Vánoce jsou už „za rohem“, děti se těší na dárky pod stromečkem. Právě do těch rodiče a prarodiče investují běžně nejvíce peněz. Co ukazují vaše zkušenosti, vědí děti, pokud už tedy nevěří na Ježíška, kde se na ně berou peníze?
Zkušenosti ukazují, že malé děti peníze vnímají spíš jako samozřejmost. Podle odhadů našich lektorů, které potvrzují i učitelé v mateřských školách a na prvních stupních základních škol, věří až tři čtvrtiny dětí, že peníze naděluje bankomat – jen tak, na požádání. Na jednu stranu je to úsměvné, ale na druhou také rizikové. Výuka k finanční gramotnosti by proto měla fungovat optimálně právě již od mateřské školy.
JA CzechJunior Achievement Česká republika neboli JA Czech je obecně prospěšná vzdělávací organizace založená Tomášem Baťou, která již od roku 1992 realizuje na českých školách ucelenou koncepci nadstandardního vzdělávání. Formuje podnikatelské myšlení a finanční gramotnost mladých lidí, propojuje je s lidmi z praxe a pomáhá nastartovat jejich úspěšnou profesní kariéru. Ve spolupráci se školami vytváří příznivé a motivující prostředí pro rozvoj osobních dovedností v rámci podnikatelského vzdělávání studentů i učitelů. Stěžejního projektu JA Studentská firma, se závěrečným veletrhem JA STUDENTSKÁ FIRMA ROKU, se každoročně účastní tisíce středoškoláků. |
V mnoha rodinám šetří peníze na dárky klidně i celý rok. Zklamané dětské oči u vánočního stromečku prostě nikdo vidět nechce. Je to tak ale správně? Neměli bychom přece jenom s dětmi mluvit i o hodnotě dárků, o tom, jak je třeba pro rodiče obtížné dát na ně dohromady peníze, nebo vysvětlit, že jim například drahý mobilní telefon prostě dát nemohou?
Přesně tak. Každá rodina má na vánoční nákupy jiný rozpočet, ale zajímavé je, že až 60 procent Čechů si na Vánoce dopředu šetří a plánuje nákupy ve slevách či akčních nabídkách.
Pokud už tedy dítě ví, že dárky nenosí Ježíšek, jsou Vánoce vhodnou příležitostí, jak s dětmi mluvit o řízení výdajů a finančním rozhodování. Včasným začátkem diskuse o penězích, jejich hodnotě a že ne všeho lze dosáhnout hned, podporujeme rozvoj finanční gramotnosti dětí, pochopení základních principů příjmů a výdajů nebo smyslu spoření. Zodpovědný postoj k penězům je důležité rozvíjet už u malých dětí, aby si vážily věcí, které mají, a měly zdravý vztah k financím.
Časté dilema, které mnoho rodin řeší, jsou „peníze pod stromeček“. Jsou či nejsou vhodným dárkem pro děti?
Pokud si dospělí penězi pod stromeček pouze zlehčují svoji úlohu, aby nemuseli přemýšlet, čím dítě obdarovat, to úplně správné není. Navíc nemá-li dítě zatím představu o financích a jak s nimi zacházet, troufnu si tvrdit, že pod stromečkem mu větší radost udělá skutečný dárek.
Pokud ale má dítě už nějaké povědomí o hodnotě peněz, ví, za co je chce utratit nebo si šetří na něco většího – vysněnou hračku, módní boty či mobil, mohou být peníze pod stromečkem velmi vítaným příspěvkem. Takže ano, peníze lze dávat jako dárek, ale dítě by mělo vědět, k čemu je má, a i dospělý by se měl zamyslet, jak tento dar využít k rozvoji finanční gramotnosti dítěte.
Zmínil jste, že s výukou finanční gramotnosti by se mělo začít nejlépe již ve školkovém věku. Měl jste na mysli třeba až předškoláky?
Začít s dětmi mluvit o penězích lze už i dříve, kolem 3–5 let. V tomto období se mohou naučit základní koncepty jako „peníze“ a „hodnota“, rozdíl mezi „touhou“ a „potřebou“, že někdy nejde mít vše hned a podobně.
A je to důležité začít s osvětou takhle brzy? Nepočkalo by to třeba až bude o něco starší a bude věci chápat lépe?
Tady platí, čím dříve, tím lépe. Studie ukazují, že děti, které získávají finanční vzdělání od útlého věku, mají větší šanci vyhnout se dluhovým pastím a lépe spravovat své finance v dospělosti. Mají pevnější základy pro budoucí rozhodování.
Jak menší děti s penězi seznamovat doma?
Rodiče mohou začít s praktickými lekcemi – například zapojením dětí do rodinného rozpočtu, plánování nákupů nebo spořením na malé cíle. To pomáhá dětem rozumět hodnotě peněz a cenovým rozdílům. Doporučuje se využívat jednoduché hry nebo interaktivní nástroje, které dětem pomáhají pochopit hodnotu peněz.
U nejmenších dětí je to hra na obchod, která je přiměřená jejich věku a seznamují se v ní s nakupováním, prodejem a cenou. Děti si mohou také šetřit korunky do kasičky, učit se tak základům spoření a tzv. odložené spotřeby. Když si pak mohou v reálném obchodě samy za své peníze něco koupit, pochopí praktické využití peněz a získají pocit zodpovědnosti.
Martin SmržOd roku 2017 ředitel vzdělávací organizace Junior Achievement Česká republika (JA Czech). Pod jeho vedením se mezinárodně uznávané praktické programy pro žáky a studenty v Česku rozšířily do devíti procent základních, 32 procent středních a 32 procent vysokých škol. Dříve působil jako marketingový ředitel UPC v ČR, spustil první placenou TV službu (MultiChoice), první peoplemetrové měření v ČR (Taylor Nelson AGB) a také první měření českého internetového provozu (iAudit) na českém trhu. V posledních letech se věnuje správě investičního portfolia. |
Zaměřujete se i vy v JA Czech na školkové děti a mladší školní děti?
Máme programy JA Moje První Peníze nebo JA Our Families, které lze využít v mateřských a základních školách, kde je šíříme většinou pomocí dobrovolných lektorů. Dále pak programy jako JA Cha-Ching (videa v anglickém jazyce), zaměřené na děti od 7 do 12 let. Ty ukazují, že i malé děti dokážou pochopit principy vydělávání, spoření, utrácení a darování, což je základní rámec finanční gramotnosti.
Někteří lidé mají peněz víc a mohou si dovolit skoro vše, jiní musí hodně počítat, aby vyšli. Pracovat s tématem rozpočtů a finančních rozdílů ve třídě dětí z různých prostředí může být citlivé…
Souhlasím, ale také to může být důležitá součást výchovy k pochopení a respektování různorodosti a sociální spravedlnosti. Právě výuka finanční gramotnosti ve školách to dokáže. Žáci se seznamují s různými příběhy, poznávají, že každá rodina má svůj vlastní kontext, své vlastní možnosti a také priority. U dětí podporuje empatii, vzájemné porozumění vůči různým životním podmínkám a vytváří tak základ pro zdravý kolektivní vztah.
Kdy je vhodné se pustit s dětmi do diskuse o nakládání s penězi podrobněji? Třeba je seznámit s tím, jaké jsou možnosti účtů v bankách, říct jim něco o úvěrech nebo je nechat nahlédnout do světa investic? A jakou formou?
Na hlubší vhled do světa financí jsou připraveni už žáci druhého stupně základní školy. Naším cílem je intenzivní výuka finanční gramotnosti od 6. třídy, kdy už jsou děti schopné chápat rozpočtování a základní ekonomické pojmy. V 7. třídě žáci dokážou založit a spravovat vlastní mini firmu, zorientovat se v tématu investic a úvěrů nebo uvědomit si skrze příběhy rizika neuvážené spotřeby. Nedílnou součástí výuky finanční gramotnosti je v dnešní době také kyberbezpečnost, která se váže na platby kartou a online nákupy. V programech jsou nejčastěji využívány příběhy z praxe, které názorně ukazují možné důsledky různého nakládání s penězi.
A co rodiny? Je v nich podle vás osvěta ohledně nakládání s financemi dostatečná, nebo se spíš rodiče spoléhají právě na to, že děti se finanční gramotnost naučí ve škole?
Toto je složitá otázka. Plánování a rozhodování o útratách často nezvládají ani dospělí. Proto i když je rodinné zázemí podstatné, a to především v předškolním a mladším školním věku, hraje školní výuka finanční gramotnosti klíčovou roli. Podle průzkumu České bankovní asociace si to myslí také 96 procent rodičů, kteří potvrdili, že o finanční vzdělávání dětí by se měl postarat státní školní systém. Sami rodiče si totiž v otázkách financí příliš nevěří.
Výuka finanční gramotnosti jako samostatného předmětu zatím není na českých školách povinná ani běžná, jak plyne i z toho, co jste zde říkal...
Přesně tak. Základní školy využívají (nejen) naše kurzy finanční gramotnosti zejména při občanské výchově, ale roste i zájem ze strany učitelů matematiky, kteří chtějí děti učit praktickými příklady. Na středních školách je zařazují ředitelé škol nejčastěji jako nepovinné volitelné předměty, případně jsou součástí ekonomicky zaměřených předmětů jako management, projektové řízení, výjimkou není ani informatika.
A funguje to?
Je znát, že školy kladou v posledních letech na výuku finanční gramotnosti mnohem větší důraz, víc využívají krátkodobé kurzy, workshopy a pracovní listy, jasným trendem se ale stává uplatnění co nejvíce praktické a dlouhodobé výuky této široké problematiky, například v celoročním komplexním programu JA Studentská firma. Počet škol a pedagogů zapojených do našich aktivit každým rokem vzrůstá přibližně o 20 procent.
Mezinárodní průzkum PISA 2022 k úrovni finanční gramotnosti 15letých dětí ukázal, že čeští žáci jsou ve finanční gramotnosti lehce nadprůměrní. Znamená to, že jsme na tom relativně dobře? Stačí to?
Úplně si to nemyslím. V průměru totiž čeští žáci vykazují podobné výsledky jako před 10 lety, příliš se tedy neposouvají. A jsme tím znovu u školství. Chybí tu konkrétní pokyny školám, jak finanční gramotnost edukovat, i extra časová dotace. Obvykle tedy záleží na pedagogovi, co a jak do hodin typu člověk a jeho svět zahrne. V tomto jsou nejdál severské země. Například ve Finsku se děti běžně učí o penězích a správě financí prostřednictvím her a zajímavých projektů už na 1. stupni základní školy.
Současně také toto šetření poukázalo na to, že podíl těch nejhorších, jejichž dovednosti v oblasti finanční gramotnosti nedosahují ani základní úrovně, dosáhl 15 procent, což je o pět procentních bodů více než v roce 2012. Tito žáci nedovedou samostatně uplatnit svoje znalosti běžných finančních produktů a konceptů v situacích, které se jich přímo týkají. O čem to vypovídá? Je to podle vás alarmující?
Ano. Lehký nadprůměr nestačí, pokud se podíl nejhůře hodnocených žáků zvyšuje. To naznačuje, že je třeba zlepšit přístup k výuce a zahrnout více praktických aktivit. Na druhém stupni je přínosná projektová výuka, která žákům umožňuje velkou míru seberealizace. V našem vzdělávacím programu JA mini firma si například žáci zkusí vést vlastní podnik a zjišťují, jak jejich finanční rozhodnutí ovlivňují jejich cíle. Podobný program máme i pro střední školy, kdy studenti zakládají vlastní firmy, jsou aktivní v obchodování a mohou mít i vlastní stánek na jarním prodejním veletrhu JA Expo konaném tradičně v Galerii Harfa.
Doteď jsme hovořili hlavně o tom, jak s dětmi o financích mluvit. Ale co praxe? Kdy je čas nechat je s nějakými penězi hospodařit samostatně, začít jim dávat kapesné?
Kapesné by mělo začít kolem šesti let, kdy dítě začíná chápat základní principy hospodaření s penězi. Jeho výše by měla být přiměřená věku a finančním možnostem rodiny, například 20–50 korun týdně pro mladší děti. Klíčem je pravidelnost a možnost dítěte rozhodovat, jak peníze utratit. Rodiče by však měli děti vést k tomu, aby část kapesného šetřily na větší cíle. U větších dětí je na místě mluvit s nimi o jejich denních potřebách a společně stanovit reálnou výši kapesného. Zajímat se, za co dítě utrácí, a u dražších přání probrat možnosti spolufinancování.
Co když dítě s penězi nevyjde, jak se k tomu postavit?
Pokud dítě s kapesným nevystačí a opakovaně žádá rodiče o zaplacení věcí, na které bylo určeno kapesné, je na místě vysvětlit, jaké výdaje jsou nutné a jaké naopak zbytečné. Školák by měl každopádně chápat, že pokud rychle utratí měsíční kapesné, na další peníze si musí holt počkat.
Je lepší dětem dávat peníze „do ruky“, anebo jim zřídit bankovní účet a platební kartu?
Mladším dětem je vhodné dávat hotovost, aby si osvojily základní dovednosti manipulace s penězi. Starším dětem, přibližně od 10 let, může pomoci vlastní účet a platební karta. Tento přístup je připraví na digitální finanční prostředí a umožní jim sledovat své výdaje elektronicky. Důležité je, aby rodiče děti zároveň naučili, jak s kartou zacházet bezpečně, to znamená chránit ji před ztrátou, případnou ztrátu karty okamžitě nahlásit dospělému, nikde a nikomu (a to platí i pro online prostředí) nesdělovat své heslo, PIN, přístupové údaje k účtu a podobně.
