Tahle částka by pro Deutsche Bank byla smrtící. Ač Němci za své prohřešky zaplatí nakonec mnohem méně – podobně jako tomu bylo u ostatních pokutovaných provinilců – může to bance zlomit vaz. V případě, že platba na usmířenou překročí osm miliard dolarů, banka bez doplnění čerstvého kapitálu nepřežije, uvádí list Wall Street Journal.
Za pochybení, která vedla k finanční krizi, dosud nejvíc zaplatila Bank of America. Pokuty dostaly i další velké americké banky jako JPMorgan Chase či Citi. Teď si tedy americká vláda chce vyšlápnout na evropské banky (vedle Deutsche Bank jde o britské a švýcarské ústavy), které se zatím kály jen před Federální agenturou pro financování bydlení. Deutsche Bank se s ní těsně před Vánocemi v roce 2013 dohodla na zaplacení více než 1,9 miliardy dolarů.
Problém je, že Deutsche Bank toho tíží mnohem víc než jen fixlování při prodeji hypoték v USA. Hrozí jí také postihy za skandál s praním špinavých peněz ruských oligarchů, za utajování miliardových ztrát během finanční krize či za manipulaci s mezibankovní úrokovou sazbou LIBOR.
To, jak si banka vede, hezky ilustruje dění na akciových trzích. V reakci na páteční zprávu propadly akcie za jediný den téměř o deset procent. Od začátku roku ale ztrácejí už zhruba 45 procent. A vysvobození je daleko.
Šéf Deutsche Bank John Cryan zkouší banku postavit na nohy dramatickým osekáváním nákladů. Jenže ani propuštění desítek tisíc zaměstnanců a zrušení stovek poboček nemusí stačit. Stejně jako jiné evropské banky teď hlavně musí najít cestu, na čem vydělávat v prostředí záporných úrokových sazeb. Na vkladech to nejde. A kvůli nevalné investiční aktivitě evropských firem se to moc nedaří ani na úvěrech.
Někteří analytici varují, že případný pád Deutsche Bank by kvůli provázanosti bankovního systému znamenal ještě větší problém než krach Lehman Brothers, jenž přesně před osmi lety uvrhl celý svět do finanční krize. Ostatně i Mezinárodní měnový fond ve své červnové zprávě uvedl, že právě Deutsche Bank (následovaná HSBC a Credit Suisse) představuje pro globální finanční systém vůbec nejrizikovější článek.
Ozývají se proto i pochybnosti o tom, zda by banky měly nyní platit za hříchy, kterých se dopustily před osmi až deseti lety. Svět se od té doby hodně změnil a banky též. Na první pohled jsou opatrnější a díky přísnější regulaci si už nedovolí tolik co dřív. Zbavují se rizikových aktiv.
Banky jsou sice mnohem bezpečnější, než byly před krizí, ale zároveň mnohem méně vydělávají. A nenormální prostředí záporných úroků je může nakonec přimět k tomu, že začnou hledat nevyzkoušené cesty, jak zisky zvednout.
Ať tak či tak, je pravděpodobné, že německá vláda si uvědomuje, co je ve hře, a „svou“ největší banku padnout nenechá. Za prohřešky spáchané za oceánem by pak v reálu zaplatili němečtí daňoví poplatníci.
