Jednu starší průpovídku neslyší místní lidé moc rádi. Ta praví, že pokud stáhnete okénka při průjezdu Německem, podle zápachu vždy poznáte, že se nacházíte v Dolním Sasku. V něm je centrum byznysu, který každoročně generuje zhruba šest miliard euro, tedy přibližně 147 miliard korun, a díky kterému putuje německé vepřové po celém světě.
Ale nárůst produkce má svou cenu, ekologické mapy koncentrací amoniaku od zvířat a nitrátů ve spodních vodách září toxickou rudou barvou, píše server.
Kritici tvrdí, že místní úřady povolily průmyslu takřka neomezený růst a k ekologickým dopadům se obrátily zády. Zatímco většinová veřejnost již vnímá pohodu zvířat jako důležité téma, znečištění vod tak zajímavé pro ni zatím není.
Ráj pro prasata
„Srdcem problému znečištění je velké množství prasat v Dolním Sasku,“ vysvětluje Christine Chemnitz, ředitelka německého zemědělského think tanku Agora Agriculture. Zatímco chlévská mrva je zdrojem zemědělských hnojiv, jejich přílišné využívání vede k hromadění nitrátů ve spodních vodách, což může poškodit řeky, jezera a oceány. V oblastech Dolního Saska a Severního Porýní-Vestfálska, což je jeho jižní soused, je umístěno skoro 60 procent německých vepřů.
Na některých místech v Dolním Sasku, kde žije sedm milionů prasat (tedy zhruba pětkrát víc, než je chovaných prasat v ČR), je hustota na čtyřnásobku národního průměru.
Plošný příkaz snížit počty chovných zvířat Nizozemci nezavedou, míní expert |
Po druhé světové válce byla živočišná výroba jedním z mála oborů, kterým se mohly zajistit příjmy ve zemi, která se bere za jednu z chudších při porovnávání s ostatními spolkovými oblastmi. Ale v regionu byl dostatek zemědělské půdy, kam se dala zapravovat kejda, a přístup k severním přístavům jako je Hamburg, odkud se dalo vozit krmivo a další produkty.
Jezera jsou v kritickém stavu
O léta později se zjistilo, že nitráty z prasečích exkrementů znečišťují místní vodní toky, říká Uwe Behrens, aktivistka z Aliance pro lidi, životné prostředí a zvířata. Kvůli němu podle Behrens je nyní soustava ahlhornerských rybích jezer se svou 465hektarovou výměrou v kritickém stavu. V jednom z jezer napájených řekou, která se předtím klikatila mezi poli, bylo nalezeno 133 tun nitrátů. „Ve vodě je prostě moc hnojiv,“ tvrdí Behrens. Úředníci z tamního lesnického úřadu pak nedávno popsali chráněné jezero jako obří závod na splašky.
V jižním Oldenburgu, kde je centrum prasečích farem, se zjistilo, že hladiny čpavku dvojnásobně překračují limity, které jsou pro přírodu bezpečné. Ale hlavním problémem jsou nitráty, které ve spolkové zemi na mnoha místech překračují evropský limit 50 mg/l.
EU odčerpává z trhu vepřové, aby ho zdražila. Českým farmářům to nepomůže |
Úřady těchto dvou spolkových zemí jsou nyní kvůli neřešení situace žalované aktivistickým hnutím Deutsche Umwelthilfe. To tvrdí, že dvě třetiny podzemních vod v oblasti kolem řeky Ems v Dolním Sasku jsou v desolátním stavu. Podle mluvčí hnutí a bývalé farmářky Reinhild Benning můžou být limity v samých centrech chovu překračovány až čtyřikrát. A že jde o ty samé oblasti, kde byli politici ochotní „dívat se mimo“, pokud by se ne všechno dělo právě správně.
Benning tvrdí, že vlády dlouhodobě chtěly podporovat rozvoj prasečích chovů. Počty vepřů v oblasti a i velikost farem enormně rostly mezi lety 2004 a 2012, kdy se také zdvojnásobil export vepřového masa ven z Německa. Před čtyřmi lety rozhodl Evropský soudní dvůr, že stát porušil evropské právo, protože nedokázal pohlídat dodržování nitrátových směrnicí. Více než na čtvrtině měřících míst v zemědělské půdě jsou ale dosud v Dolním Sasku limity překračované.
Loni politici zákony zpřísnili
V současnosti už jsou podle tamních farmářů zákony zpřísněné, tvrdí, že se nyní již nadměrné množství dusíku do půdy nevylučuje. Loni totiž Německo představilo přísnější regulace ohledně nakládání s hnojem, řešení odsouhlasila Evropská komise. Přesto nejsou všichni přesvědčení, že je nyní systém nastavený na vyčištění špinavého odkazu německého vepřového úspěchu.
Tamní ministr životního prostředí Olaf Lies připouští, že náprava půdy a podzemních vod nebude okamžitá. „V časech všeobecné liberalizaci jsme se spoléhali na odpovědnost firem a zemědělců a vzdali jsme se kontrol. Nyní máme odpovědnost zvrátit příliš rychlý vývoj na přijatelnou úroveň,“ uzavřel.
Podobnou situaci nyní řeší i vláda v Nizozemí. Tamní vláda se rozhodla omezit chovy, aby neprodukovaly v takovém množství emise dusíku, snížením počtů hospodářských zvířat o třetinu. To vyprovokovalo farmáře k protestům, při nichž došlo ze strany policie i na střelbu.
V ČR se naopak vláda snaží skomírající chovatele podpořit, aby se počty chovaných zvířat nedostaly na ještě nižší úroveň a dále se nesnížila soběstačnost ČR v této komoditě. Přestože je vepřové hlavním masem v českém jídelníčku, činí soběstačnost zhruba 43 procent.
