Vysokorychlostní obchodování je mnohými světovými finančníky označováno za parazitování na akciových trzích. Dalo by se totiž v podstatě popsat jako „daň“ z každého nákupu, který na burzách proběhne. Využívá skuliny v tzv. spreadech – rozmezích, které jsou kupující ochotní zaplatit, a uměle navyšuje cenu.
Když se totiž obchodník rozhodne koupit akcii, určí, jakou nejnižší a nejvyšší částku je ochoten za ni dát. V tu chvíli vyšle burze signál a ta ve chvíli, kdy signál dorazí, vypočítá podle aktuální situace na trhu přesnou cenu.
Vysokorychlostní obchodníci tohoto systému využívají díky silné výpočetní technice a rychlým spojením s burzami. Když totiž jejich systémy zaznamenají či odhadnou, že chce někdo dané akcie koupit, rychle je koupí před ním. Tím se navýší jejich cena a oni je následně s drobným ziskem prodají původnímu zájemci.
Za rychlost se platí miliony
Rozhodují milisekundy. Rozdíl mezi tím, kdy dorazí příkaz k nákupu od původního zájemce, a tím, kdy ten od vysokorychlostního obchodníka, bývá kratší než délka mrknutí lidského oka. Za nejkratší a nejrychlejší spojení jsou tak vysokorychlostní finančníci ochotní platit miliony dolarů ročně.
Přestože jsou zisky z jedné takové transakce pro vysokorychlostního obchodníka minimální, je schopen jich provést obrovské množství. FCA sledovala londýnskou burzu po 43 dní a během té doby napočítala 2,2 miliardy takových obchodů, píše CNBC. Podle některých finančníků tvoří až 20 procent veškerého obchodování na burzách.
Podle FCA by se v případě, že by vysokorychlostní obchodování přestalo existovat, zlevnilo obchodování na burze o 17 procent, tedy o zhruba 5 miliard dolarů (přes 114,6 miliardy korun). V období, kdy jeho efekty regulátor studoval, navíc ve více než osmdesáti procentech případů tyto „závody“ vyhrával pouze jeden z šesti největších hráčů na trhu vysokorychlostních transakcí.
Zastánci tohoto stylu obchodování argumentují tím, že pro ostatní investory vytváří likviditu. Patří mezi ně mimo jiné i český burzovní matematik Karel Janeček, který se i díky němu dostal mezi stovku nejbohatších Čechů. Své bohatství v současnosti využívá především k filantropické a charitativní činnosti – založil několik nadačních fondů, například Nadační fond proti korupci, Nadační fond Neuron nebo Nadační fond Karla Janečka.
