K tomuhle mi můj děda říkal, "nauč se posílat lidi do pr..le". Občas sice budeš litovat ale v dlouhodobým kontextu se to vyplatí. Přičemž z mě (tehdy) neznámých důvodů kladl důraz na tu gluteu maximu. Pochopil jsem až časem: čím víc jsem na lidi slušnej, tím víc mají tendenci se mnou vyje..vat.

Je dobré mít kritické myšlení stejně jako výcvik v rozpoznávání manipulací. Kdo to umí, vybere si z manipulací jen informace, nepotřebuje něčeho se bát a před něčím varovat. Snad nikdo soudný nebere novinové horoskopy jinak než jako motivační literaturu, možná tišítko bolestí, nebo pro někoho kýženou naději na zlepšení.

Stačí používat mozek, což dělá bohužel velmi málo lidí

Pár takových vět se může hodit i při pracovním pohovoru (ze strany účastníka) :-)

Právě ze strany žadatele jsem se vždycky takovému "podlejzání" vyhýbal. No a dnes zaměstnanávám radši sám sebe.

Není to tak dávno, co jsem se snažil trochu "rozšroubovat" Tarot a podívat se jak funguje. Ten je plný takovýchto tvrzení a s tímto efektem pracuje ze všech sil, nicméně plynou z toho dvě drobnosti, které by si zasloužili do článku uvést:

- jednak tedy - přímo v duchu článku - je potřeba upozornit na efekt "bránícího se" člověk: čím víc se někdo snaží tvrdit/ukázat (sobě či druhým), jak na něj tento efekt (či daný horoskop, věštec atp.) nemá vliv, tím více se mu vlastně poddává (protože i tím, jak v tom hledá danou interpretaci a porovnává ji sám se sebou, i když v tom hledá "jak to na něj neplatí", tak s tou informací pracuje a dává prostor třeba právě protichůdné části tvrzení atp.)

- pořád je to psychologická hra a třeba právě Tarot (ale hádám asi i jiné ezoteriky) mají v tomhle docela zajímavou úlohu (a zde by stálo za to znát názor profesionálního psychologa): je to trochu, jako když si svoji osobnost "tříbíte" nějakou deskovou či společenskou hrou (od "Člověče nezlob se" až po "Monopoly" či obdobné): Právě ta práce "připodobňování se" (nebo odmítání) je nástroj, jak člověka donutit k práci s danou informací a sám se sebou, se svým vnitřním já. Což je často něco, co mnozí nedělají, nebo to nedělají v daném kontextu/pohledu. Otevírá jim to tedy nové perspektivy a nutí je to přemýšlet, pracovat, ač laciné (nebo někdy spíše předražené) a spíš než na vědeckém základě je to na principu bylinek, ale i ty jsou odvozené od staletí zkušeností a pozorování. Takže jako vysloveně negativní bych tento efekt a jeho dopady neodmítal, spíš možná jako "nebezpečně hrubě nevědomé" (jako něco směrem(!) k neurochirurgii kuchyňským nožem).

* "dvě drobnosti, které by si zasloužilY" (fuj, občas mi tohle prostě ujede...)

Tak nevím no

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/horoskop-8-14-11-2021.A211103_202642_ona-vztahy_jup

“Často budeš někde.” :)

Článek super.

Hodně budeš někde!

Cit.: "Barnumův efekt je starý již více než století".

To ano, protože platí od počátku lidstva. To je jako kdybych řekl, že gravitace na nás působí už déle než čtyři sta let. Je to pravda, ale jaksii neúplná. Gravitace zde působila vždycky, i před Isaacem.

Efekt šamana. Nebo barmana? Znáte efekt barmanky?

Lidé chtějí věřit, že se o ně někdo zajímá a mluví o nich. A tak na sebe vztahují i zcela obecné texty a věty, protože je na sebe vztahovat chtějí, jsou vztahovační.

Funguje to tak ve všem, že skoro každý mluví jen o sobě a i svými názory neprozrazuje skoro nic o ostatních, ale stále jen o sobě, ale ostatní si vše co slyší převádí na svou osobní situaci a tak to připomíná dialog mnohem víc, než téměř nezávislé monology, kterými rozhovory často fakticky jsou.

Jinak jsme vesměs uzavřeni ve svých realitách, do kterých to jací jsou ostatní téměř vůbec neproniká, místo toho tam máme naši představu o nich. A stejně to mají oni. Takže Barnumův efekt v tomto směru funguje jako milosrdná lež pro společnost i lidskou psychiku.

�� Člověk má tendenci vidět svět svýma očima, ne takový, jaký je.

No konečně zajímavý článek vyvolávající vzpomínky na staré dobré Idnes.