Jak jsou na tom Češi s placením svých závazků?
Češi patří mezi konzervativní a relativně odpovědné národy. Možná to překvapí, ale Češi jsou v porovnání zemí EU dlouhodobě jedni z nejlépe splácejících občanů, podle posledních údajů Eurostatu z roku 2020 jsme dokonce na prvním místě.
Dá se nějak zobecnit, kdo je nejčastějším dlužníkem?
Z dostupných údajů poskytnutých samotnými exekutory vyplývá, že mezi exekučními dlužníky převažují muži, kteří tvoří 63 procent z celkového počtu. Zhruba 85 procent všech dlužníků představují lidé v produktivním věku. Průměrným exekučním dlužníkem je tedy muž ve věku 44 let. Mediální obraz typického dlužníka matky samoživitelky či seniora je evidentně pouhým mýtem, který se nezakládá na pravdě.
Víme proč a na co si muž ve věku 44 let půjčuje?
Z údajů lidí, kteří vstupují do oddlužení, se dá do jisté míry odhadnout skladba dluhů. Lidé si nejprve začínají půjčovat u bank a posléze přecházejí ke stále méně a méně seriózním nebankovním věřitelům. Z velké většiny jde o půjčky na spotřebu. Značnou část dluhů představuje nezaplacené zdravotní či sociální pojištění. S postupem doby se pohledávky státních orgánů vůči dlužníkům zvyšují.
Jednou z cest, jak se zbavit dluhu, je insolvence. Kolik lidí jí využije a kolik z nich oddlužovací proces úspěšně zvládne?
Ke konci roku 2021 soudy povolily oddlužení zhruba 260 tisícům lidí, z toho již 127 tisíc z nich dosáhlo osvobození od dluhů. Probíhajících oddlužení se ke konci minulého roku účastnilo cca 112 tisíc osob. Pouhých devět procent lidí z celkového počtu povolených oddlužení nezvládlo splácet a vrátilo se do života s dluhy.
Lidé v oddlužení byli schopni splatit svým věřitelům v průměru 56 procent z hodnoty přihlášených pohledávek. Celkový počet uhrazených dluhů se za období 2008 – 2021 pohybuje okolo 70 miliard korun, což představuje nezanedbatelnou sumu.
Formu insolvence by možná mohlo zvolit více dlužníků?
Základní rozlišení ukazuje, že zhruba dvě třetiny dlužníků tvoří lidé s dluhy, které vznikly před dlouhou řadou let. Není výjimkou nalézt i dluhy datované před rokem 2000, tedy před více než 20 lety. Po zmírnění podmínek v roce 2019 je oddlužení zase o něco snazší. Hranice 2 200 Kč měsíčně, při prokázání veškerého úsilí, které lze na dlužníkovi požadovat, je skutečně minimálním limitem dostupným téměř pro každého.
Lidem se však nechce pět let omezovat, když jsou schopni dosáhnout vyššího, byť často nelegálního příjmu. Dlužníci se naučili s dluhy žít, našli si způsob jak se vyhnout splácení svých dluhů prací v šedé ekonomice. Do oddlužení se jim nechce, protože výše splátek je vyšší než splátky v exekucích.
Žádný politik jim nikdy neřekl, do jakých problémů se dostanou v závěru života, když nebudou svou situaci řešit. Že jim například nevznikne nárok na řádný starobní důchod a budou živořit s minimální částkou. Jestliže onemocní ještě před důchodovým věkem, nebudou pobírat žádnou nemocenskou a budou odkázáni na dávky v hmotné nouzi.
Má stát dlužníkům pomáhat?
Určitou formu oddlužení znaly i staré kultury. Vždy však záleželo na okolnostech a způsobu pomoci. V současné době zcela jistě existují lidé, kteří pomoc potřebují. Tím jsou míněni invalidé či senioři, kteří již nemají šanci na výdělek. Ale na tyto ohrožené skupiny již myslela novela insolvenčního zákona z roku 2019.
Také by bylo užitečné definovat skupiny dlužníků, kteří nejsou objektivně schopni splácet. Určitá část matek samoživitelek by do této skupiny pravděpodobně patřila. Ale nemáme o nich žádné údaje. Otázka tedy zní, zda má smysl pomáhat všem a plošně, bez podpory dat. Osobně si myslím, že není dobré vysílat signál, že závazky není nutné plnit.
Vláda schválila opakování Milostivého léta. Je to dobrá cesta?
My jsme se pokusili zjistit, kdo konkrétně využil akci Milostivé léto, jejímž cílem bylo odpustit příslušenství veřejnoprávních pohledávek a umožnit dlužníkům zbavit se exekuce zaplacením jistiny. Exekutorská komora nemá k dispozici údaje o rozdělení dlužníků na muže a ženy, o věkové struktuře, výši jistiny a příslušenství, geografickém rozdělení podle bydliště.
Nevíme tedy, jaký konkrétní přínos Milostivé léto mělo, a přesto se schválilo jeho opakování. Divím se, jak je to možné. Stát přijímá zákony, kterými chce pomoci dlužníkům, ale neví, kdo vlastně dlužníci jsou. Následně amnestuje dlužníky od placení příslušenství, což ale ve výsledku zaplatíme my všichni.
Současná krize ovlivňuje ekonomickou situaci nás všech. Myslíte, že si lidé budou více půjčovat?
V České republice jsme žili posledních 15 let v období hojnosti, i když jsme si to neuvědomovali. A v době blahobytu ztrácí společnost svoje instinkty a amnestuje dluhy, někdy neúčinnou a nesprávně směrovanou formou.
V roce 2022 a následujících letech však nejspíš budeme existovat ve zcela jiné realitě. Na většinu z nás dopadne nárůst inflace, energetická krize i mnohá další dosud nepředpokládaná omezení. Pro určitou část české populace tak mohou být negativní ekonomické dopady poměrně značné. Lidé budou nuceni šetřit, změnit svůj životní styl a odpírat si nejen luxusní spotřebu.
Současná situace může způsobit zásadní zlom jak v ekonomické kondici občanů, tak i v celkovém veřejném chápání splácení dluhů.
Jarmila Veselá
|
Co tím myslíte?
Za tohoto stavu je představitelné, jak snadno se obrátí veřejné mínění a postoje k dlužníkům. Mohl by nás čekat podobný zvrat jako před 15 lety. Místo obětí by dlužníci byli najednou považováni za neodpovědné osoby, na které všichni musíme doplácet.
A do tohoto hodnocení by se dostali i lidé, kteří ke svým dluhům přišli bez vlastního zavinění. Stále relativně homogenní struktura české společnosti by se mohla začít rozdělovat.
Jak se člověk dostane do dluhů bez vlastního zavinění?
Kdyby náklady na základní životní potřeby stouply nad platební možnosti určité části občanů, pak by tito lidé nebyli schopni uhradit třeba faktury za elektřinu či plyn. Pro tyto případy by stát měl s předstihem přijímat opatření a těmto lidem pomáhat dříve, než se dostanou do platební neschopnosti. A to nikoli insolvenčními zákony, ale sociálními dávkami.
Jaká by tedy měla být role státu? Co by měl zajistit?
Způsob, jakým stát přistoupí k řešení zadluženosti současných dlužníků, ovlivní mínění veřejnosti a její postoj k novým dlužníkům i v dalších letech. Uvážený přístup založený na přesných datech by zajistil důvěryhodnost dosavadních procesů oddlužení a vysvobodil lidi z dluhových pastí. Zjednodušovat lidem další zadlužování, slibovat jim předem amnestie a zkracovat proces insolvence, to vše má ale naprosto opačný efekt. Pro chronické dlužníky je to jen motivace k dalším dluhům a pro mladou generaci jasný signál, že dluhy jsou v pořádku a nemusí se splácet.
