Bitcoin měl nahradit dolary, eura i koruny a měl se stát revoluční měnou pro všechny – včetně těch, kdo věří, že daně jsou krádež, elektřina roste na stromech a decentralizace vyřeší vše, včetně ztraceného hesla k peněžence s 300 miliony dolarů.
Místo toho se stal oblíbeným platidlem pašeráků, nástrojem praní špinavých peněz, daňových optimalizátorů a nešťastníků, kteří si v roce 2011 koupili pizzu za částku odpovídající dnešním čtyřem miliardám korun. Přesto je tu stále, pořád slibuje revoluci a pořád ho někdo kupuje. A jeho kurz roste, protože si lidé myslí, že poroste. Znalcům ekonomické historie to nepochybně připomene příběh s holandskými tulipány.
Bitcoin jako měna Teorie krásná, praxe zoufalá
Bitcoin měl být digitální alternativou ke státním měnám. V učebnicích ekonomie se však dočteme, že měna má plnit tři základní funkce: být prostředkem směny, uchovatelem hodnoty a účetní jednotkou. V případě bitcoinu to však platí jen částečně – a to přimhouříme-li obě oči a díváme se zpovzdálí.
Jan Urban Je autorem řady publikací, z článků, které několik let publikuje na iDNES.cz, vznikla jeho nejnovější kniha Psychologie pro každý den. Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání. Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení. |
Jako prostředek směny funguje většinou tehdy, když si chcete koupit kokain nebo raketomet. Běžná kavárna v Praze? Možná. Ale připravte se na to, že baristovi budete muset vysvětlovat, proč se transakce ještě „nepotvrdila“, že „síť je teď trochu zahlcená“ a „poplatky dneska vyletěly“. Navíc – proč byste platili kávu aktivem, které může do konce týdne ztrojnásobit svou hodnotu? To je tak trochu jako koupit si rohlík za akcii Tesly.
Jako uchovatel hodnoty funguje bitcoin zhruba jako banka v Zimbabwe – někdy výborně, jindy tak, že z vás udělá žebráka. Jeho hodnota je nestabilní jako emoce v pubertě: jeden týden vzroste o 50 procent, další klesne o 70 procent. Máte-li však silné srdce (a ještě silnější žaludek), možná vám to nebude vadit.
Jako účetní jednotka funguje bitcoin jen tehdy, pokud jste ochotni počítat ve zlomcích desetinných míst. Nákup za 0,00023 BTC? Jistě – jen je potřeba připočítat síťový poplatek, konverzi na fiat měnu (tradiční měnu, jako je euro, americký dolar – poznámka red.) a kurzové výkyvy během čekání na potvrzení transakce. Vítězství kryptoměnové jednoduchosti v celé své kráse!
Ve většině vyspělých zemí tak bitcoin jako měna nefunguje. V některých je situace jiná, například v El Salvadoru, kde se bitcoin stal oficiálním platidlem, ale 70 procent obyvatel ho používat nechce a podnikatelé ho přijímají jen proto, že musí. Bitcoin tak „funguje“ jako měna jen v zemích, kde už žádná jiná nefunguje.
Bitcoin a praní špinavých peněz Když „transparentnost“ znamená „pseudonymní“
Představte si ideální měnu pro zločince. Měnu, jejíž transakce nelze zpětně zrušit a kterou lze bez jakýchkoli otázek poslat přes půlku planety. Bitcoin byl tak dlouho lídrem v oblasti nestandardních finančních operací, ať už šlo o ransomware požadující výkupné od nemocnic, nebo drogové kartely, které zvládly digitalizaci rychleji než většina finančních úřadů.
Často se říká, že bitcoin je transparentní – všechny transakce jsou přece veřejné. To je pravda, ale jen napůl. Bitcoin není anonymní, je pseudonymní. To znamená, že místo jména vidíte jen adresu – dlouhý řetězec znaků bez přímé vazby na konkrétní osobu. Pokud nevíte, komu adresa patří, transakce je pro vás stejně čitelná jako středověká účetní kniha bez legendy.
Pokud vlastníte navíc stovky adres, používáte mixéry (coin tumblery), tedy službu, která slouží k zamaskování původu kryptoměny, směnárny bez KYC (potřeby identifikace) nebo převádíte kryptoměnu přes několik blockchainů, vaše finanční stopa připomíná spíš šifrovaný thriller než daňové přiznání. V takovém světě je transparentnost spíš teoretickým ideálem než praktickým nástrojem. Ano, blockchain je veřejný – ale i otevřená kniha vám bude k ničemu, pokud je napsaná v jazyce, který neumíte číst.
Bitcoin jako nástroj daňové „optimalizace (Čti „úniku“)
Co je lepší než mít peníze v daňovém ráji? Mít je v digitální peněžence, ke které si ani nepamatujete přihlašovací údaje – a která navíc není nijak formálně spojená s vaším jménem. Kryptoměnoví „investoři“ záhy zjistili, že jejich přesvědčení o svobodě od státní kontroly má i překvapivě praktické dopady: například když daňový úřad pošle výzvu k vysvětlení příjmů, mohou odpovědět screenshotem bitcoinové adresy s poznámkou: „Tohle není příjem, to je lifestyle.“
Na rozdíl od bankovního účtu totiž kryptoměnová peněženka není vedená na jméno, není vydaná žádnou institucí a nikdo (kromě vás – v ideálním případě) neví, že existuje. Pokud k tomu připočteme anonymní burzy, decentralizované protokoly a fakt, že některé převody nelze dohledat zpětně k identitě, dostáváme prostředí, které daňovou optimalizaci povyšuje na umění.
Bitcoinový manuál pro začátečníky aneb co je dobré vědět o této kryptoměně |
Některé státy už začaly reagovat – třeba USA dnes požadují, aby se kryptotransakce nad určitý limit hlásily podobně jako tradiční převody peněz. Problém je, že zatímco finanční úředníci teprve zjišťují, co přesně znamená „staking“, „DeFi“ nebo „yield farming“, zkušený kryptofanoušek mezitím převede své prostředky na burzu s doménou končící na .bz nebo .to, kde místo KYC požadují jen e-mail a astrologické znamení.
V důsledku tak vzniká daňově pololegální šedá zóna, kde se zisky tváří jako „tokenové transfery“ a majetek mizí z dohledu rychleji než úředník stihne otevřít Excel.
Bitcoin jako investiční iluze Když kliknutí na „Buy“ připomíná sázení na dostihy
Investice do bitcoinů netvoří reálné hodnoty. Nevytváří, na rozdíl od cenných papírů, ani žádný víceméně pravidelný výnos, protože za bitcoinem nestojí žádná firma, žádný produkt ani žádný tok zisků.
Zisk, pokud nějaký vznikne, je pouze důsledkem výkyvů jeho tržní ceny – často vyvolaných čistě spekulací, momentální panikou nebo tweetem celebrit. Investice do bitcoinů tvoří tak naštěstí jen drobné procento světových investic. Pokud by se totiž všichni investoři ze dne na den rozhodli investovat jen do bitcoinů, či vyměnit své akcie, dluhopisy a podnikání za digitální mince, růst světové ekonomiky by se zastavil. Bez investic do reálných projektů by nevznikaly továrny, pracovní místa ani technologie – jen volatilní grafy a iluze zbohatnutí.
Nákup bitcoinů byl původně prezentován jako akt rebelie proti tradičním financím – jako způsob, jak se osvobodit od bank, úroků a monetární politiky. V praxi ale většina novodobých investorů do bitcoinu připomíná spíš hráče rulety než revolucionáře.
Bitcoin, označovaný jako „digitální zlato“, je tak zvláštní druh zlata. Jde o „zlato“, jehož hodnota stoupá nebo klesá podle tweetů miliardářů, nálad na Redditu nebo trendů na TikToku. Nic nevyvolá takovou paniku jako zpráva, že SEC (americký úřad pro cenné papíry) „možná“ nebude schvalovat ETF (investiční nástroj spočívající v podílu na nějakém indexu, sektoru nebo třeba i kryptoměně), což je možná zkratka, kterou polovina investorů neumí rozluštit.
Zatímco tradiční měny kolísají v řádu desetin procent denně, bitcoin kolísá v řádu desítek procent podle toho, jestli se Elon Musk ráno vzbudil s dobrou náladou, nebo ne. Investovat do bitcoinu je tak trochu jako investovat do počasí.
Bitcoin jako ideologie
Zastánci bitcoinu často mluví o „svobodě“, „nezávislosti na státu“ a „penězích pro lidi“. Ale mezi námi – kolik z nich ví, co je to vlastně deflace, nebo jak funguje měnová politika?
KOMENTÁŘ: Proč stát nelze řídit jako domácnost či firmu |
Bitcoin je projevem nedůvěry vůči systému – ale systém, který vytváří, je plný podvodníků a spekulantů. Často jde tak spíš o ideologii než ekonomiku. Pokud cena bitcoinu klesá, je to „ideální příležitost k nákupu“, pokud roste, je to důkaz, že „krypto vítězí“. Každý vývoj je interpretován jako potvrzení víry, a bitcoin tak spíše než finanční nástroj připomíná náboženství. Jen místo Písma svatého studujete whitepaper Satoshiho Nakamota a všechno je v souladu s pravidly, která napsal někdo, kdo už se 15 let neozval.
Decentralizace je nepochybně krásná věc. Pokud však něco nefunguje, pak si přejete centrální autoritu, helpdesk nebo aspoň telefonní číslo na někoho, kdo vám vysvětlí, kam se podělo těch 0,3 BTC, co jste „omylem“ poslali na špatnou adresu.
Bitcoin je tak fascinující technologický, ale i psychologický experiment, který ukázal, že lidé jsou ochotni věřit téměř v cokoliv. A bitcoin nabízí jednoduchý příběh o rychlém zbohatnutí, svobodě a vzpouře proti systému, který se prodává lépe než složitá realita ekonomiky. V době nejistot, inflace a nedůvěry ve stát působí sliby decentralizace, pasivního zisku a „nového finančního světa“ jako spása.
Možná tak bitcoin má své místo – jako spekulativní aktivum, nebo doklad, že pokud něco nazvete „revolučním“, můžete tím ospravedlnit téměř cokoliv. Ale měna? To snad radši platit v pivních víčkách. Aspoň mají stabilní a reálnou hodnotu – až všechno ostatní zkrachuje, můžete si z nich vyrobit opasek.
