Žabí stehýnka jsou považována za součást kulinárního dědictví Francie a pečená dokřupava a okořeněná česnekem se podávají v mnoha restauracích. Jenže ve Francii samotné jsou jedlé druhy žab už desítky let chráněné. Jejich odchyt je přísně regulován, stejně jako ve velké části Evropské unie. V regionu Burgundsko-Franche-Comté je za určitých podmínek možné odchytávat skokany v době, kdy míří k tůňkám, aby se rozmnožovali.
Asi 2 800 tun žabích stehýnek se do Francie ročně dováží ze zahraničí a na druhé straně světa kvůli tomu vznikají problémy. Pro země, které jsou jejich největšími exportéry, chuť lidí v Evropě na tuto lahůdku znamená nejen nebezpečí pro ohrožené druhy žab, ale i pro rovnováhu ekosystému.
„Obchod se žabími stehýnky vláda prakticky nereguluje a nedohlíží na něj,“ říká Ganjar Cahyadi, odborník na obojživelníky z přírodovědného muzea ve městě Bandung na indonéském ostrově Jáva. Oficiální údaje o stavech volně žijících žab neexistují. „Nevíme, kolik žab se vyváží a kolik jich ještě zbývá ve volné přírodě,“ přiznává Cahyadi.
Podobná situace je ve Vietnamu, který je také významným vývozcem obojživelníků. Mai Nguyenová z organizace na ochranu zvířat Humane Society International říká, že počet žab se v posledních desetiletích výrazně snížil. „Když jsem jako malá žila na venkově, bylo naprosto běžné vídat a chytat žáby,“ vzpomíná. „Ale teď, o skoro 40 let později, se člověk se žábou ve volné přírodě sotva kdy setká,“ dodává. Plány ohledně omezení vývozu zatím nejsou.
Deštné pralesy v jihovýchodní Asii a zvláště v Indonésii jsou přitom známé svojí velkou druhovou rozmanitostí - dodnes se tam nacházejí doposud neznámé druhy. Je však možné, že kvůli rozšíření odchytu žab budou některé druhy vyhubeny, ještě než je vědci stihnou popsat, říká Cahyadi s tím, že pro výzkum a zejména ochranu živočichů je naléhavě nutné dělat více. Žáby jsou nejen kořist, ale i lovci. Díky tomu jsou významnou součástí ekosystémů, ve kterých žijí, zejména pokud jde o populace hmyzu, jakou jsou kobylky nebo komáři.
„Žáby působí jako přirozené insekticidy. Požírají hmyz, který by jinak mohl znamenat problémy pro zemědělství a veřejné zdraví,“ vysvětluje Cahyadi. „Bez žab bychom museli pro boj se hmyzem používat více chemikálií,“ dodává. A to by škodilo nejen životnímu prostředí, ale i lidem. Řešením by podle Cahyadiho bylo zaměřit se spíše než na lov žab na jejich chov. To by prospělo místní ekonomice a vznikly by nové pracovní příležitosti.
Extrémní gastronomie: žábu na swikee loví děti přímo před vámi |
Podobný nápad měl Patrick François. Před 13 lety tento bývalý obchodník s rybami založil v městečku Pierrelatte na jihu Francie zřejmě první žabí farmu v zemi. Vypráví, že sledoval, jak stoupá obliba lokálně vyráběných produktů. „Proto jsem se do toho také pustil,“ říká.
Chová druh žab, který vyšlechtili vědci. Jeho zvláštností je to, že zatímco běžné žáby požírají jen živočichy, kteří se pohybují, ty jeho se spokojí i s tím, co se nehýbe. Françoisovy žáby tráví celý život v některé z asi stovky nádržek v hale, ve které se neustálé ozývá bublání vody a kvákání. Žabími stehýnky zásobuje něco přes deset restaurací. „Více ne, můj chov není obří,“ říká. Mezitím vzniklo i několik dalších žabích farem, nicméně i tak dokážou uspokojit jen malou část poptávky ve Francii.
5. dubna 2011 |
