Obyvatelé keňské vesnice Mukuku to poznali ve chvíli, kdy se nad jejich hlavami ozvala rána silnější než hrom. Na pole dopadl rozžhavený kus rakety širší než autobus a těžší než kůň. „Lidé si mysleli, že nastal konec světa,“ popsal pro The New York Times místní obyvatel John Mukunuu.
Kruhová část rakety měla při návratu do atmosféry shořet stejně jako většina podobných součástí. Některé materiály však vysoké teploty přežijí a jejich zbytky pak nekontrolovaně dopadají na zem. Americká výzkumná pracoviště loni zaznamenala téměř 820 takových návratů, zatímco před deseti lety jich bylo pouze 110. Objekty vážící více než tunu se k Zemi vracejí přibližně jednou týdně.
Z Plzně až ke hvězdám. Studentka pomohla dostat českou družici do vesmíru |
Florida i polská Poznaň
K incidentům dochází i jinde. V roce 2024 prorazila část zařízení z Mezinárodní vesmírné stanice střechu rodinného domu na Floridě. Jiný kus rakety společnosti SpaceX dopadl nedaleko obchodního centra v polské Poznani, další se našel poblíž letiště. Nad ostrovem Tenerife se zase rozpadla třítunová čínská družice, jejíž průlet vyvolal v oblasti tlakovou vlnu.
Riziko dál poroste spolu se stoupajícím významem vesmírného byznysu. Loni odstartovalo více než 300 raket, téměř čtyřikrát více než před deseti lety, a kolem Země nyní krouží asi 16 tisíc satelitů. Jen samotná SpaceX jich provozuje přes deset tisíc.
Pravděpodobnost zásahu člověka je zatím nízká, ale s množstvím techniky se mění i výpočty. Třeba nedávná studie pro americký letecký úřad odhadla, že do roku 2035 by trosky satelitů SpaceX mohly někoho zabít nebo zranit každé dva roky.
První firma dostala povolení na vesmírné zařízení, které má změnit noc v den |
Pravidla zaostávají za realitou
Přesné místo dopadu neumějí spolehlivě určit ani nejlepší modely. Chyba jediné minuty ve výpočtu může posunout předpokládanou oblast téměř o 500 kilometrů. Evropské státy proto několik dní sledovaly jedenáctitunový stupeň čínské rakety Ču-čchüe-3. „Poslední oběhy vedly nad Evropou a bylo to skutečně nebezpečné,“ uvedl pro The New York Times Mariusz Slonina z polské agentury.
Objekt nakonec skončil v oceánu, podobná úleva však nemusí přijít pokaždé. Odpovědnost za škody upravují smlouvy OSN sepsané v době, kdy do kosmu létalo několik státních raket ročně. Dnešní provoz tisíců komerčních družic nepředpokládaly. Poškozený navíc většinou nemůže žádat firmu přímo a musí spoléhat na svou vládu.
Problémem bývá už určení původu. Raketa může vzniknout v jedné zemi, odstartovat z jiné a nést družici společnosti ze třetího státu. Úřady pak porovnávají výrobní značky, dráhu letu i záznamy o startu. Teprve poté mohou začít jednat o náhradě, zatímco majitel poškozeného domu čeká bez jistoty výsledku.
Firma chce rozmístit na orbitě tisíce zrcadel a světlo prodávat tam, kde je noc |
V Mukuku trvalo několik měsíců, než se zjistilo, že prstenec pocházel z francouzské rakety, která před šestnácti lety vynesla americkou televizní družici. Podle místních náraz poškodil okolní domy, Keňa však Francii o náhradu formálně nepožádala. Obyvatelům tak zůstaly praskliny ve zdech a pravidla, která dávno přestala stačit, uzavírá The New York Times.
