Nakupování v e-shopech je čas od času i pro mě praktické. Zvlášť v situaci, kdy v kamenných obchodech není potřebné zboží k sehnání, což byl právě i tento případ. Objednávka zboží v e-shopu proběhla hladce, z nabídky doručovatelů volím Českou poštu a její službu „Balík do ruky“.
Na začátku klapalo vše, jak má. Obchodník po e-mailu oznámil, že balík předal České poště. Ta obratem sdělila, že bude doručovat balík hned druhý den. Za doručení mám zaplatit 95 korun. „Ve vaší lokalitě nabízíme za příplatek večerní doručení v rozmezí 18:00 – 21:00 hodin,“ stálo v e-mailu. Kolik bych musela poště připlatit, uvedeno není, proto na e-mailovou nabídku nereaguji.
V den avizovaného doručení pár minut po deváté hodině ranní dostávám SMS zprávu: „Dnes vám budeme doručovat zásilku.“ „Sláva, pošta funguje, a to se o ní říká leccos,“ říkám si v duchu.
Čekání na poštovního doručovatele je trošku delší, přesnou hodinu mi pošta nesdělila. Pár minut před půl druhou zvoní můj mobil a doručovatel hlásí, že stojí před domem. „A mohu platit kartou?“ ptám se. „Není problém,“ odpovídá hlas v telefonu.
Vybíhám ven a mířím k poštovnímu autu. Pan doručovatel stepuje uvnitř vozu mezi množstvím zásilek a hledá. „Váš balík nemůžu najít,“ sděluje mi a hledá dál. Začínám tušit, že se někde stala chyba. Balík do ruky nedostanu. „Klidně si stěžujte, je mi to úplně jedno,“ reaguje pošťák a z jeho hlasu je zřejmé, že je mu to skutečně jedno. Možná ten den vstal špatnou nohou, možná to nebyla jeho chyba a možná to bylo i tím, že ten den bylo třináctého.
Bez balíku zbytečný výlet
Nezkontrolovat si, co vezu, a dorazit na adresu bez balíku je podle mě zbytečný výlet, který něco stojí. Nejen můj čas a pohonné hmoty poštovního auta. Celá kauza však nekončí. Dopátrat se, kde balík je a kdy ho pošta doručí, mě stojí další čas. V depu, odkud zásilka vyrazila na požadovanou adresu, slibují, že to zjistí. Na dalším kontaktním čísle se omlouvají a sdělují, že nedoručení zásilky ohlásí do depa po e-mailu. Pátrání po balíku do ruky trvá dva dny. A výsledek? Ztratil se.
Čtěte také |
Ani to není konec. Po sedmi dnech nacházím v poštovní schránce dopis a v ní dopisnici. Mám poště doručit prohlášení, zda jsem balík do ruky obdržela či neobdržela. „Nehodící se škrtněte,“ dozvídám se z instrukcí. Prohlášení mám podepsat a vhodit do nejbližší poštovní schránky. Na dopisnici zaškrtávám správné slovo, tedy že ani po sedmi dnech balík nedorazil. A vyrážím k nejbližší poštovní schránce. „Co když se ztratí i dopisnice,“ říkám si.
Čas jsou peníze
A kolik času mě služba „Balík do ruky“ nakonec stála? Samotné čekání na doručovatele trvalo čtyři hodiny a dvacet minut. Vyřizování reklamace zabralo další čas, protože dovolat se do depa nebylo snadné, linka je hodně vytížená, spojení se podařilo až na opakované pokusy, celkem to podle výpisu z mobilu zabralo minimálně další hodinu.
A volání na kontaktní linku, kde jsem ohlásila nedoručení zásilky, trvalo sedm minut. Cesta k nejbližší poštovní schránce, do které jsem vhodila dopisnici s prohlášením, že jsem balík do ruky neobdržela ani po sedmi dnech, zabrala deset minut času. Nedoručené zásilce jsem tak věnovala více než pět a půl hodiny času.
Pošta se za nepříjemnosti nakonec omluvila a problém vysvětlila. „Pokud při nakládání balíku do auta doručovatel zjistí, že mu oproti seznamu zásilka fyzicky chybí, má to oznámit nadřízenému pracovníkovi. Následně se může snáze zjistit, kde se stal problém a zásilku dohledat,“ vysvětlil Matyáš Vitík, tiskový mluvčí České pošty a dodal: „Doručování se snažíme zkvalitňovat, jedná se například o možnost platit u doručovatele platební kartou, zasíláme SMS avíza o době doručení, je i možnost změny místa doručení přes aplikaci, zavedli jsme zrychlené vydávání balíků na kód, přijímáme nové pracovníky.“
Co dodat. České poště přibývá konkurence a je ve ztrátě. Pokud chce obstát v tržním prostředí, musí na tom zapracovat. A hodně rychle. Čas jsou peníze.