Pro řadu evropských politiků jde zatím o citlivé téma, jemuž se, zvlášť před volbami, spíše vyhýbají. Hlasy odporu k zachytávání a následnému ukládání oxidu uhličitého totiž znějí především ze strany ekologických skupin. Těm vadí, že by se pak mohl uhlík i nadále využívat.
„Znečišťovatelé chtějí, abychom byli závislí na jejich palivech. Metoda postavená na zachycování a skladování uhlíku to má jen celé zamaskovat. Každý cent, který je vynaložený na podporu toxické technologie minulosti, by měl být vynaložen na spravedlivý přechod k jasnější budoucnosti,“ uvedl pro portál DW Philip Wheeler z neziskové organizace Food & Water Europe.
„Současná německá vláda i řada politických stran tak se do debaty ohledně této technologie aktuálně nepouští. Na druhé straně nový německý zákon o ochraně klimatu do budoucna předpokládá využití CCS technologie v některých průmyslových odvětvích, jako je třeba cementářství,“ uvedl pro portál DW Oliver Geden, který je jedním z vedoucích představitelů německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti.
Hodit se může i v ocelářství
Podle Gedena se technologie zachycování a ukládání oxidu uhličitého může hodit také v jiných průmyslových odvětvích. V rozhovoru pro deník Deutsche Welle zmínil kromě cementářského průmyslu třeba i sektor ocelářský.
Ve světě počet takových zařízení roste. „V současné době je na celém světě celkem 66 komerčních zařízení CCS v různých fázích vývoje. Očekáváme, že v příštím roce se toto číslo ještě výrazně zvýší,“ řekl pro DW Jeff Erikson, generální ředitel Think tanku Global CCS Institute.
Aktuálně je plně funkčních necelých třicet z nich. Ty ročně zachytí 40 milionů tun oxidu uhličitého. Největší zařízení na světě zachycující CO2 přímo ze vzduchu by mělo začít fungovat za tři roky, a to ve Spojených státech. V Evropě takové technologie podporuje hlavně Velká Británie, Nizozemsko a Norsko.
Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého – CCSZachytávání a ukládání oxidu uhličitého je proces zachytání odpadního oxidu uhličitého, doprava do úložiště a uložení na místě, kde nebude vstupovat do atmosféry. CO2 se obvykle zachycuje z velkých bodových zdrojů jako jsou cementárny nebo elektrárny na biomasu, a obvykle je skladován v podzemí. Zdroj: Wikipedia |
Některé studie naznačují, že technologie postavené na zachycování a ukládání oxidu uhličitého mohou být velmi efektivním řešením, s nímž se nemá příliš otálet. „Dekarbonizace bude pomalý a velmi obtížný proces,“ řekl akademik David Reiner z Univerzity v Cambridgi.
„Jde o skvělý nápad, jak izolovat uhlík při opětovném zalesňování a celkové obnově ekosystémů. Je ale pravděpodobné, že zhruba v polovině století budeme potřebovat jen bezemisní zdroje energie. Průměrná teplota planety postupně roste a příroda už tolik CO2 nepohlcuje,“ okomentoval technologii pro portál DW vědec Myles Allen z Univerzity v Oxfordu.
Mezivládní panel pro změny klimatu při OSN v pondělí uvedl, že za růstem teploty na Zemi stojí lidé a jejich činnost. Podle vědců se planeta určitě ohřeje o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni. Lidé tedy podle této zprávy mohou za výkyvy klimatu, vlny veder či za záplavy a lidská činnost tak vede k menší stabilitě celé planety.
