Ohlušující rachot automatizovaných tkalcovských stavů, který se rozléhá v jedné z továrních hal v městské čtvrti Kojima ležící v prefektuře Okajama, nevadí Šigeru Učidovi. Sklání se nad stroji, aby se ujistil, že fungují hladce.
Devětasedmdesátiletý muž si už na hlasité rachocení dřevěných člunků, které se pohybují sem a tam, zatímco bavlněná vlákna se vznášejí ve vzduchu prosyceném štiplavým zápachem oleje, zvykl. Pět desetiletí strávených tkaním džínoviny zbarvilo jeho prsty do sytě modré barvy.
„Musíte se spolehnout na intuici,“ říká Japonec, který se více než deset let učil ovládat tkalcovské stavy a je jedním z mála řemeslníků, kteří v tomto jižním městě ještě zůstali. Ponurá továrna je na hony vzdálená od lesku módních přehlídek v Tokiu a Paříži, kde je japonský denim právě v kurzu, píše agentura Bloomberg.
Tento trpělivě vyráběný materiál, který je již dlouho ceněn znalci pro svou strukturovanou přízi a jedinečný způsob vyblednutí, si získává celosvětové uznání díky módním domům jako Christian Dior anebo Balenciaga, které jej používají ve svých kolekcích. Tento trh by měl do roku 2035 růst o více než 85 procent na celkovou hodnotu 5,2 miliardy dolarů.
Japonsko už má téměř 100 tisíc lidí nad sto let, před půlstoletím jich byly stovky |
Učida, který pracuje v textilním průmyslu od svých dvaceti let, vzpomíná, jak ho v mládí po továrně honil jeho mentor s kladivem v ruce. Říká, že v městečku zůstalo jen asi šest řemeslníků, hrstka nedávných učňů odešla do šesti měsíců od nástupu do zaměstnání.
„Je to náročná práce a cesta, kterou musíte absolvovat, není snadná,“ potvrzuje Masataka Suzuki, prezident společnosti Japan Blue Co., která je jedním z hlavních výrobců džínoviny ve městě. „Pracoviště je stejné jako v minulosti,“ dodává.
Zbylo jen pár stovek stavů
Většinu japonského denimu vyrábí jen několik společností se sídlem v jihozápadních prefekturách Okajama a Hirošima. Vysoce kvalitní bavlna se spřádá do příze, která se pak opakovaně namáčí do kádí s přírodním indigovým barvivem, aby se dosáhlo syté modré barvy. Každý krok často provádějí lidé, kteří strávili desítky let zdokonalováním tohoto řemesla.
Kolébka japonské džínovinyKojima je městská čtvrť (dříve samostatné město), která dnes patří pod město Kurašiki v prefektuře Okajama. Právě zde vznikly značky Japan Blue Jeans a Momotaro Jeans patřící pod prvně jmenovanou společnost. Tzv. Kojima Jeans Street je ulice, která přitahuje fanoušky kvalitní džínoviny z celého světa. |
Džínová tkanina se poté vytváří na tkalcovských stavech, které na počátku 20. století nevynalezl nikdo jiný než Sakiči Toyoda, jehož společnost Toyota Industries Corp. se později soustředila na výrobu motorů a motorových vozidel.
Podle společnosti Japan Blue měl japonský textilní průmysl v roce 1975 až 300 000 člunkových tkalcovských stavů. Poté, co levnější dovoz zasytil trh a stárnoucí stroje se časem porouchaly, se nyní v džínových továrnách používají méně než čtyři stovky stavů. „Z toho asi třetina je pod kontrolou Japan Blue,“ říká Suzuki.
Pokud se stroj porouchá, je nutné pečlivě shánět náhradní díly, které se většinou získávají z jiných rozbitých stavů. Dalším problémem je najít pracovníky, kteří umí stroje obsluhovat, udržovat a opravovat.
Japonská populace stárne, vzkvétá tam trh s plenami pro dospělé |
Přesto poptávka po japonské džínovině prudce roste – pomáhá tomu rostoucí cestovní ruch, který v první polovině roku 2025 dosáhl rekordní úrovně, stejně jako slabý jen, který zvyšuje výdaje návštěvníků. Suzuki říká, že tržby se za poslední rok ztrojnásobily, a to především díky turistům, kteří se hrnou do místní 400 metrů dlouhé ulice s mnoha obchody s džínovinou, dílnami, kavárnami a galeriemi.
Nemám čas hledat za sebe náhradu
Mezi rostoucí armádu fanoušků denimu se řadí i Jeff Jamazaki, model a tvůrce obsahu, který často cestuje ze svého domova v Los Angeles do Japonska, aby objevoval nové značky. „Japonský denim je nejlepší na světě,“ říká muž, jehož instagramový profil je plný doporučení nejlepších míst v Tokiu, kde nakupovat.
Podle něj by k poptávce po japonském denimu, který je synonymem kvality a dlouhé životnosti, mohla přispívat i negativní reakce spotřebitelů na dopad fast fashion na životní prostředí. Navzdory rostoucí popularitě je i podle něj budoucnost tohoto odvětví nejistá.
„Za deset let už nebudeme schopni vyrábět džínovinu jako tuto,“ potvrzuje Keniči Iwaja, generální ředitel společnosti Pure Blue Japan. Společnost momentálně prodává přibližně 20 000 párů džínů ročně – což je nárůst o více než 50 procent od 90. let – a naprostá většina z nich se vyváží do USA. Výrobní náklady se však za toto období zdvojnásobily.
Také Iwaja říká, že mezi řízením firmy, návštěvami obchodů v Tokiu a cestami do zahraničí na módní přehlídky nehledá náhradu za sebe ani za stárnoucí řemeslníky. „Nemám čas nikoho učit,“ uzavírá podle agentury Bloomberg.
