Jenomže vy třeba máte představu, že syn Karel by měl dostat dům, ale sestře Anně, která vám v životě moc pomohla, a při dědění podle zákona by se na ni nedostalo, byste chtěli zanechat chatu. Když sepíšete závěť, bude mít přednost před děděním ze zákona a vy tak můžete rozhodnout, co kdo po vaší smrti dostane.
Dědění ze zákonaNení-li závěť a nenajde-li se dědic podle zákona, připadne majetek státu. Pokud byl zůstavitel (ten, kdo zemřel) ženatý/vdaná, nejprve se vypořádá jmění manželů. Jestli není smluvně ujednáno jinak, půlka náleží pozůstalému manželovi a teprve druhá půlka se bude dělit mezi dědice podle následujícího klíče: 1. třída: Děti a manžel/manželka dědí rovným dílem. U dětí přechází právo na jejich děti (vnoučata zůstavitele). Manžel nemůže dědit jen sám – když nejsou děti, dědí se podle 2. třídy. 2. třída: Manžel (nemá-li děti) + rodiče zůstavitele, druh či družka (podmínkou je alespoň rok společné domácnosti). Manžel má nárok nejméně na polovinu dědictví, ostatní dědí rovným dílem. Druh nemůže dědit sám, když není jiný dědic, dědí se podle 3. třídy. 3. třída: Druh či družka a sourozenci zůstavitele. Všichni rovným dílem. U sourozenců přechází dědické právo na jejich děti, na vnoučata už ne. 4. třída: Rovným dílem dědí prarodiče zůstavitele (jeho babičky a dědové). 5. třída: Dědí prarodiče rodičů zůstavitele (prababičky a pradědečci). 6. třída: Vnuci sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele (tedy jeho strýcové, tety). |
Pamatujte však, že děti jsou neopominutelnými dědici. Dospělé dítě musí dostat alespoň čtvrtinu svého zákonného podílu a nezletilé tři čtvrtiny podílu, který by mu připadl při dědění ze zákona. Když tato pravidla opomenete, notář to v rozhodnutí o dědictví napraví.
Pokud některému z dětí nechcete odkázat nic, musíte to řešit pomocí vydědění. V závěti můžete dokonce majetek přiřknout i někomu, kdo by podle zákona vůbec nedědil – kamarádovi, charitě, spolku... Zároveň si můžete klást podmínky. Třeba že byt vnukovi připadne, jen když dostuduje školu.
Podmínka musí být splněna předtím, než pozůstalý majetek dostane – těžko byste však docílili splnění požadavku „ten obraz bude tvůj, jen když ho nikdy neprodáš“. Ve chvíli, kdy se stane něčím majetkem, může s ním nakládat dle svého uvážení.
Závěť můžete sepsat sami, musíte to však udělat vlastnoručně a vlastnoručně se i podepsat. Poslední vůle musí obsahovat informace: kdo ji sepisuje, komu a co odkazuje a datum a podpis. Vhodné je však i své rozhodnutí zdůvodnit – předejdete tak tomu, aby případné napadení závěti u soudu bylo úspěšné.
Část majetku můžete rozdělit formou odkazu. Ti, kdo něco získají odkazem, nejsou dědici a mají výhodu – nemusí řešit vaše případné dluhy, jen dostanou to, co jim je odkázáno. Odkazem nelze rozdělit celý majetek – každému z dědiců musí zůstat z hodnoty jeho zákonného dědictví alespoň čtvrtina.
U notáře se závěť neztratí
Závěť můžete sepsat u notáře. Poplatek je 1 815 korun (i s DPH), má to však velkou výhodu: notář dohlédne na to, aby závěť neopomenula dědice, kteří podle zákona musí dostat povinný díl, a hlavně – pokud si připlatíte 300 korun, bude uschována u notáře, a tak se nemůže stát, že nebude nalezena či dokonce zničena dědicem, který se cítí poškozen.
Za notářem můžete osobně zajít nebo ho k sobě povolat – to třeba ve chvíli, kdy jste ve špatném zdravotním stavu.
Dědická smlouva? Asi ne...
Rozdíl mezi smlouvou a závětí je v tom, že smlouva není jednostranným aktem – je to dohoda mezi vámi a budoucím pozůstalým. Když ji sepíšete a budete ji chtít zrušit, musíte se na tom opět dohodnout. Dědická smlouva se v praxi moc nevyužívá, protože pro pozůstalého nemá velký smysl – zůstavitel (ten, po kom se bude dědit) totiž může za života i se smluvně vázaným majetkem nakládat po svém. Bez problémů může třeba prodat dům, který je předmětem dědické smlouvy.
Vydědění musí mít důvod
Sepsat vydědění je celkem snadné – co nejlépe vydědění zdůvodníte, sepíšete to vlastní rukou, uvedete datum a podepíšete. Pozor však, důvodem k vydědění není to, že se dcera provdala proti vaší vůli. K vydědění by bylo třeba, abyste se prokazatelně snažili o kontakt a vyděděný ho zatvrzele odmítal. Nebo se k vám choval násilně, snažil se vás podvést, odmítl vám pomoc, když jste ji potřebovali, choval se marnotratně, vedl trvale nezřízený život či byl odsouzen za úmyslný trestný čin. Vydědit můžete jen děti, případně vnuky. Pokud chcete z dědictví pominout jiného příbuzného, řešte to závětí.
Stejně jako závěť i prohlášení o vydědění můžete vlastnoručně sepsat a podepsat, riskujete tím však, že se nenajde, nebo dokonce to, že ho najde vyděděný a zničí ho. Jistotu budete mít, pokud je sepíšete u notáře, který tento akt zaznamená formou notářského zápisu. A ten už se neztratí. Sepsání dokumentu u notáře vás vyjde opět na 1 815 korun (i s DPH), vydědění může být také součástí závěti, pak budete platit jen jeden poplatek za celý dokument.
Daruji, co mohu
Ať se dědicové o majetek poperou, stálo v závěti |
Notářské poplatky za vyřízení pozůstalosti nejsou zanedbatelné, a tak mnozí lidé hodnotný majetek (zejména nemovitosti) věnují dětem už za svého života. Někdy rovným dílem, jindy zohlední, že jedno z dětí se o ně ve stáří víc stará.
Pokud však jde o nemovitosti, je vhodné si v darovací smlouvě vymínit doživotní využívání a jeho podmínky – dříve „věcné břemeno“, podle nového občanského zákoníku „služebnost“. Budete mít jistotu, že pokud by se děti ocitly v nouzi, nebudou moci prodat dům, ve kterém žijete. Pozor, pokud darujete jednomu dítěti dům a druhému nic, může se neobdarovaný bránit a žádat započtení daru do dědictví. Chcete-li tomu předejít, sepište závěť.