Korupce, tedy přijímání nebo vyžadování úplatků, která se odehrává ve veřejných institucích, bývá důsledkem více okolností. Patří k nim zvýšená příležitost ke zneužívání moci, slabé kontrolní mechanismy i nízká transparence těchto institucí, ale také nejrůznější výjimky přiznávané od státu, tlaky ze strany společenského okolí i nedostatečná právní odpovědnost jejich představitelů. Občas k nim patří i „organizační kultura“, která její příslušníky vede k domněnce, že jistá míra korupce je v nich přirozená a normální.
Kombinace těchto okolností vytváří prostředí, kde je korupce snáze realizovatelná a obtížněji postihnutelná. Jde tak o prostředí, které přitahuje lidi mající ke korupci sklon.
Identifikace lidí se sklonem k úplatkářství nemusí být vždy jednoduchá. Výzkumy přesto ukazují, že tito lidé mají určité společné charakteristiky. Jejich sklon nedodržovat právní ani etické normy lze na základě psychologického posouzení často s poměrně vysokou pravděpodobností předvídat. Jaké charakteristiky to jsou?
Bohatství i moc jsou návykové. Sklon k přijímání a vymáhání úplatků tak u některých lidí zvedá i jejich subjektivně pociťovaný finanční stres vyvolaný představou, že jejich schopnost získávat prostředky k naplnění svých finančních potřeb nebude trvat věčně.
