Když bylo Gavinu Munrovi asi sedm let, prohlížel si bonsaje svých rodičů. Všiml si, že silueta jedné z nich připomíná trůn. Ten obraz mu utkvěl v paměti. V té době trávil dlouhý čas v nemocnici, kde se léčil se skoliózou a Klippel-Feilovým syndromem, vzácným onemocněním kostí. Čas si krátil pozorováním stromů a divoké zvěře za oknem. Příroda, jak sám říká, mu pomohla se uzdravit, píše portál The Washington Post.
„První semínka toho nápadu byla zaseta, když jsem byl ještě malý kluk,“ říká Munro, který strávil posledních dvacet let snahou vypěstovat ze stromů židle. Výroba jedné z nich trvá šest až dvanáct let v závislosti na druhu dřeva a počasí. Dosud manželé vyrobili asi patnáct prototypů. „Pro mě jde o udržitelnost a o to, jak se v sadu rozvíjí úžasná příroda,“ doplňuje jeho žena Alice.
 |
Jemná spolupráce s přírodou
Gavin Munro, který je povoláním nábytkový designér, a jeho žena, která má zkušenosti v oboru zahradnictví, vedou společnost Full Grown, která využívá speciální starodávné techniky – včetně výmladkování, roubování, pletení a pěstování na špalíru – k tvarování živých stromů do podoby židlí.
Ačkoli se mu myšlenka na projekt živých židlí honila hlavou už od dětství, naplno se zrodila během studií nábytkového designu. Tehdy si uvědomil, jak složitá a hlavně nákladná je výroba běžných předmětů. „Bylo to pro mě jako naprosté prozření,“ řekl a vysvětlil, že pěstování stromu, který se pak pokácí a zpracuje na běžnou dřevěnou židli, může trvat i desítky let. „My se naopak snažíme přijít na to, jakým nejjemnějším způsobem můžeme s přírodou spolupracovat a přitom vytvořit krásné věci, které vydrží stovky let,“ říká.
Než začal experimentovat, četl o jiných lidech, kteří před ním vyráběli nábytek ze stromů, včetně bankéře z Wisconsinu jménem John Krubsack,, který vytvořil židli podobným způsobem, anebo Axela Erlandsona, který vyráběl sochy a nábytek roubováním. „Věděli jsme, že je to možné,“ říká Munro.
Vymysleli trička s příběhem. Nápad má úspěch a míří i do Evropy |
V roce 2006 si Munroovi pronajali část farmy v Derbyshiru, aby mohli zahájit testování. Brzy si ale uvědomili, že tam stromy nemají dostatek slunečního světla, a tak srovnali svah a stromy vysadili znovu. „Jenže nakonec nám je rozdupaly krávy. Měli jsme tedy pár neúspěchů,“ přiznává.
Experimenty se poté přesunuly do zahrady jeho zesnulé matky, kde konečně vznikly první židle. V roce 2008 Munroovi vysadili asi 3 000 stromů na pronajatém poli, které se stalo pozdějším „Židlovým hájem“, jak svoji pěstírnu nazývají. V průběhu let experimentovali s několika druhy stromů včetně vrby, dubu, jasanu, lísky, buku a třešně.
Jak roste židle
Proces „výroby“ živé židle začíná jediným stromkem, který se nechá zakořenit a růst asi pět let. Poté se strom zkrátí, odřízne se až k pařezu, což podpoří růst nových výhonků z kořenů. Ty se pak vedou kolem připraveného rámu a postupně se tak tvarují do podoby obrácené židle.
Aby strom/židle získal správný tvar, je třeba odstraňovat nežádoucí výhonky a roubovat jiné, což zahrnuje svazování výhonků, aby se pomalu spojily v jeden. Pěstitelé židlí také provádějí malé řezy do kůry, aby ovlivnili směr růstu. Jakmile je židle připravena ke sklizni, suší se po dobu jednoho roku v interiéru a následně se brousí. „Když jsou stromy velmi mladé, jsou docela pružné, takže se snáze tvarují,“ říká Alice. Manželé podle jejích slov vyzkoušeli mnoho tvarů, forem a designů.
Každý hlas se počítá. Vyberte nejlepší podnikatelský příběh roku 2025 |
Podle Munroových je výroba jejich židlí neustálý proces pokusů a omylů. Právě proto mají v této fázi mnohem méně hotových židlí, než v co doufali. „Generace židlí, o které jsme si mysleli, že bude fungovat, se ve skutečnosti před sklizní zdeformovala,“ přiznává Munro a dodává, že vyrobili také lampy, stoly, lavice nebo další konstrukce.
Postupem času se oba naučili využívat přírodu ve svůj prospěch. „Snažíme se od stromů vyžadovat co nejméně a poskytovat jim co největší ochranu,“ říká Munro. Čím lépe se podle něj ke stromu chováte, tím lépe bude spolupracovat. „Čím více jsme s přírodou spolupracovali, místo abychom se ji snažili ovládat, tím většího úspěchu jsme dosáhli,“ dodává jeho žena.
Doma žádnou nemají
Tyto neobvyklé živé židle vzbudily pozornost po celém světě a byly vystaveny v muzeích a na výstavách v Evropě, Asii a Spojených státech. Jednu židli podle Munroových zakoupilo dokonce Muzeum moderního umění v San Francisku. Přibližně deset židlí manželé prodali jako umělecká díla muzeím a soukromým sběratelům. „Nemůžeme je prodávat jako židle, protože jsou to všechno funkční prototypy,“ vysvětluje Munro. Zatím se jim nepodařilo zprovoznit výrobní linku na židle. „Ale pracujeme na tom.“
Munroovi ovšem přiznávají, že doma žádné ze svých „výrobků“ nemají, protože se obávají, že by je jejich pes rozkousal. Oba manžele tak ještě čeká spousta práce, než budou moci židle vyrábět ve větším měřítku, což je jejich cíl. Ačkoli se na současných prototypech dá sedět, je třeba to dělat opatrně a pohodlí se prý liší.
Rodina žije v domě, který si sama postavila. Deset let nemusí platit účty |
„I když se tomu věnujeme už dvacet let, jsme doslova teprve na začátku,“ říká Munro. Dodává, že hotové židle vyžadují minimální údržbu, kromě voskování zhruba jednou za deset let. Munroovi nyní doufají, že se o své zkušenosti podělí s ostatními. Právě připravují spuštění Full Grown Academy, občanského vědeckého projektu, jehož cílem je šířit jejich techniky mezi širší veřejnost. Plánují, že akademie bude v provozu od příštího jara.
„Moc nám záleží na tom, aby to, co jsme se naučili, nezmizelo v nicotě,“ říká Alice. „Chceme pomáhat ostatním lidem, kteří si chtějí sami pěstovat židle a malé konstrukce,“ uzavřela podle amerického deníku.
