Tapie byl podle tamního tisku příkladem francouzského selfmademana. Narodil se v chudé dělnické rodině a po maturitě začal pracovat v obchodu s televizory. Díky skvělým řečnickým schopnostem se mu dařilo, a později si otevřel vlastní obchod, který záhy prodal. To se následně stalo jeho podnikatelským modelem: kupoval firmy v nesnázích, „zeštíhlil“ je a se ziskem prodal. Na začátku 90. let minulého století například několik let vlastnil firmu Adidas.
Na konci 80. let se setkal s Mitterrandem a zastupoval v parlamentních volbách Socialistickou stranu v tradičně pravicově nakloněném regionu kolem Marseille, kde se mu podařilo zvítězit. Stal se tak poslancem a následně ministrem pro záležitosti měst v Mitterrandově socialistické vládě.
Po vstupu do politiky však Tapie čelil tlaku na to, aby se zbavil podílů ve svých firmách. Akcie firmy Adidas tak prodal bance Crédit Lyonnais, s níž se následně dostal do vleklého soudního sporu. V roce 2008 učinila tehdejší francouzská ministryně financí Christine Lagardeová kontroverzní rozhodnutí a dala pokyn, aby se spor vyřešil arbitráží, což bylo považováno za velmi neobvyklé. Soudy nakonec označily arbitráž za podvodnou a nařídily podnikateli vrátit 404 milionů eur (tehdy asi 10,7 miliardy korun), které v ní získal.
Do povědomí širší veřejnosti se Tapie dostal díky svému účinkování v televizních pořadech, vlastnil rovněž cyklistickou stáj La Vie Claire, jež pod jeho vedením dvakrát vyhrála Tour de France. Mezi lety 1986 a 1994 byl také předsedou fotbalového klubu Olympique Marseille, který v té době získal pětkrát v řadě titul ve francouzské první lize i prvenství v Lize mistrů. Tapieho éra však skončila v roce 1995 kvůli korupční aféře, za níž si odseděl několik měsíců ve vězení.
Politování nad Tapieho smrtí vyslovili mimo jiné francouzský premiér Jean Castex či bývalý ministr vnitra Christophe Castaner. „V srdcích obyvatel Marseille po něm zůstane velká mezera,“ napsal na Twitteru tým Olympique Marseille s vyjádřením soustrasti jeho rodině a blízkým.