Při zkoumání dividend si udělalo jméno mnoho ekonomů a nechybí mezi nimi ani držitelé Nobelovy ceny. Zjišťovali, jestli akcie vyplácející dividendy jsou lepší a vydělají dlouhodobě více než ostatní. Nejdříve se výsledky klonily k dividendovým titulům. Pak se ubralo pár předpokladů a akcie bez dividend se dotáhly. Dodnes tento souboj nemá vítěze.
1. Dividendové akcie jsou takové líné dojné krávy
Výzkumy se v současnosti soustředí na to, v jaké fázi vývoje trhu se jedna nebo druhá skupina chová lépe. Všeobecně ekonomové uznávají, že firmy platící dividendy jsou převážně ty velké, dlouhodobě stabilní firmy, které pravidelně sbírají hotovost od klientů tzv. cash-cow.
Prostě a jednoduše, dinosauři, kteří se rekrutují ze síťových odvětví, maloobchodních řetězců nebo odvětví náročných na kapitál. Ti se už dál tolik rozvíjet nemůžou a pravidelně proudící hotovost vyplácí akcionářům. Známe firmy jako Tabák, OMV, ČEZ, Kraft Heinz či Royal Shell.
Výhodou této skupiny je, že i v období akciových turbulencí či poklesu trhů na výkyvy příliš nereagují, protože jejich byznys jede dál. Hodí se tedy jako konzervativnější akciové investice s línějším potenciálem směrem nahoru, ale také jako solidní kotva v průběhu propadů.
2. Nepřítomnost dividendy není chyba, ale spíše příležitost
Když společnost neplatí dividendy, neznamená to, že je špatná nebo v problémech. Často totiž využívá zisky a vygenerovanou hotovost na akvizice a nové projekty.
Online srovnání investic. Zhodnocení až 6 % ročně. |
Tyto firmy mají potenciál zvyšovat hodnotu akcií mnohem rychleji, proto jsou miláčky investorů hlavně v dobách konjunktury. Aktivní firmy objevují nové trhy a produkty a růst jejich ziskovosti může být díky inovacím a investicím v budoucnu mnohem vyšší než u konkurence.
3. Hvězdné akcie často dividendy neplatí
Opravdové hvězdy jsou firmy, které si dokážou vytvořit vlastní trh, nebojí se inovovat a investovat. Jejich ziskové marže jsou pak enormní a mohou slíznout ziskovou smetanu. Investovat do vývoje je pro ně mnohem lepší, než těžce nabitou hotovost zběsile vyplácet.
Proto mají také firmy jako Amazon, Alphabet (Google), Microsoft, SAP obrovské zásoby hotovosti, a přitom relativně mizivé nebo nulové dividendy. A kdo si bez nich dokáže představit svá portfolia?
Tyto společnosti jsou však daleko citlivější na fázi ekonomického cyklu a v případě poklesu může cena akcií klesat rychleji než u firem, které mají možnost dividendu snížit.
4. Státní Deux ex machina: zdanění
Remízu mezi oběma investičními přístupy nakonec zvrátil stát. A ten se rozhodl zcela bez zvážení důsledků zabít dividendy.
Martin Mašát (1977)
|
Dividendy jsou totiž ideální cíl pro berní úředníky – jde je jednoduše zdanit. A zdanění dividend ve velkém požírá výnosy investorů.
To, že firmy mají při troše štěstí zisk, je skvělé. Ovšem to, že si stát vezme 19 % ze zisku už taková paráda není, protože protislužby státu na úrovni zabavených 19 % zisku rozhodně nejsou.
Není divu, že mnoho firem si pomocí nákladů zisky přesouvají do daňově příznivějších zemí a zbytek firem se do zahraničí raději přímo přesune. Proto dnes a denně potkáváme firmy z Irska či Kypru.
5. Daně snižují dividendový výnos o 15 % ročně a to bolí
Ale zpátky k dividendám. Zdaněný zisk si akcionář samozřejmě může vybrat. Proč mu ale stát opět část peněz sebere? U nás je to 15 %, v jiných zemích i 30 %, někde ale nula. To je stejné, jako kdybyste přesunuly peníze z jedné vlastní kapsy do druhé a stát si za tuto transakci vzal 15 %.
A protože cena akcie klesá o výši dividendy, kterou po zdanění dostane akcionář, je výsledkem výplaty dividendy pokles celé investice právě o zmizelých 15 % z dividendy. Pokud by například firma vyplácela dividendu o výši 7 % ročně, tak reálně dostává akcionář jen 6 %, a přitom firmě ubylo 7 % majetku. Po pěti letech je to už slušná 5% ztráta na výnosu.
6. Dividendy jsou investiční peklo, ale pomoci mohou fondy
Investovat jde také skrze fondy soustředící se na dividendové akcie, protože ty mohou lépe řídit daňovou stránku akciového portfolia ať už pomocí využití smluv proti dvojímu zdanění, nebo lepším daňovým režimem.
Pokud chce navíc investor pravidelně dostávat něco jako dividendu či rentu, tak opět existují akciové podílové fondy, které umožňují pravidelnou rentu. Ta je po splnění daňového testu zcela bez daní a není sebemenší důvod vzhlížet k dividendám a zcela dobrovolně odvádět část svého majetku státu jen kvůli pocitu, že akcie něco vyplatila. Problém se srážkovou daní řeší podílové fondy ve prospěch klientů i u dluhopisových investic, resp. u vyplácených úroků z vkladů či dluhopisů. A to nemluvíme o denní likviditě a diverzifikaci ve fondech.
7. Vzdušné zámky dividendových výnosů
A mám tu ještě dodatek. Občas se potkávám s nabídkami výnosů z obchodování s akciemi na úrovni 20 či 30 % za měsíc. Vysokého výnosu se má dosáhnout nákupem akcie těsně před dividendou (ex-dividend date). A právě dividenda je onen potenciální rychlý výnos.
Už se ale tolik nezmiňuje, že se cena sníží o výši dividendy, a tím slíbený výnos vynuluje. Že musíte zaplatit daň, nemluvě o poplatcích za obchod. Takhle prosím ne.
