Moje máma chtěla svůj majetek vyřešit za života. Věděl jsem, že sepsala závěť, netušil jsem ale, co komu odkázala. Maminka je po smrti a notář nás seznámil s obsahem její závěti. Já mám zdědit chalupu, protože, jak sama uvádí, mám k chalupě citový vztah a už léta se o ni starám a opravuji ji.
Moje mladší sestra Jana má dostat maminčin byt, protože se rozvádí a nemá kam jít. Starší sestra Ilona ale v závěti vůbec není. Kdysi se s mámou nepohodly a dvacet let se neviděly. „Jana je přesvědčena, že tím je naše sestra vyděděna, já se ale domnívám, že tak to není a Ilona má nárok na dědictví ze zákona. Kdo má pravdu?“ ptá se čtenář iDNES.cz.
Maminka jistě jednala v dobré víře, že své děti, tedy ty co si to zaslouží, spravedlivě podělila a nezvedenou dceru vydědila.
Neuvedení dcery Ilony v závěti k vydědění ale nestačí. Na svůj povinný díl tedy nárok stále má, ledaže existují byť nevyřčené zákonné důvody pro vydědění. Ty však musí v pozůstalostním řízení někdo z dědiců namítnout. Pokud tedy někoho vydědíte, je lépe konkrétní zákonné důvody uvést. A skutečnost, že Ilona svou matku 20 let nenavštívila, zákonným důvodem pro vydědění být může.
Pokud by Ilona namítala, že je závěť neplatná, uspěla by? Kdo je o námitkách oprávněn rozhodnout, soud, nebo notář?
Dcera Ilona má právo závěť rozporovat. Bude-li mít námitky skutkového charakteru, například že závěť nebyla sepsána vlastní rukou maminky nebo že maminka již nebyla v době jejího sepsání zcela právně způsobilá, pak o nich rozhoduje soud.
Budou-li její námitky právního charakteru, například zda má závěť veškeré zákonné náležitosti, tak o nich rozhoduje notář. Stejně tak rozhoduje o nároku na povinný díl a o jeho vypořádání. Za určitých okolností ale může vše skončit až u soudu.
Radim Neubauer (1977) Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, Aledo High School v Illinois (USA) a Gymnasium Liebigschule ve Frankfurtu nad Mohanem (SRN). Mezi lety 2014 a 2015 byl členem Evropského institutu a Komise pro evropské záležitosti Mezinárodní unie notářství. Jako prezident Notářské komory působí od roku 2015. |
Ilona jistě bude mít pravdu v tom, že i když už je zletilá, jako dcera je nepominutelný dědic. Na co má nárok?
I v případě, že zůstavitel pořídil závěť a potomky v ní nezmínil, náleží jim tzv. povinný díl. V případě nezletilého potomka jsou to tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, v případě zletilého potomka pak čtvrtina zákonného dědického podílu.
Na celý svůj zákonný podíl by Ilona měla nárok, kdyby matka nepořídila závěť a dědictví se dělilo podle zákona, tedy zákonné posloupnosti dědiců.
Ilona je jako dcera nepominutelný dědic a protože je zletilá, má i přes neuvedení v závěti nárok na čtvrtinu svého zákonného dědického podílu. Zákonný podíl v tomto případě tvoří třetina majetku (protože sourozenci jsou tři), povinný díl je pak čtvrtina z této třetiny, tedy dvanáctina součtu cen bytu a chalupy, případně i dalších věcí.
Má tedy nárok na vyplacení svého podílu v příslušné výši. Cenu majetku určují zpravidla dědicové souhlasným prohlášením. Pokud se neshodnou, je ustanoven znalec soudem, resp. notářem.
Jak se řeší tato situace?
Z dotazu čtenáře vyplývá, že si je vědom zákonného nároku své sestry. Ideální by bylo, kdyby sourozenci u notáře sepsali dohodu o rozdělení pozůstalosti, ve které si sami určí, kdo nabyde jaký konkrétní majetek či v jakém podílu, případně, kdo koho v jaké částce vyplatí.
A pokud se nedohodnou?
Notář nemůže autoritativně rozdělit jednotlivé věci mezi dědice, ani stanovit, že kdo nic nenabyl, toho ostatní vyplatí. Pokud nedojde k dohodě, pak notář potvrdí každému ze sourozenců nabytí jedné třetiny na každé věci z pozůstalosti – to by nastalo, pokud by nebylo závěti.
Pokud závěť rozděluje jednotlivé věci mezi dědice, pak se rozdělí majetek podle závěti. Je-li třetí potomek opomenut, rozhodne notář i o jeho povinném dílu, tedy o tom, že dědicové jsou povinni mu povinný díl vyplatit.
Bylo by řešením chalupu a byt převést na děti ještě za života a pak tedy nesepisovat závěť? Nebo by i tuto záležitost mohla Ilona rozporovat?
Dcera Ilona by mohla v rámci pozůstalostního řízení uplatnit námitku, že sourozenci obdrželi před smrtí matky dary významné hodnoty a žádat, aby tyto dary byly započteny na jejich dědický podíl. Tím by mohlo dojít k tomu, že dědické podíly těchto sourozenců již budou zcela vyčerpané a vše bude dědit pouze ona.
To se však týká pouze majetku, který maminka zanechala, tedy nerozdala za života. Nárokovat na sourozencích vyplacení poměrné částky z darů proběhlých za jejího života na vyplacení svého povinného dílu by však nemohla. Pokud by maminka nic nezanechala, dcera Ilona by nic nedostala.
Co byste doporučil závěrem, jak má člověk postupovat, aby závěť nemohl nikdo zpochybnit?
Nejlepší je celou věc konzultovat s notářem, ten vysvětlí všechny aspekty dědění, velikosti povinných dílů pro potomky, možnosti odkazu, příkazu k započtení, dědických smluv a podobně. Pokud je závěť sepsána u notáře, jde o veřejnou listinu ve formě notářského zápisu a zákon předpokládá její pravost. V případě jejího napadení nese důkazní břemeno ten, kdo ji rozporuje.
