Při pohledu na to, kolik lidí v Česku zemře za rok, se ale nezdá být ani průměrný počet za rok uzavřených závětí u notáře příliš vysoké číslo. Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) zemřelo v Česku loni 113 tisíc lidí. A vyjasněné majetkové vztahy, nástupnictví a to, co a kdo v rodině podědí, upravené ještě za života zůstavitele nejenže upevní vztahy, ale dá se tím předejít i nechtěnému vypořádání pozůstalosti.
Investice |
„Spousta lidí u nás umírá bez závěti, v běžných rodinách je to do určité míry jedno, ale v případě sešívané rodiny dává smysl domyslet, jaký majetek chci komu odkázat,“ říká právník z finanční skupiny Partners Lukáš Vacek.
V sešívané rodině nebo také smíšené rodině obvykle žijí manželé či partneři, kteří mají za sebou rozvod či rozchod, často i s dítětem či dětmi, které si do nové domácnosti přivedli z předchozích vztahů. A právě tyto rodiny, ale nejen ty, by podle Vacka měly myslet na majetkové uspořádání pro případ, že některý z nich zemře.
„Určitě doporučuji myslet na tyto situace a včas upravit dědické poměry prostřednictvím závěti nebo dědické smlouvy,“ říká Lukáš Vacek.
O financích se v rodině nemlčí. Pro sešívané rodiny to platí dvojnásob |
Je lepší závěť, nebo dědická smlouva?
Při uspořádání majetku pro případ úmrtí mohou podle něj lidé postupovat více způsoby. Buďto věc neřešit a ponechat rozdělení na dědickém řízení podle zákona. Taková pozůstalost se pak dělí až v šesti dědických třídách, přičemž v 1. třídě dědí majetek děti zůstavitele (zesnulé osoby) a jeho manžel či manželka, a to rovným dílem. A už tady především u smíšených rodin může dojít k nechtěnému vypořádání.
„Část majetku zůstavitele se tak může dostat nejen k vlastním dětem, ale následně přes manžela i k dětem nevlastním,“ říká Vacek.
Jako příklad uvádí chalupu ve výlučném vlastnictví zesnulého, tedy zůstavitele, kterou získal ještě před uzavřením nového manželství. I když tato chalupa nepatří do společného jmění manželů, tak část z ní připadne v pozůstalosti jak vlastním dětem zůstavitele, tak i jeho manželovi či manželce. A po nich mají nárok na dědictví ze zákona zase jejich vlastní děti.
„Někdy to ale může být i záměr, protože je měl zůstavitel rád a něco jim chtěl dát,“ upozorňuje i na druhou stranu dědění ze zákona Lukáš Vacek.
V praxi se ale často stává, že to záměr nebyl a došlo k takovému vypořádání pouze z nevědomosti zůstavitele. Anebo kvůli jeho liknavosti či ostychu vypořádat vlastní majetkové nástupnictví ještě za života.
Dům za 18 milionů se stal pastí. Neřešené dědictví může zničit jistotu pro stáří |
V dědické smlouvě se určí i to, kdo má o majetek pečovat
K takovým nechtěným situacím ale nemusí vůbec docházet. Svou poslední vůli a přání, jak naložit s majetkem v případě úmrtí, mohou lidé upravit podle Vacka buďto v závěti, nebo v dědické smlouvě. Oba nástroje, jak říká, mají své výhody a nevýhody a je na každém, který z nich se vybere.
„Zatímco závěť je jednostranný úkon, dědickou smlouvou je možné se s dědici domluvit a na oplátku si sjednat i nějaké povinnosti ze strany dědiců,“ přibližuje rozdíl právník Partners.
Dědickou smlouvu je vhodné podle něj použít například v době, kdy už jsou děti dospělé a jejich rodiče ve vyšším věku nemají sílu se postarat vlastními silami například o dům a zahradu. Pak uzavřou se svým potomkem dědickou smlouvu, v níž mu odkáží dům a zahradu. A zároveň ve smlouvě stanoví podmínky, že tento potomek zajistí údržbu nemovitosti, investuje například do nové střechy, nového oplocení nebo třeba to, že bude každoročně hradit daň z nemovitosti.
„I dědická smlouva ale má své zákonné limity,“ upozorňuje Vacek s tím, že se v ní nedá upravit veškeré vlastnictví.
Čtvrtina pozůstalosti musí podle zákona zůstat volná. To z toho důvodu, aby o ní mohl zůstavitel rozhodnout v závěti. I tuto část určenou pro odkaz v závěti ale může zůstavitel odkázat rovněž smluvnímu dědici, a to právě formou závěti. „V dědické smlouvě nemohu rozhodnout o všem, ale je to poměrně zajímavý a nevyužívaný institut,“ hodnotí Vacek.
Majetek často rozděluje. K domluvě může pomoci i rodinná ústava, líčí advokát |
Závěť dává zůstaviteli větší volnost
Určitou nevýhodou u dědické smlouvy může být to, že se nedá odvolat nebo zrušit jednostranně. Pokud ji chce zůstavitel zrušit, pak s tím musí souhlasit i ostatní smluvní dědicové.
„A to je asi hlavní nevýhoda, pro kterou tento institut není využíván, protože bere zůstaviteli volnost a možnost kdykoliv své rozhodnutí jednostranně změnit,“ uvádí Lukáš Vacek.
Proto lidé raději uzavírají závěť. V ní se dá snadno upravit celá pozůstalost a zároveň ji může zůstavitel kdykoli zrušit nebo odvolat, aniž by o tom informoval zamýšlené dědice. „Na druhou stranu si u závěti nezajistíte, že se bude o nemovitost ještě za vašeho života někdo starat,“ podotýká.
Nicméně závěť ani dědická smlouva nijak neomezují samotného zůstavitele v tom, jak naloží se svým majetkem za svého života. To znamená, že ani závěť ani dědická smlouva na 100 procent nezajistí, že v nich odkázaný majetek dědicové nakonec dostanou. Zůstavitel totiž může za života svůj majetek bez omezení převést, ať už za úplatu, nebo darem, i na úplně jinou osobu.
