1. Levné kurzy hledejte na internetu, nebo ještě lépe osobně
Kurzy bank a některých směnáren naleznete na internetu. Směnárny, které mají svoje internetové stránky, na nich občas nemívají kurz. Leckdy vám ho neřeknou ani po telefonu. Banky část kurzovního lístku mají hned na své úvodní internetové stránce. Tam si také přes kalkulačku můžete spočítat, kolik vás bude výměna stát.
2. Pozor na poplatky rozpuštěné v kurzech
Směnárna je obchod jako každý jiný, jen tu nenakupujete zboží, ale peníze. I zde rozhoduje o realizaci obchodu cena, tedy kurz a případné poplatky.
V bankách se poplatky za nákup valut pohybují od 1 % do 2 % (minimálně 30–50 korun). Právě tyto poplatky je staví na střed žebříčku testovaných směnáren. Detailní přehled najdete v tabulce níže.
Oproti tomu žádná pouliční směnárna, kterou jsme navštívili, vedle kurzu ještě poplatky za směnu nemá. To ovšem neznamená, že neexistují. Pouliční směnárny je totiž mívají zahrnuty v kurzech. Z toho vyplývá, že cena bez poplatku nemusí být zákonitě nejnižší.
Česká spořitelna nabízí akci odpuštění poplatků při prodeji valut. Akce trvá od 1. června do 30. září. Ale i přes odbourání poplatků není spořitelna levnější než pouliční směnárny ani než některé banky.
3. Nelekejte se různého vzhledu dolarů i eur
Setkali jsme se s odlišnými desetidolarovými bankovkami. Podle firmy, která vydává katalog měn, jsou tři verze desetidolarovek. Pokud se vám bankovka nebude zdát v pořádku, směnárna by vám ji měla vyměnit. Avšak opustíte-li prostor u okénka, už vám bankovku bez problémů nevymění a na reklamace nebude brán zřetel.
4. Vyvarujte se výměn na ulici
Na ulici v centru Prahy nám byla nabídnuta výměna peněz od veksláka. Problém je, že ačkoli někdy nabízejí výhodnější kurz, mohou vás okrást, aniž byste si toho všimli. Někdy vám třeba jen špatně vrátí a jindy vám komplic veksláka může odcizit i celou kabelku. Riskujete i přijetí falzifikátů. Raději vyměňujte peníze v "kamenných" směnárnách či v bankách.
5. Jaké náležitosti má mít doklad o koupi cizí měny?
Směnárny mají povinnost vydávat doklad o koupi a o prodeji cizí měny. Na stvrzence najdete označení cizí měny kódem ISO, její kurz a množství, částku k výplatě nebo k příjmu v českých korunách, poplatek za směnu v korunách, identifikační znaky společnosti, se kterou jste obchod uskutečnili, datum a místo vystavení.
6. Kurzovní lístek
Zveřejňovaný kurzovní lístek bank (na rozdíl od směnáren nebankovních) obvykle obsahuje kurzy valutové, tak devizové. Ty, které by vás měly zajímat bezprostředně před směnou, jsou kurzy valut (tj. hotovost v cizí měně). Pokud se však rozhodnete navíc využít k výběru hotovosti v zahraničí platební kartu, bude vás zajímat i kurz deviz (tj. bezhotovostní prostředky v cizí měně).
7. Pozor na padělky
Prodávat cizí měnu podle České národní banky může jen osoba, která je držitelem osvědčení o absolvování odborného kurzu o rozpoznávání padělaných a pozměněných platidel.
Samozřejmě se vám může stát, že se k vám i přesto dostane nepravá bankovka. Jak již bylo řečeno v bodě 3, peníze si přepočítejte a prohlédněte u okénka. Odstoupením od přepážky totiž přicházíte o možnost reklamace.
