„Ještě v únoru 2022 byla Evropa závislá ze 40 procent na ruském zemním plynu. Nyní už můžeme mluvit o nezávislosti na Rusku. To je v tak krátkém čase obdivuhodný výkon,“ podotýká někdejší studentský vůdce, jemuž na konci července končí „energetický mandát“ na ministerstvu zahraničních věcí. A v srpnu se bude přesouvat do Londýna na jednu z nejprestižnějších adres české diplomacie. Stal se totiž novým českým velvyslancem ve Spojeném království.
Býval jste vládním zmocněncem pro rozšíření jaderné elektrárny Temelín. Byly podle vás nedávné útoky Izraele a USA na základny íránského jaderného programu novou kapitolou z hlediska jaderné bezpečnosti světa?
Je evidentní, že současný systém kontroly jaderných zbraní prochází dosud nejtěžší zkouškou. Írán není jediný stát s ambicí mít své vlastní jaderné zbraně. I kvůli válce Ruska a Ukrajiny v příštích deseti letech výrazně stoupne zájem řady zemí vlastnit jaderný arzenál jako pojistku před možnou agresí. V Evropě to už například nahlas řekli německý kancléř Merz nebo polský premiér Tusk. Mimochodem v rozhodování amerického prezidenta Trumpa, zda má nechat bombardovat Írán (v červnu USA zaútočily na tři íránské jaderné objekty, pozn. red.), nepochybně sehrálo velkou roli to, že se Spojené státy z čistého dovozce ropy a zemního plynu staly jejich exportérem.
Tato zásadní změna nastala u plynu před 15 lety a u ropy před 10 lety. Tím se zcela změnil pohled Spojených států na Blízký východ i na zbytek světa. Před 10 lety by k žádnému bombardování Íránu nedošlo. A i když je útok na jaderné instalace v Íránu něco, co pochopitelně vždy znervózní světovou komunitu, z pohledu evropských energetiků byly zatím hlavní zprávou roku blackouty ve Velké Británii a na Pyrenejském poloostrově.
Zní to nepěkně, mnozí to neradi slyší, ale Evropa musí zásadně změnit svou politiku. Zatím je Evropská unie mistrem v tom, že opouští své slogany, aniž by je formálně opustila.
