Aby byla dovolená dokonalá, ještě udělám to a tamto. A musí to být perfektní. Snažíte se o dokonalost, která neexistuje? Paretovo pravidlo říká, že 20 % úsilí přináší 80 % výsledků.
Ovšem jedna negativní myšlenka dokáže na principu asociací vyvolat doslova řetězovou reakci. A problémy v našich hlavách rostou. Myšlenka vyvolá emoci, ta se promítne do těla a vše dohromady ovlivní naše chování.
Pojďme se na obtěžující myšlenkové formy podívat. Často naskakují automaticky a my si to ani neuvědomujeme. Svůj původ mívají v dětství, v období, kdy poznáme svět a také je přebíráme z okolí.
1. Zapomeňte na katastrofické scénáře
Nejvíce se bojíme věcí, které se nikdy nestanou. Co když nestihneme letadlo, co když malej zase bude mít na dovolené průjem, co když bude špatné počasí, co když..?
Na vše se nelze připravit dopředu. Život a události nemůžeme mít na 100 % pod kontrolou. Většinu nepříjemných věcí ale zpravidla vyřešíte. Tak proč se už dopředu stresovat a rozvíjet scénáře, ke kterým nedojde. Víte, o kolik času a životní energie se tím připravujete?
2. Překonejte obavy
Někdy kvůli vlastním obavám nezkusíme to, co by nás lákalo, co bychom chtěli. Třeba Petr se bojí zeptat se cizích lidí, jestli si s nimi může na pláži zahrát volejbal. Roman má strach pozvat ženu z hotelu, která se mu moc líbí, na kávu.
Když strach z odmítnutí nebo neúspěchu překonáme, často situace dopadne lépe, než jsme si představovali. A i když dopadne jinak, alespoň jsme se o to pokusili a získali další zkušenosti.
3. Svět není černobílý
K snídani v hotelu nebyla vajíčka. Závěr: Snídaně v hotelu stojí za houby. Poslední den se Honzovi na pláži ztratil slunečník a boty. Všem naštvaně sděloval: „Je to národ zlodějů.“ Na pomoc a pohostinnost, kterou si užíval předchozí dny, úplně zapomněl.
Naučte se vnímat realitu se všemi jejími odstíny. Přinese vám to větší klid. Řekněte si „Snídaně byly dobré, chyběly mi však vajíčka,“ nebo „Lidé jsou v tomto kraji nápomocní a pohostinní, jenom poslední den se mi ztratily boty a slunečník“. Svět přece není černobílý.
4. Důležité je, co chcete
Vyzkoušejte malý experiment. Nejdříve si vzpomeňte na nějakou situaci, kdy si říkáte „musím“ nebo „měl bych“. Například „Musím jít dnes ráno běhat na pláž,“ nebo „Měl/a bych jít s dětmi do aquaparku“. Něco si vymyslete. Zavřete oči a řekněte si větu v duchu jen pro sebe. Jaké pocity ve vás vyvolala? A teď si ji zkuste říct ve tvaru „chci“. „Chci jít dnes ráno běhat na pláž“. „Chci jít s dětmi do aquaparku.“ Znovu sledujte svoje pocity. Vnímáte rozdíl?
Pokud něco děláme s pocitem, že musíme nebo bychom měli, často také vnímáme tíhu a nemožnost jiné volby. Otázkou je, zda opravdu danou činnost musíme. Musím jít s dětmi do aquaparku? Nemusím. Ale když nepůjdu, jaký z toho budu mít pocit? Jestliže špatný, tak varianta, že nepůjdu do aquaparku, pro mě není dobrá. Takže vlastně jít chci.
Rozdíl mezi postoji chci, musím a měl bych je v energii, kterou přinášejí. Pokud dělám něco, co musím nebo bych měl, přichází pocit tíhy a oběti. Pokud dělám, co chci, je to moje volba.
5. Můžeš za to ty!
Zdena si neustále stěžuje na manžela. Vybral tak nemožný hotel, že si tam děti nemají s kým hrát. Zapomněl doma slunečník. Zdenin obvyklý myšlenkový vzorec je: On je tak nezodpovědný a já chudák to vždycky odskáču.
Pokud bude Zdena v tomto vzorci pokračovat, nic se nezmění. Jestliže se ale například podívá na svůj podíl na těchto situacích a bude hledat odpovědi na otázky: „Co jsem udělala já pro výběr hotelu? Co všechno manžel udělal dobře? Kde se teď dá sehnat slunečník?“, tak je možné, že se bludný kruh přeruší.
6. Nebuďte vztahovační
Paní na recepci se nám nevěnuje, nemá o hosty zájem. Když se ale zeptáte, co se děje, tak se většinou dozvíte pravé důvody. Například, že recepční před chvílí odvezla manžela do nemocnice a zjišťuje, kdy ho budou operovat.
Mohla bych jmenovat mnoho dalších příkladů, ve kterých má prim vztahovačnost a domněnky. Neberte si věci tolik osobně a ověřujte své domněnky. Pokud opustíte pozici ve středu vesmíru a přijmete, že se o tento střed dělíte s dalšími lidmi, všem včetně vás se uleví.
7. Ohlasy druhých berte s rezervou
Dáša upekla na výlet meruňkový koláč. Jí a dcerce moc chutnal. Pak přišel její táta, kousek si dal a řekl: „Drobenka je rozteklá a zdá se mi, že je to nějaké sražené. To chceš fakt vzít s sebou?“ Dáša opravdu na chvíli viděla svůj koláč jako katastrofu. Jenže naštěstí už tyto triky své mysli dobře zná a tuto zpětnou vazbu nepřijala. Zůstala u své meruňkové delikatesy a všichni si pochutnali.
Názory druhých jsou názory druhých. Samozřejmě z názorů lidí, kterých si vážíme, můžeme čerpat cennou zpětnou vazbu. Ale máme právo si z nich vybírat a rozhodně se jimi nenechat negativně ovlivňovat.
8. Nesrovnávejte se
Jedu na luxusnější dovolenou než kolega? Mám chytřejší děti než sousedka? Jsem štíhlejší než kamarádka?
Podobné myšlenky vyvolávají stres, averzi vůči druhému, závist, pocit méněcennosti nebo pýchy. Vždy bude pravděpodobně někdo, kdo bude v něčem lepší než my a bude mít něčeho více. Pokud se budete srovnávat, máte doživotní zdroj trápení.
Můžete se rozhodnout vnímat své úspěchy, sledovat vlastní cestu a druhé přijímat takové, jací jsou a nechat se jimi inspirovat. Uvědomte si, že vidíte jenom střípek z jejich života. „No jo, majitel firmy. Ten se má.“ Už si ale nedokážete představit probdělé noci ze stresu, rozvod a žaludeční vředy.
9. Neočekávejte, že se druzí se budou chovat jako vy
Radka Loja
|
Odpovídám na všechny e-maily a zprávy do 24 hodin. A to i na dovolené. Takže ostatní to přece budou dělat taky tak. To je slušnost, ne? Na domluvené schůzky chodím včas. Takže ostatní budou taky dochvilní. Jak jinak, žádná z mých očekávání se nenaplnila.
Očekáváními škodíme sami sobě. Je fajn vědět, co potřebujeme a co je pro nás důležité. Stejně tak je důležité tyto své potřeby a představy sdělovat a neočekávat, že je někdo odhalí sám od sebe. Přijměte fakt, že se druzí nechovají podle našich představ. Mají na to právo. Zařiďte se podle toho.
Poznali jste se někde? Všechny příběhy ze života mají společného jmenovatele – problémem nejsou objektivní okolnosti, chování druhých, ale jen a jen naše vlastní myšlenky. Je potřeba naučit se je vnímat s odstupem. Jako by se díval někdo jiný a umět rozbalit jen ty, které považujeme za prospěšné a balast nechat odejít, neřešit. Je důležité, abychom my měli myšlenky, a ne ony nás.
Pokud se zrovna chystáte na dovolenou, nedovolte vlastní hlavě, aby vám kazila pohodový čas. Naučit se přepínat a vybírat si myšlenky je dovednost, která vyžaduje trénink, ale určitě se vyplatí.
