Emoce, ať už si to připouštíme nebo ne, jsou přítomny téměř v každém rozhodnutí, které děláme. Jejich vliv bývá často silnější než vliv čistě racionálních faktorů. To platí i pro rozhodnutí ekonomická – od každodenních nákupů až po dlouhodobé volby v oblasti spoření či investic.
Vliv emocí na naše finanční chování si většinou neuvědomujeme. Zřetelný se často stává až zpětně – při pohledu na impulzivní nákup, neplánovaný výdaj, odložené spoření nebo příliš riskantní investici.
Často se dokonce snažíme svá nepříliš zdařilá finanční rozhodnutí zpětně všemožně ospravedlňovat: přesvědčit sami sebe, že za nákupem nestály emoce, ale „rozumná úvaha“ o potřebnosti daného zboží. I když víme, že ho ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme.
Jak emoce ovlivňují naše nákupy
Emoce, které provázejí naše nákupní chování, mají často společný efekt – zvyšují náš zájem o koupi zboží, a zároveň snižují naši citlivost vůči jeho ceně. Jsou však i ty, které působí opačně a naši ochotu nakupovat tlumí. K nejčastějším emocím ovlivňujícím naše nákupy patří:
1 Radost a euforie
Pozitivní emoce, jako je radost, nadšení nebo euforie, nás často vedou ke zvýšenému, někdy až impulzivnímu utrácení. Typicky se objevují při oslavách, úspěších nebo zvládnutí náročné situace – tedy v momentech, kdy cítíme potřebu se odměnit.
Jan Urban
|
Tento typ nákupu může být prospěšný, když slouží jako pozitivní posílení chování, které je pro nás žádoucí. Odměna po dosažení cíle může zvýšit pravděpodobnost, že podobné úsilí vynaložíme i příště.
Problém nastává, když se nakupování stane náhradou za jiné formy uznání nebo odměny, kterých se nám nedostalo.
Příkladem je Petr, který si po náročném pracovním dni koupí nový telefon, přestože jeho stávající funguje bezchybně. Ve skutečnosti se nesnaží uspokojit racionální potřebu, ale kompenzovat pocit přehlédnutí ze strany šéfa a zlepšit si náladu.
2. Nostalgie a pozitivní vzpomínky
Silnou emocí ovlivňující nákupní rozhodování je i nostalgie. Mnoho produktů nás láká tím, že evokuje vzpomínky na dětství, bezpečí, štěstí nebo sounáležitost. Tento efekt bývá zvlášť výrazný ve chvílích, kdy jsme pod tlakem, stresem či nejistotou – tehdy máme tendenci hledat útěchu v minulosti.
Typickým příkladem jsou potraviny, hračky nebo značky, které si spojujeme s příjemnými zážitky z dětství. Nákup takového produktu nám může krátkodobě poskytnout pocit klidu a jistoty.
3. Strach z promeškání
Velmi silnou emocí v nákupním chování je obava, že přijdeme o výhodnou nabídku, slevu nebo „omezenou edici“. Tento mechanismus využívá mnoho marketingových strategií, které nás vybízejí k rychlému rozhodnutí („už zbývají jen 2 kusy“, „sleva platí jen dnes“).
Strach z promeškání urychluje naše rozhodování a snižuje naši schopnost racionálně zvažovat, zda danou věc skutečně potřebujeme.
Zázračná terapie, co nefunguje. „Skvělé“ rady, které šíří instantní psychologie |
4. Smutek a deprese
Nákupy nám často slouží jako prostředek ke zlepšení nálady nebo kompenzaci negativních emocí – smutku, úzkosti, stresu či deprese.
Jde o tzv. „léčebné nakupování“, které nám může skutečně přinést krátkodobou psychickou úlevu, avšak neřeší příčinu problému. Naopak se může stát návykovým chováním, které vede k finančním potížím, zvláště pokud jsou nákupy impulzivní nebo unáhlené.
5 Závist a srovnávání s ostatními
Závist často vychází z našeho sklonu porovnávat se s ostatními. Vede nás k nákupům, jejichž cílem není uspokojit potřebu, ale „držet krok“ či vylepšit si image. Reklama tento mechanismus aktivně podporuje – apeluje na naši potřebu sociálního uznání a vytváří dojem, že hodnota člověka se odvíjí od toho, co vlastní.
Typickým příkladem je touha po nejnovějším telefonu, autě nebo módním doplňku – nikoli kvůli funkčnosti, ale proto, že je má i někdo jiný.
6. Nuda a potřeba stimulace
Nakupování je často prostředkem, jak vyplnit prázdný čas nebo se zbavit nudy. Tento jev je zvlášť výrazný u online nákupů, kde pokušení je na dosah několika kliknutí.
V takových situacích se nákup mění z racionální volby na snadno dostupný zdroj okamžitého vzrušení či rozptýlení. Krátké potěšení z nákupu však obvykle rychle vyprchá, a nuda se brzy vrací – často i s pocitem zbytečného utrácení.
7 Pocity viny
Někteří lidé prožívají po nákupu vinu či stud, zejména pokud věří, že by měli peníze spíše šetřit nebo že si radost „nezaslouží“.
Tyto pocity mohou vést k omezování i drobných nákupních radostí, které by jinak mohly přispět k psychické pohodě a rovnováze. Příkladem je Jana, která si koupí nový kabát, ale brzy poté cítí provinilost, že utratila peníze, které mohla ušetřit. Má pocit, že si radost nezaslouží, a další nákupy raději odkládá.
Mantra dnešní doby: Žít, pracovat, vyhořet. A znovu od začátku. Co s tím? |
Emoce v investičním rozhodování: Mezi strachem a chamtivostí
Jako racionální proces založený na datech, analýzách a strategiích bývá často prezentováno i naše investiční rozhodování. I toto rozhodování je však ve skutečnosti výrazně ovlivněno emocemi – nejčastěji strachem a chamtivostí, případně i jejich jemnějšími variantami, jako je nejistota, úzkost či přehnaná sebedůvěra.
1 Strach a jeho role v investování
Strach je přirozenou reakcí na nejistotu a riziko, a v rozumné míře nás chrání před neuváženými rozhodnutími. Pomáhá nám být obezřetní a zvažovat rizika, která bychom jinak mohli přehlédnout.
Pokud je strach příliš silný, může se změnit v paralýzu – brání nám investovat vůbec, nebo nás vede k unáhlenému ústupu z trhu. Typickým příkladem bylo chování investorů během globální finanční krize v roce 2008, kdy mnozí v obavách z dalšího poklesu prodali svá aktiva a realizovali ztráty, které by nemusely vzniknout, kdyby zachovali klid.
Strach tak může vést i k nadměrné aktivitě – k příliš častým změnám portfolia, které zvyšují transakční náklady a snižují dlouhodobý výnos.
Psychologickým pozadím strachu z investování je tzv. averze k riziku. Většina lidí se riziku přirozeně vyhýbá a často se v něm nedokáže dobře orientovat. Svou však roli při něm hraje ještě silnější, byť obdobný jev, a to averze ke ztrátě. Jeho podstatou je, že ztrátu prožíváme emočně silněji než stejně velký zisk. Proto se jí snažíme vyhnout i za cenu, že se připravíme o možný výnos.
2. Chamtivost a přehnaná sebedůvěra
Opakem strachu je chamtivost – intenzivní, často nerealistická touha vlastnit nebo získat více. Mívá kořeny nejen v materiálním nedostatku, ale i v nejistotě, nízkém sebevědomí či ve snaze dokázat vlastní hodnotu prostřednictvím majetku.
Chamtivost v investování vede k riskantnímu chování, nerealistickým očekáváním a k přeceňování vlastních schopností. Typickým projevem je soustředění velké části kapitálu do několika aktiv v naději na mimořádný zisk – čímž paradoxně roste riziko ztrát.
S chamtivostí bývají přitom spojena i určitá myšlenková zkreslení. Patří k nim tzv. předsudek potvrzení, spočívající v tendenci vyhledávat informace, které potvrzují naše názory, a ignorovat ty, které jim odporují. Jeho ilustrací je situace, kdy investor je přesvědčen, že určité akcie porostou, a proto nevěnuje pozornost varovným signálům či analytickým datům, která naznačují opak.
Druhým podobným zkreslením je tzv. nadměrná sebedůvěra – víra ve vlastní schopnost „přechytračit trh“ nebo přesně odhadnout jeho vývoj. Může vést k přecenění schopností a podcenění rizik. Příkladem je investor, který věří, že má své příjmy „pod kontrolou“, a odkládá spoření na důchod, protože se domnívá, že své finanční potřeby zvládne pokrýt později.
Emocionální inteligence: Klíč k lepšímu nakládání s penězi
Emocionální inteligence, zahrnující čtyři klíčové dovednosti – rozpoznávat a chápat vlastní emoce, řídit a regulovat je, rozumět emocím druhých a efektivně komunikovat – hraje v nakládání s penězi zásadní roli. Pomáhá nám nejen rozpoznávat a ovlivňovat vlastní emoční reakce, které formují naše finanční rozhodování, ale také lépe chápat emocionální motivace druhých, což je užitečné při kolektivním či obchodním „peněžním jednání“.
Vyšší emocionální inteligence umožňuje lépe zvládat stres a úzkost spojené s financemi. Usnadňuje předcházení impulzivním nákupům, odolávání krátkodobým pokušením a systematické budování zdravých finančních návyků.
Výzkumy ukazují, že investoři s vyšší emoční inteligencí dosahují lepších výsledků. Díky schopnosti realističtěji hodnotit tržní rizika a regulovat své emoce během tržních výkyvů činí méně impulzivní rozhodnutí a drží se své strategie.
Lepší emoční kontrola také snižuje vliv běžných kognitivních zkreslení, například nadměrné sebedůvěry při odhadech budoucího vývoje trhu nebo předsudku potvrzení, který brání vnímání širšího okruhu relevantních informací.
