Dnes vám do těla vpravíme Lojzu Negramotu, jehož finanční život sestává z deseti přesvědčení, kterých je ale třeba se vyvarovat.
1. Půjčit si je v pohodě
Hypotéka na vlastní bydlení nebo investiční nemovitost je takřka jediný chytrý dluh. Bydlet někde musíme, a jestli platit nájem nebo splácet hypotéku, je z pohledu měsíčního cashflow de facto jedno a totéž. Jinak jakákoli půjčka, kterou si Lojza vezme, vysává prostředky z jeho budoucnosti. Pokud si doteď nenašetřil, má se spoléhat, že bude mít na splácení? Raději zapomeňte na všechny krátkodobé úvěry – spotřebitelské úvěry, kreditní karty nebo kontokorenty.
2. Všechno mám
Často se setkáváme s jakousi „hrou na odškrtávání“. Klienti nám říkají: „Penzijko – mám, stavebko – mám, pojištění – mám.“ Jenže jedna věc je mít a druhá (a daleko důležitější) je mít vše správně nastaveno.
3. Pojistím si jen to, co se mi může stát
Lojza si pojišťuje drobnosti, které ho ale finančně neohrozí a to, co by mělo fatální následky, vytrvale přehlíží. Není důležité, s jakou pravděpodobností se něco může stát, ale jaký dopad by to mělo na jeho další život, na život jeho rodiny.
4. Investování je jen pro bohaté
Už dávno ne, do širokého diverzifikovaného portfolia se dnes dá investovat od pětistovky měsíčně nebo deseti tisíc jednorázově.
5. Když hypotéku, tak na co nejkratší dobu
Na první pohled jasná věc – nikdo nechceme dlužit až do důchodu. Delší splatnost ale znamená nižší závazek vůči bance (v měsíční splátce), tedy větší volnost na vytváření rezerv, které se mohou zhodnocovat lépe, než kolik platíme bance na úrocích. A díky tomu pak máme finanční polštář pro případ, kdyby se cokoli stalo.
6. Když hypotéku, tak co nejnižší
Je to velmi podobné, nechceme si ani příliš půjčovat – pokud to ale znamená vydat se z rezerv, je to velmi nebezpečný krok. Je lepší půjčit si více, možná i více zaplatit bance, ale mít pro strýčka příhodu již zmíněný finanční polštář.
7. Moje nemovitost je moje největší investice
Pokud Lojza ve své nemovitosti žije a plánuje v ní i strávit své stáří, nemůže ji považovat za investici – žádný příjem mu nepřinese, jen výdaje. Přesto je správné rozhodnutí mít svou vlastní nemovitost. Odejít do důchodu a ten odevzdávat na nájem, to opravdu nechcete.
8. Je to garantované?
Ani v životě nemáme nic garantované. Když už někdo něco garantuje, není to zadarmo, u investice je to typicky na úkor výnosu. Vidíme to u starých penzijních připojištění, kde „díky“ garanci nemáte šanci překonat ani inflaci.
9. Šest procent ročně je o ničem
Když už Lojza někam dá peníze, chce je pořádně zhodnotit. I proto rád podléhá módním vlnám. Naposledy té s kryptoměnami. Pohání ho totiž velmi zajímavá forma strachu, která se jmenuje chamtivost. Když viděl, jak vyrostla hodnota Bitcoinu, okamžitě nakoupil, aby „o něco nepřišel“, po týdnech růstu přikoupil a nakonec si na další nákup půjčil v rodině. Pak následoval stejný scénář jako s akciemi před lety, hodnota poklesla o 30% a u Lojzy se projevil další strach – strach ze ztráty. Bitcoiny raději prodal.
Zapomeňte na spekulace jakéhokoli typu, případně spekulujte s takovým objemem, o který můžete přijít. A je jedno, jestli jde o kryptoměny, měnové páry, nákup zlata ve velkém nebo přímý nákup akcií na burze.
10. Výnos musí být už po roce
Jak Lojza říká, sice netuší, co bude za 15 let, ale běda, když bude mít ze své investice po roce menší výnos než na spořáku. Zainvestoval v roce 2007, pak přišla americká hypoteční krize. Když se hodnota jeho investice snížila o 30%, raději vše prodal. Pokles ale není ztráta, dokud ji nezrealizujeme. Kdyby pár let vydržel, na epizodu s krizí by vzpomínal s úsměvem. Až dlouhodobý horizont přináší větší jistotu stabilního výnosu.
