Zaměstnanci vidí své odvody na výplatní pásce, živnostníci každý rok na daňovém přiznání a v přehledech pro zdravotní pojišťovnu a správu sociálního zabezpečení. Zatímco zaměstnanci platí vyšší daně než podnikatelé s porovnatelným příjmem, živnostníci zase platí vyšší pojistné.
A obě skupiny mají pocit, že doplácejí na ty druhé. Velká diskuse o tom, kdo odvádí víc, vznikla před rokem po tom, co nynější ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek nazval živnostníky parazity.
Kdo platí víc? Záleží i na tom, jestli má děti a živí manželku
Dnes se pokusíme porovnat daňové (společně s povinným pojistným, protože i to lze považovat za daň) zatížení zaměstnanců a živnostníků. Na dvou modelech si ukážeme, kolik kdo tedy skutečně státu odvádí.
V první tabulce najdete porovnání daňového zatížení zaměstnance a podnikatele s paušálními náklady, který má dvě děti, manželku bez příjmů a hypotéku.
Počítali jsme s ročním příjmem, který odpovídá průměrné mzdě, 50 tisícům a sto tisícům korun měsíčně. U osob samostatně výdělečně činných jsme počítali odvody na důchodové pojištění včetně dobrovolného nemocenského pojištění.
Kolik odvádí zaměstnanec a OSVČ s dětmi a vyživovanou manželkou |
U průměrného příjmu (25 tisíc korun měsíčně) se ukázalo, že nejvíce peněz zbude zaměstnanci. Daňově tedy nad živnostníky vyhrál. Jak je to možné?
Chcete vědět víc?Stáhněte si e-knihu s aktuálními informacemi o daňových zákonech 2014. |
Přestože osoby samostatně výdělečně činné neodvedou žádnou daň z příjmů, zaplatí vyšší pojistné a hlavně si kvůli změnám, které platí již druhý rok, nemohou odečíst slevu na děti ani na manželku bez příjmů. Nejvíce biti jsou na tom ti, kteří uplatní 40procentní paušál (například daňoví poradci, advokáti, lékaři, sportovci, umělci), za rok jim zbude o 40 tisíc korun méně, než kdyby byli se stejným příjmem zaměstnaní.
U příjmu 50 tisíc korun měsíčně jsou na tom zaměstnanci i podnikatelé přibližně stejně u nejnižšího paušálu, u vyšších paušálu už však vítězí živnostníci. U vysokých příjmů (100 tisíc korun měsíčně) už zaměstnanec i se všemi slevami zaplatí státu víc, největší rozdíl se projeví u paušálu 80 procent, tedy u řemeslníků, kteří oproti zaměstnancům "vydělají" přes 200 tisíc korun za rok.
"Rozdíl ve výši daně z příjmů a zejména pak ve výši efektivně odváděného zdravotního a sociálního pojištění mezi OSVČ a zaměstnancem se zdá vysoký. V našem příkladu jsou u měsíčního příjmu zaměstnance ve výši 25 tisíc korun efektivní náklady zaměstnavatele 402 tisíc korun za rok, zaměstnanec po uhrazení všech odvodů, daně z příjmů a uplatnění odčitatelných položek obdrží celkem 290 688 korun. Celkově odvody tedy činí přibližně 28 procent z nákladů zaměstnavatele. U OSVČ jsou náklady odběratele ve výši 300 tisíc korun ročně a podnikatel získá čistý příjem ve výši 254 879 korun. Celkové zatížení tedy činí přibližně 15 procent," komentuje výpočty daňový poradce Martin Felenda ze společnosti Schaffer & Partner.
Kdybychom počítali, že námi uvedená hrubá mzda (například 300 000 korun za rok) bude už rovnou mzdou superhrubou, tedy i s odvody zaměstnavatele, zaplatí zaměstnanec ve všech případech více než OSVČ.
V druhé tabulce najdete porovnání odvodů zaměstnance a podnikatele bez dětí a manželky, který neuplatňuje žádné odečitatelné položky. A zde už na celé čáře "vítězí" osoby samostatně výdělečně činné. Ve všech případech jim zbude víc.
Kolik odvádí zaměstnanec a OSVČ bez dětí |
Není to však zadarmo, díky nízkému daňovému základu sice většinou neplatí žádné daně a odvádějí jen minimální pojistné, ale na druhou stranu se jim počítá velmi nízký příjem do důchodu, takže musejí počítat s tím, že na ně zrovna velká penze v budoucnu nečeká.
Porovnávat pouhá čísla není spravedlivé
Je třeba vzít v úvahu, že podnikateli peníze v kolonce "čistého po všech odvodech" rozhodně nezůstanou všechny. Musí si z nich kromě skutečných nákladů na podnikání platit i to, na co většina zaměstnavatelů svým pracovníkům přispívá (obědy, mobil, auto, služební cesty, dovolenou). Navíc nemají zákonné výhody zaměstnanců, jako je například výpovědní lhůta, odstupné, placená dovolená, zaměstnanecké benefity či příspěvky na životní a důchodové pojištění.
Relativně lépe jsou na tom takzvaní švarcáci. Proč? Protože tito lidé nemají velké skutečné náklady, leckdy mají i "placenou" dovolenou, zkrátka zbude jim čistého víc než těm, kteří si opravdu všechno hradí. Zaměstnavatel je vlastně nezaměstná jen kvůli vysokým odvodům státu.
Když chce například dát pracovníkovi hrubou mzdu 25 tisíc korun měsíčně a dá mu zaměstnaneckou smlouvu, ve skutečnosti ho takový zaměstnanec stojí 33 500 korun. Když však pro něj pracuje jako OSVČ, stojí firmu takový pracovník jen těch fakturovaných 25 tisíc.
Vyřeší současné i budoucí změny daňovou nerovnost?
Snížit paušály se minulé vládě nepovedlo, i když návrhy tu byly. Podařilo se však zastropovat možnost využití 30 a 40procentních paušálních výdajů. Kdo má vyšší příjmy než dva miliony korun za rok, může si odečíst paušál maximálně 600, respektive 800 tisíc korun. A také vyloučit všechny "paušálníky" z možnosti odečíst si slevu na děti a vyživovaného manžela či manželku.
V návrzích současného ministerstva financí se objevilo rozšířit tento strop i na paušál ve výši 60 procent, tedy pro všechny neřemeslné živnosti. Řemeslníkům na paušál 80 procent zatím nikdo nesahá. Pravdou však zůstává, že se toto opatření dotkne menšiny podnikatelů, většina se pohybuje právě do té dvoumilionové výše ročního příjmu. Úvahy o snižování paušálů se také objevily, zatím však bez konkrétních čísel a spíš jako vize do budoucnosti.
Dalším návrhem je zvýšit o 1 200 korun za rok slevu na vyživované dítě, na 14 604 korun. Tato úleva by mohla postihnout i podnikatele, ovšem jen za předpokladu, že budou účtovat skutečné náklady. U paušálu bonus na děti uplatnit nemohou.
Pomohou tato opatření státu? Zatím to vypadá, že moc ne. A obě skupiny pracujících budou mít stále pocit nerovnoprávnosti. "Pokud by zákonodárce chtěl uvažovat o sblížení odvodových povinností u OSVČ a zaměstnance, pak by spíše měl uvažovat o snížení vysokých odvodů u zaměstnanců než o zvýšení povinností u OSVČ. Vedlejší náklady práce máme v Česku totiž jedny z nejvyšších v Evropě," navrhuje Martin Felenda.
Zbavení zaměstnavatelů přílišné daňové zátěže by mohlo přinést lepší zaměstnanost, celý systém by pak mohl být spravedlivější a tolik proklínaný švarcsystém by zmizel sám od sebe.
