Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Co je dobré vědět o závěti. Kdo dědí a v čem se chybuje

  • 0
Blíží se Dušičky, tedy Památka zesnulých. Právě v tento čas mívají notáři dost napilno, protože lidé mají větší zájem o sepisování závětí. Jak naložit s majetkem a na co nezapomenout, najdete v devíti radách Notářské komory ČR.

Závěti zažívají v poslední době doslova boom. Lidé odkazují svůj majetek nejenom příbuzným, ale i charitě či neziskovým organizacím. Nechtějí, aby majetek propadl po jejich smrti státu. V České republice za posledních deset let odkázali lidé charitě téměř 150 milionů korun. Aby poslední vůle platila, musí obsahovat několik věcí.  

1. Závěť má oporu v zákoně

Závěť je pořízení pro případ smrti, na které pamatuje a které reguluje česká legislativa. Má tedy oporu v zákoně, ale i svá striktní pravidla. Závěť je odvolatelný jednostranný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti zůstavuje, tedy přenechává, jedné či více osobám (takzvaným dědicům) podíl na pozůstalosti. Tedy na majetku, který po sobě zanechá.

2. Předchází sporům mezi dědici

Čtěte také

Závěť má přednost před děděním „ze zákona“. Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť a popíše v ní, jak má být s majetkem po jeho smrti naloženo, nedojde k dědění ze zákona. Pořízením závěti může zůstavitel předejít majetkovým sporům mezi dědici. I závětní dědic má právo dědictví odmítnout. Není-li stanoven náhradní dědic, pak se postupuje podle zákonem stanovené posloupnosti.

3. Na počítači, nebo rukou?

Závěť může být sepsána vlastní rukou, datovaná a vlastnoručně podepsaná. Může být také napsaná na psacím stroji nebo na počítači, vytisknutá a vlastnoručně podepsaná. Není-li závěť sepsaná vlastní rukou, vyžaduje se přítomnost dvou svědků. Takové závěti ale bývají nejčastěji, a mnohdy úspěšně, po smrti zůstavitele napadány. Zůstavitel totiž bývá neúspěšnými potenciálními dědici nařčen z nesvéprávnosti v době sepsání závěti. A po své smrti už se pochopitelně nemůže nijak bránit.

4. Závěť uschovaná doma může být zničena

Závěť také může být zatajena a zničena, a to zejména v případech, kdy ji jako první po smrti zůstavitele objevil někdo, kdo v ní byl opomenut nebo nedědí to, co si původně nárokoval. Závěť sepsaná u notáře a evidovaná notářem v evidenci pořízení pro případ smrti dává největší jistotu, že se podle ní bude po smrti zůstavitele postupovat. V tomto případě se jedná o takzvanou závěť ve formě notářského zápisu.

5. Notář příjde kamkoliv

Závěť může být sepsána třeba i v nemocnici. Notář může úkon provést mimo svůj úřad, většinou ale ne hned při první návštěvě. Na té seznámí potenciálního zájemce o sepsání závěti s pravidly a podmínkami a ponechá mu čas na rozmyšlenou. Při další návštěvě již závěť ve formě notářského zápisu sepíše, podle okolností však lze závěť sepsat i v rámci jedné návštěvy.

6. Jak odvolat závěť

Závěť může zůstavitel, tedy její autor, kdykoli za svého života zrušit. A to buď pořízením nové závěti, nebo odvoláním závěti. Odvolat závěť lze i výslovným prohlášením o odvolání závěti.

Věděli jste?

  • Notáře si vždy můžete vybrat. Kromě jediného případu: řízení o pozůstalosti. Z důvodu nestrannosti a objektivity soudního rozhodování je notář přiřazen soudem podle stanoveného rozvrhu.
  • Notář v reakci na pověření soudem kontaktuje vypravitele pohřbu, tedy osobu, o které se předpokládá, že měla k zesnulému nejblíže. Ta jej také zpravidla informuje o možných dědicích a o majetkových poměrech zesnulého.
  • Závěti mají svůj speciální den. Mezinárodní den závětí připadá vždy na 13. září.

Zdroj: Notářská komora ČR

7. Pozor na dluhy

Závěť bývá v poslední době spojována s hrozbou převzetí zodpovědnosti za dluhy zemřelého. Dříve nehrozilo, že by případné zděděné dluhy mohly překročit cenu děděného majetku. To již podle nového občanského zákoníku neplatí, proto je dobré v případě nejistoty žádat notáře o takzvanou výhradu soupisu majetku.

8. Závěť nezávěť, je tu nepominutelný dědic

Závěť je nadřazena zákonné posloupnosti dědického procesu, přesto ale existuje „nepominutelný dědic“. Tím se po smrti zůstavitele stává jeho potomek. Když ten svůj povinný díl z jakéhokoliv důvodu nedědí, pak se nepominutelným dědicem stává jeho potomek.

9. Marnotratný syn bude vyděděn

Závěť pamatuje i na možnost vydědění, v takovém případě nepominutelný dědic nemusí obdržet ani povinný díl. Vydědění lze uplatnit v případě, kdy se jedná o osobu, jež neposkytla pomoc v nouzi, trvale neprojevuje o zůstavitele zájem, byla odsouzena za spáchání trestného činu svědčícího o její zvrhlé povaze nebo když tato osoba trvale vede nezřízený život či je tak zadlužena nebo si počíná tak marnotratně, že existuje obava, že se pro její potomky nezachová povinný díl.

Zákonná posloupnost - 6 dědických tříd

1. třída
Jako první po zůstaviteli dědí stejným dílem děti a manžel nebo manželka. Nedědí-li některý z potomků, zákonem daný podíl připadá jeho dětem. To samé platí v případě vzdálenějších potomků.

2. třída
Pokud nedědí potomci, dědictví připadá manželovi, zůstavitelovým rodičům, popřípadě všem dalším osobám, které se zůstavitelem sdílely společnou domácnost po dobu nejméně jednoho roku před smrtí nebo na něm byly výživou závislé. Také v tomto případě dědí všichni pozůstalí stejným dílem. V případě manželky či manžela se však musí jednat o nejméně polovinu pozůstalosti.

3. třída
Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, připadá dědictví stejným dílem zůstavitelovým sourozencům a opět osobám žijícím se zůstavitelem nejméně jeden rok před smrtí. Pokud některý ze sourozenců nedědí, podíl připadá jeho dětem.

4. třída
Nedědí-li nikdo z předešlé třídy, dědictví si mezi sebou stejným dílem rozdělí prarodiče zůstavitele.

5. třída
Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, v páté třídě dědí praprarodiče zůstavitele. Jedna polovina je určena praprarodičům zůstavitele ze strany jeho otce, druhá praprarodičům ze strany jeho matky. Pokud jeden z dvojice dědit nemůže, uvolněnou osminu přebírá druhý z páru. Pokud nemůže dědit celá jedna dvojice, podíl připadá druhé dvojici ze stejné strany. V případě, že nedědí žádná z dvojic jedné strany, dědictví se rozdělí mezi dvojice druhé strany.

6. třída
Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, ve třídě šesté dědí stejným dílem děti dětí sourozenců (praneteře a prasynovci) a děti prarodičů zůstavitele (tety a strýcové). Nemůže-li dědit ani jedno z dětí prarodičů, pozůstalost připadá do rukou jejich dětí (sestřenice a bratranci).