Jedovatá rtuť zůstává v Africe hlavním prostředkem pro získávání zlata z rudy. Své o tom ví i Sadio Camarová, jedna z žen, které se těžbou drahého kovu živí. „Vím, že rtuť není zdraví prospěšná, proto nepiji vodu, se kterou přicházím do styku. Zpracovávám jen malé množství zlata, takže žádné nebezpečí nehrozí,“ řekla pro agenturu AP.
Při těžbě se rtuť rychle a snadno váže na zlato. Těžaři ji přimíchávají do rozdrcené rudy a směs následně na otevřeném ohni zahřívají. Rtuť se odpaří, a co zbude, je hrudka zlata. Tento proces je levný, účinný, ale také nebezpečný.
V senegalském regionu Kédougou, který je na zlato bohatý, jde o hlavní způsob těžby. Podél bahnitých břehů se brodí desítky žen hledajících vzácný kov. Obvykle ho zpracují pět až deset gramů měsíčně, což jim zajistí příjem mezi 370 až 745 dolary (8 311 až 16 734 korun). V zemi to je více než dvojnásobek průměrného platu, který činí zhruba 200 dolarů (4 492 korun).
Zlato zdražuje a s ním i šperky. Někteří z nás nepřežijí, varují klenotníci zákazníky |
Mnoho z nich má navíc omezený přístup k čisté vodě, takže v místních tocích tráví dlouhé hodiny, aby mohly pracovat, koupat děti, prát nebo mýt nádobí. „Je to nejjednodušší způsob, jak si dnes vydělat peníze. Vlastní zemědělství vám nezajistí dostatek potravin ani jiných potřeb,“ popisuje situaci Camarová.
Ve své chatce nedaleko potoka pak na kovové lžíci ohřívá směs, aby se rtuť odpařila a zanechala po sobě zrnko zlata. Během procesu nemá žádnou masku ani rukavice a ze vzdálenosti jen pár metrů ji sledují její děti, které výpary dýchají. Jedno z jejích dětí trpí častými bolestmi žaludku, ale ona sama zatím žádné problémy nezaregistrovala.
I malé množství způsobuje velké problémy
Otrava rtutí může způsobit nenávratné poškození mozku, zpožděný vývoj, třes, ztrátu zraku, sluchu nebo koordinace. Výpary se snadno šíří vzduchem, kontaminace ale prostupuje i vodou a půdou. Zejména po silných deštích se koncentruje v řekách, otravuje ryby a hromadí se v potravním řetězci.
„Ženy jsou mnohem ohroženější než muži,“ říká Modou Goumbala, vedoucí monitoringu a hodnocení v nevládní organizaci La Lumiere, která podporuje rozvoj komunit v jihovýchodním Senegalu.
Expozice může být obzvláště nebezpečná pro těhotné a kojící ženy, protože rtuť může procházet placentou. Plodu hrozí opožděný vývoj a vrozené vady. Kojenci mohou toxické látky přijímat i prostřednictvím kontaminovaného mateřského mléka.
Amerika hledá horníky. Trump podepsal příkazy na podporu těžby uhlí |
Dukova univerzita v Severní Karolíně provedla v roce 2018 výzkum, který ukázal, že množství rtuti v půdě a vodě v okolí vesnic, které se těžbou zabývají je desetkrát až stokrát větší než bezpečnostní limity stanovené Světovou zdravotnickou organizací a americkou Agenturou pro životní prostředí.
„Kdyby to bolelo hned jako říznutí nožem, lidé by přestali. Problém ale je, že trvá roky, než se nebezpečí projeví,“ řekl Doudou Dramé z územního střediska pro sledování těžebního odvětví. Organizace se zasazuje o bezpečné podmínky pro horníky v těžební oblasti. „Rtuť se vypouští přímo do řeky, pálí ji pod širým nebem. Tím do ovzduší vypouštějí toxický kouř, který je nesmírně nebezpečný,“ dodává.
Podle Programu OSN pro životní prostředí je právě tato těžba zlata největším světovým zdrojem emisí rtuti. Odhaduje se, že jen v Senegalu se z dolů ročně uvolní dvanáct až šestnáct tun rtuti.
Jde to i bez rtuti
Senegal ratifikoval úmluvu o rtuti v roce 2016 a zavázal se tak omezit její používání a znečištění. Látka je však nadále široce dostupná a podle zprávy Institutu bezpečnostních studií z roku 2022 většina jejích dodávek pochází z Guiney, Mali, Burkiny Faso a Ghany. Menší množství se pašuje i ze zubních klinik v Dakaru.
Tamní vláda slíbila, že v roce 2020 vybuduje 400 jednotek, kde budou horníci moct zlato zpracovávat bez pomoci nebezpečného kovu. Zatím byla ale postavena jen jedna, a to zhruba 24 kilometrů od domova Sadio Camarové.
Stroj využívá k oddělování zlata od rudy gravitaci. Moc lidí o něj ale zájem nemá. „Chvíli ho používali, ale pak přestali, protože jedna jednotka nemůže pokrýt celou vesnici,“ řekl Goumbala. „Ti, co žijí poblíž to samozřejmě využívat mohou, ale ti vzdálenější si nemůžou dovolit převážet rudu až sem, zpracovat ji, a pak se zase vracet zpátky. Je to náročnější,“ dodal. Podle Camarové, která jednotku také vyzkoušela, byl stroj méně účinný a nějaké zlato se při něm ztratilo.
Zlato láme rekordy. Proč po drahém kovu investoři lační zrovna teď? |
Od roku 2024 je v Senegalu nová vláda, která ve snaze omezit znečištění dočasně pozastavila těžbu v okruhu 500 metrů od řeky Falémé, která protíná senegalské zlaté pásmo a tvoří hranice s Mali.
Podle Goumbala je ale řešením instalovat alespoň jednu jednotku na zpracování zlata na vesnici. Ovšem přiznává, že i s tím jsou spojeny problémy. Stroje jsou drahé, náročné na údržbu a vyžadují náhradní díly, které jsou dostupné jen v zahraničí. Nelíbí se to ani těžařům, kteří tvrdí, že rtuť je výnosnější a efektivnější.
„Musíme přesvědčit komunity, že i když vydělají více peněz používáním rtuti, nakonec tento zisk utratí za léčbu nemocí, které tento kov způsobuje,“ uzavírá Goumbala podle AP. „Dlouhodobé důsledky jsou mnohem horší.“
