Některé typy finančních podvodů, a je jich pravděpodobně většina, zůstávají po léta prakticky stejné. Jiné se v průběhu let mírně mění, většinou proto, že reagují na státní regulaci. Další vznikají zcela nově. To, čím se příliš neliší, však je, že úrodnou půdou pro vynalézavost podvodníků je především lidská důvěřivost a snaha rychle vydělat. Ale podvodníci sázejí i na nezájem či neochotu lidí získat si i poměrně snadno dostupné informace, aby tak viděli podvodníkům aspoň trochu pod prsty.
Většina z dnešních podvodníků loví své oběti na podobné vějičky jako jejich předchůdci před sto nebo sto padesáti lety. Nabízejí jim „vysoké zisky bez rizika“ a těm, kteří se do jejich podvodů zapojí jako první, někdy určité zisky i vyplatí. Do karet jim také hraje nedostatek státní regulace, složitost nebo nejasnost jejich „obchodních modelů“, ale i stres, kterému své oběti vystavují, aby objektivně uvažovali. Někdy jim pomáhá i to, že nepostrádají určité charisma.
S jakými typy finančních podvodů se můžeme sejít nejčastěji a podle čeho je lze rozpoznat?
Tyto prodejní modely se tak po čase stávají neudržitelné. Podvodem se však stávají především tehdy, když se mění v pyramidové hry a kladou větší důraz na nábor nových členů než na skutečný prodej. Jedním z příkladů obchodu tohoto typu se v minulosti stala firma Herbalife.
