Systém slev na dani, daňových bonusů a maximálních vyměřovacích základů totiž nakonec vede k daňové progresi. Tedy ke stavu, kdy do značné míry platí: čím víc vyděláš, tím víc na dani zaplatíš.
Z hlediska daní na tom ovšem nejsou nejhůř špičkoví manažeři vydělávající měsíčně přes 120 tisíc korun i víc, ale ti, kteří vydělávají mezi 60 a 80 tisíci korunami měsíčně. Na rozdíl od elitních pracovníků nedosáhnou totiž na maximální vyměřovací základ pro pojistné.
Zdanění práce zaměstnance je odlišné pro různé výše hrubé mzdy. Porovnejme čistou mzdu modelového zaměstnance s hrubou mzdou ve výši 12 000, 24 000, 50 000 a 120 000 korun měsíčně.
Tabulku zvětšíte kliknutím
Modelový pracovník má vždy podepsané prohlášení k dani a mzdová účtárna mu vždy uplatní slevu na poplatníka (2 070 korun měsíčně) a zároveň daňové zvýhodnění na dvě děti (1 780 korun). Výsledkem jsou údaje ve sloupci "Záloha nebo bonus".
V případě hrubé mzdy ve výši 12 000 korun dostane zaměstnanec dokonce bonus, který převýší jeho odvody na sociální a zdravotní pojištění. To nakonec vede k výplatě převyšující hrubou mzdu o 115 korun.
Naopak pravidelná měsíční hrubá mzda elitního manažera ve výši 120 000 korun znamená v měsíci říjnu překročení maximálního vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění (1 130 640 korun). Část říjnové výplaty již tím pádem nebude podléhat odvodům. Za měsíce listopad a prosinec pojistné nebude odvádět vůbec.
V řeči čísel by za říjen jeho čistá mzda činila 97 685 korun, za měsíce listopad a prosinec by vyskočila dokonce na 105 850 korun. Kdybychom z toho spočítali průměr, jeho čistá mzda v roce 2009 bude činit 90 680 korun.
Reformu odnesla vyšší střední vrstva
Nyní máme možnost porovnat podíl čisté mzdy vůči hrubé u jednotlivých příjmových hladin. U hrubé mzdy 120 000 korun přinesly výraznou úlevu stropy na pojistné.
| Hrubá mzda | Čistá mzda | Podíl čistá/hrubá mzda |
| 12 000 | 12 115 | 1,01 |
| 24 000 | 20 380 | 0,85 |
| 50 000 | 38 300 | 0,77 |
| 120 000 | 90 680 | 0,76 |
Lidé s nízkými příjmy kvůli slevám a daňovým zvýhodněním velmi často pobírají daňové bonusy, které nezřídka převýší jejich odvod na sociální a zdravotní pojištění. Ještě docela dobře jsou na tom v poměru čisté a hrubé mzdy ti, kteří berou průměrný plat, který momentálně činí 22 992 korun.
Naopak lidé s platem mezi 50-100 tisíci korunami měsíčně jsou v nejméně příznivém pásmu daňového zatížení. Nejhorší poměr čisté a hrubé mzdy mají lidé s platem přibližně 90 000 korun, kteří ještě nedosáhnou na maximální vyměřovací základ.
Naopak u pracovníků s ještě vyššími příjmy začne pozitivně působit tento institut a k našemu překvapení bychom se například u platu 150 000 korun měsíčně velmi rychle dostali na poměr čisté a hrubé mzdy převyšující hodnotu 0,8. Z toho vyplývá, že současný systém daňově podporuje oba extrémy.
