Říkají si, že by dnes už udělali některé věci jinak. A svého devítiměsíčního syna Milese jednou do ničeho podobného nutit nechtějí.
„Hodně lidí z naší generace si říkalo, že musí mít vysokoškolský diplom, aby byli úspěšní,“ svěřila se CNN třiatřicetiletá Rachael. „V osmnácti letech vás to ale nutí se zadlužit. Dřív, než opravdu víte, co se svým životem chcete dělat.“
Bohatí Američané chudnou. Z akciového trhu se vypařilo pět bilionů dolarů |
Rachael a Garrett vědí, že měli štěstí. Oba mají stabilní práci a rodiče, u kterých mohli dočasně bydlet, zatímco spořili na vlastní dům. A mají také nájemníka: Rachaelina šestadvacetiletá sestra Kristen se k nim nastěhovala krátce poté, co dům v roce 2022 koupili. Pomáhá jim splácet hypotéku a sama tím pádem zatím nemusí řešit stále se zvyšující nájemné někde jinde.
Ale manželé žijí na hraně. Každý den se řídí tabulkou, v níž pětatřicetiletý Garrett pečlivě sleduje každý vydělaný i utracený dolar. „Je to americký sen,“ říká Rachael. „Ale za jakou cenu? Co za ten sen teď platíme?“
Drahé bydlení vyhání lidi z měst, největším strašákem je pak dojíždění |
O postcovidové Americe podle CNN platí, že ekonomice se sice daří, ale nálada lidí zůstává špatná. Zřejmě i proto, že pocitově žádné hospodářské oživení nepociťují.
V čerstvém průzkumu CNN odpovědělo 71 procent Američanů, že ekonomické podmínky v zemi jsou špatné, dalších 38 procent je označilo za velmi špatné. Hlavními viníky jsou vysoké ceny, nedostupné nemovitosti, sociální nerovnost a rostoucí dluhy.
Hlavně pro mileniály, jejichž životy postihly už dvě světové ekonomické krize, je „blbá nálada“ normou. Jsou navíc nejvzdělanější generací v americké historii, ale nebylo to zadarmo.
Mezi lety 1987 a 2017 vzrostly náklady na studium na amerických veřejných vysokých školách o více než 200 procent. Údaje o studentském zadlužení se liší, průměrný zůstatek půjčky u absolventů ve věku 25 až 34 let však činí podle údajů Ministerstva školství 32 tisíc dolarů.
Mileniálové, jak se označují lidé narození v letech 1981-1996, zaostávali za svými rodiči i o něco staršími vrstevníky z Generace X v úsporách a hromadění majetku po mnoho let. Jejich dětství se sice ještě odehrávalo v čase ekonomického rozkvětu 90. let – ale sotva dokončili vysokou školu, jejich svět převrátila naruby finanční krize let 2008 a 2009.
Historie krize: levné půjčky, drahé nemovitosti a nenasytní investoři |
Ta přinesla vyšší nezaměstnanost, zastavení růstu mezd i celé ekonomiky. A následně i mezigenerační majetkovou nerovnost. K roku 2016 byly rodiny mileniálů narozených v 80. letech asi o třetinu pod úrovní bohatství, kterou mohli očekávat, pokud by se jim finančně dařilo jako starším ročníkům.
Cena za dům
Ústředním prvkem amerického snu je dům. Tento sen se ale v covidových časech začal stávat stále více jen pouhou fantazií. Nabídka bydlení byla již před pandemií nízká a i proto vzrostly mezi lety 2021 a 2022 ceny domů na rekordní úrovně. S příchodem inflace začaly růst i úrokové sazby a výhodné hypotéky s přijatelnou sazbou se staly minulostí.
Garrett a Rachael tyto nízké sazby propásli. Když vzali své úspory a šli koupit dům, ceny nemovitostí i hypoteční sazby byly na vrcholu. Teď jsou otroky finančních tabulek, ve kterých 40 procent jejich čistého příjmu pohltí náklady na bydlení. Očekává se, že úrokové sazby letos klesnou, což by jim umožnilo refinancovat úvěr za nižší sazbu. Ale zatím se Rachael a Garrett smiřují s tím, že z finančních trablů jen tak nevybřednou.
V Česku rostou ceny bydlení dvakrát rychleji, než je evropský průměr |
Na otázku, proč je pro ně vlastnictví domu tak důležité a neřešili situaci raději pronájmem, který by jim umožnil vyjít s penězi snáz, odpovídá Garrett s úsměvem: „Upřímně nevím. Myslím, že nás to tak učili. Americký sen znamená koupit dům s bílým plotem a mít dítě a psa.“
Manželé uznávají, že ve srovnání s mnoha svými přáteli a miliony dalších, pro které zůstává vlastnictví domu nedosažitelné, mají ohromné štěstí. Ale stále se obávají, že by se vše mohlo rychle zhroutit. Pokud jeden z nich ztratí práci nebo bude nutné uhradit nenadálý účet za lékařskou péči, mohli by přijít o všechno. A až se Rachaelina sestra bude jednoho dne chtít odstěhovat, bude nutné celý finanční plán v tabulce znovu přepracovat.
Trápení s rozpočtem se navíc odrazilo i v dalších rodinných záměrech mladého páru. Když si vyčíslili náklady na péči o malého Milese, plány na druhé dítě vzaly rychle za své. „Rádi bychom měli děti těsně po sobě“, říká Rachael. „Chtěla bych, aby měl Miles parťáka, ale nemůžeme si dovolit pořídit mu sourozence ještě nejméně čtyři roky.“
