Obrovská ostuda a pohrdání, tak popisuje následnou atmosféru ve dvanáctipatrovém věžáku Helena Trnková. "Někteří sousedi nás přestali zdravit. Jejich pohledy byly výmluvné. Hleďme, dlužníci, a kdo ví, co ještě mají na svědomí," vzpomíná. Když po několika měsících přišla od soudu omluva, obcházela nájemníky a vysvětlovala: vidíte, bylo to nedorozumění. "Nejsem si jistá, že se mi úplně podařilo je přesvědčit," konstatuje.
Pohled na poničené vstupní dveře Helenu Trnkovou vyděsil. "Nevěděli jsme, jestli nás vykradli, nebo se snad stalo ještě něco horšího," říká žena. Na policii, kde si museli vyzvednout klíče od nového zámku, aby se do svého bytu vůbec dostali, se příčina vysvětlila.
Na vině bylo neuhrazených čtyři sta padesát korun. Dospělý syn Trnkových, který s nimi už pět let nebydlí, nevyrovnal poslední splátku firmě, které před tím řádně platil. Zapomenutý dluh se mezitím rozrostl o penále a správní poplatky na dvanáct set. Právě kvůli nim zabavili manželům v bytě věci, jejichž hodnotu odhadují na dvacet tisíc korun.
"Manžel se na policejní stanici strašně rozčilil. Vyvedli ho v poutech," popisuje události Helena Trnková. Doplňuje, že v životě neměli konflikt se zákonem. Své neovládnuté emoce vysvětlil Petr Trnka mimo jiné i strachem o manželku. Trpí totiž od dětství vážnou poruchou sluchu, kterou může každý otřes zhoršit.
Poničené zařízení bytu, špinavý koberec, morální újma, zdravotní potíže. Manželé se rozhodli, že se budou bránit. Podle slov Heleny Trnkové však návštěva soudu, při které žádali vysvětlení a nápravu způsobené škody, dalším šokem. "Žádná omluva, pokud máme výhrady, nechť napíšeme stížnost," vzpomíná. Zástupkyně soudu hájila exekutora, postupoval podle ní zcela v souladu se zákonem. "Nejenže pronikl do bytu zcela nevinných lidí, ale dokonce se ani nesnažil předem dohodnout a vyzvat dlužníka k zaplacení. Kdyby tak učinil, mohlo se vše vysvětlit," argumentují Trnkovi. Exekutor tvrdil opak: třikrát je navštívil, vždy bezvýsledně. Tvrzení proti tvrzení, nezbylo než konstatovat zástupkyni soudu.
Dalším problémem, jak se záhy ukázalo, byl advokát. Manželé tušili, že soud se soudem nebude jednoduchý a proto se snažili najmout odborníka. Pět oslovených právníků však s případem nechtělo mít nic společného. To my neděláme, je to složité, není šance na výhru, zněla jejich vysvětlení. "V pořadí šestá advokátka, na kterou jsme se obrátili, rovněž konstatovala, že nemáme naději, a za svoje hodinové poradenství si naúčtovala pět set korun," říká Helena Trnková.
Sepsali proto stížnost sami. Odpověď soudu, která přišla po čtrnácti dnech, je příjemně překvapila. Stálo v ní, že soud uznává své pochybení a omlouvá se, s tím, že s žádostí o náhradu škody se mají obrátit na ministerstvo spravedlnosti, které je nadřízeným orgánem.
Druhý dopis včetně vyčíslených peněžních požadavků už tentokrát sepisoval právník. Manželé v něm požadovali mimo jiné pět tisíc korun za poškozené dveře a zámek, patnáct set korun jako náhradu za telefonáty na policii a soud a dojíždění autem k lékaři. Sto padesáti tisíc korunami ocenili újmu na cti. Odpověď z ministerstva, která na sebe nechala čekat čtyři měsíce, manžele překvapila podruhé. Tentokrát už ne mile. "Laikovi těžko srozumitelný text jsme si přeložili jednoduše: trhněte si nohou," říká Helena Trnková. Nároky na úhradu škody totiž ministerstvo zpochybnilo. Podle jeho vyjádření je manželé řádně nedoložili. Jediné, co podle odpovědi nelze zpochybnit, je nárok firmy – věřitele, která exekuci vyvolala. (Dluh 1200 korun hned druhý den po exekuci syn Trnkových v pokladně soudu vyrovnal).
Jak vyplývá z právního rozboru případu vypracovaném advokátkou Šárkou Malíkovou-Petříčkovou, manželé by museli skutečně dokázat, jak jim škoda vznikla. Například účtem za opravu dveří, koupi nového zámku, výpisem z telefonního účtu. Pokud by se chtěli dočkat satisfakce za morální újmu, museli by podle advokátky podat u soudu samostatnou žalobu na ochranu osobnosti. Samozřejmě s rizikem, že spor prohrají a budou muset uhradit soudní výlohy. "Fyzická osoba má právo se domáhat jednak morálního zadostiučinění – omluvy - a v případě značného snížení její důstojnosti i náhrady nemajetkové újmy v penězích. V tomto konkrétním případě se nám úspěch v tomto řízení nejeví příliš pravděpodobným," konstatuje advokátka.
"Manžela celý případ znechutil. Nechce s ním už mít nic společného," říká Helena Trnková. Ji samotnou téměř odradilo právě vyjádření ministerstva spravedlnosti. "Člověk bez právnického vzdělání ho téměř nemá šanci pochopit. Udělali jsme chybu, když jsme spolu s žádostí o náhradu škody neposlali účtenky. A třeba bychom to i rádi napravili. Ale namísto stručného vysvětlení, proč nelze naší žádosti vyhovět, přišlo jen velmi učeně vypadající povídání. Myslím, že má jediný smysl, běžné lidi zastrašit, aby neotravovali," říká žena. Sama se ještě úplně nevzdala. Napsala přímo ministrovi. Nyní čeká na odpověď.
Máte nějaké zkušenosti s exekucí? Je u nás dostatečně používaným nástrojem, nebo by měla být využívána daleko více? Napište nám své názory a zkušenosti.
