštní stravu, potravinové doplňky, léky, poplatky u lékaře apod.
Podle Načeradského některé matky při určování těchto nákladů chybují. "Matka nerozlišuje mezi tím, co jsou její náklady a co jsou náklady dítěte. Položky jako je kočárek, postýlka a vůbec výbavička dítěte se nepovažují za náklady matky, ale za náklady dítěte," vysvětluje.
Matka tedy nemůže výdaje za věci, které nakoupila, či nakoupí pro dítě, zahrnout do nákladů spojených s jejím těhotenstvím a porodem. Položky jsou součástí vyživovací povinnosti rodičů, resp. otce, vůči dítěti.
I pravděpodobný otec musí platit
Zákon myslí na osamělé matky i tehdy, pokud se muž otcovství brání. Matka totiž může podat žádost i vůči muži, jehož otcovství je pravděpodobné.
Soud přihlíží k jejímu návrhu a může uložit pravděpodobnému otci, aby předem přispíval osamělé matce na výživu i náklady spojené s těhotenstvím a porodem po dobu, která odpovídá mateřské dovolené.
V případě, že se později prokáže, že otcem byl někdo jiný, může ten, kdo za jiného plnil vyživovací povinnost, požadovat zpětně úhradu vynaložených nákladů.
Za neznámého otce nastupují prarodiče
Pochopitelně jsou i případy, kdy matka z jakéhokoliv důvodu otce neuvede. "Je ale potřeba počítat s tím, že stát se prostřednictvím soudního řízení bude snažit v zájmu dítěte zjistit otce a to, i když si to matka nebude přát," uvádí Načeradský.
Pokud i tak zůstane otec neznámý a matka nebude schopná sebe ani dítě uživit, může nastoupit vyživovací povinnost jejích rodičů jak vůči ní, tak vůči dítěti. A to především v případě, pokud matka nebude dostatečně zabezpečena prostřednictvím systému sociálních dávek.
Pro vyživovací povinnost rodičů vůči dceři a vnoučeti není podstatné, zda dcera žije s rodiči či nikoliv. Jejich vyživovací povinnost trvá do doby, než bude dcera schopna uživit sebe i své dítě.
"Je třeba si uvědomit, že primárně by mělo být výživné rodičů jen podpůrné, a tak se například u matky bez uvedeného otce bude zkoumat, jestli jí k zajištění výživy nepostačují sociální dávky, jako jsou rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení apod.," doplňuje Načeradský. Podle něho pak zároveň nelze vyloučit takové rozhodnutí, kdy vyživovací povinnost rodičů sice trvá, ale výživné nemusí hradit, protože jejich dcera je dostatečně zajištěna ze systému sociálních dávek.
